pohled se skoro měsíčním odstupem
Na tuhle akci jsem se dlouho těšil. Loni to nějak nevyšlo skrz jiné akce, ale letos když se vše plánovalo pořádně dopředu, tak už to klaplo. Kraj Česko Saského Švýcarska je nádherný a věděl jsem, že nezklame, navíc když Olaf s Egonem připraví krásnou cestu, bylo jasné, že objevím místa, kde jsem ještě nebyl a kam se zaručeně vrátím s dětmi.
 |
| z Mariiny vyhlídky |
Všem organizátorům a dobrovolníkům musím složit hlubokou poklonu a moc poděkovat. Byli všichni skvělí, pořád s úsměvem a v pohodě a s otevřeným srdci. Podařilo se jim zase nejenom připravit nádhernou trať, ale postarat se i zázemí o lidi a o všechno okolo. Moc si jejich práce vážím, děkuji za ni a zaslouženě je chválím. Atmosféra na těchto akcích je jak z minulého století a to se mi moc líbí.
Dopravu tam si domlouvám s Pavlem F. v autě s námi jede ještě Kristýna a …(Petr?). Cestou když jsme někde u Lovosic, tak volá Honza12, ptá se kde jsme, že prý vyjel později, má strach, že tam dojede moc pozdě a nestihne registraci. Podle všeho je ale daleko před námi někde u Ústí, říkám, že to je OK, že se to stíhá a že se sejdeme až tam. Když se blížíme do Mikulášovic volá Honza12 znova a tentokrát je hluboko za námi a že prý opravdu nestíhá registraci. Slíbil jsem mu, že mu vezmu číslo a ať je v pohodě. Nakonec Honza12 opravdu přijíždí 20 min před startem, stačí se jen tak tak převléknout a už se startuje. Honza12 má doslova letmý start, když se vrací od auta, tak se rovnou zařadí do startovního pole. Naštěstí jsme z P100 domluvení, že se když tak budeme hledat na konci startovního pole.
Kousek po startu cca na 3m nastává malé navigační dilema, značení se rozchází s GPX, jdeme po znační, čímž nabereme malý kufr cca 2km oproti GPX. Dodnes nevím, zda to byla chyba nebo nebyla. Podle mne jsme šli po modré a po odrazkách, ale z některých reportů na webu se zdá, že to byla chyba.
První čipová kontrola je hned na šestém kilometru v hospodě „U Oty“, jenom pípneme a jdeme dál údolím Brtnického potoka. Cesta je dost zledovatělá a tak přichází na řadu nesmeky. První akce „nesmeky nasadit“ trvá alespoň dvě minuty. Vyplatí se to, hned je to jiné kafe, bota drží jak přibitá a můžeme běžet klidně, jistě, bezpečně a dokonce i rychleji než ostatní.
 |
| Pavel a Honza |
 |
| za chvíli to přijde „nesmeky nasadit“ |
Na 24. km dáváme první polévku na kontrole K3 v penzionu „Na Konci světa“. S Honzou jsme bezvadně sladěný tým, jeden zařídí polévku a druhý pivo. Něco jako pit-stop u F1. Obojí vdechneme a pelášíme dál.
Někde na 30. km stoupáme na Studenec, cesta je zase samý led a několikrát nastává akce „nesmeky nasadit“ a „nesmeky sejmout“. Trénink dělá mistry a čas na to potřebný snižujeme tak na 40 sekund. Kontrola je až na vrcholu rozhledny. Schody se točí, jsou čím dál užší, hlava se motá do toho ostrý vítr ať už jsme pryč. Vzpomínám na 10L700 jaké tady v létě bylo teplo. 🙂
Po cca 5km stoupáme na Pustý zámek, klasika úzká osmekaná cestička, jsou tu i řetězy, naštěstí ale není namrzlá. Nahoře na skále na K5 není fixa, zkoušíme foto, ale ještě, že to Olaf nechtěl vidět, to by byla ostuda fotografa, no co čočka byla zamlžená 🙂
 |
| K5, Pustý zámek, bez fixy |
Seběhy nám jdou, jsme plní síly a ničeho se nebojíme, předbíháme kde koho, skoro i jestřába v střemhlavém letu necháváme za sebou. Honza se mě drží jako klíště a udrží se i když to opravdu pustím, musím ho moc pochválit, moc se zlepšil.
Kontrola K7 (42. km)„Ovčácký vrch“ je lahůdka, nahoru nevede cesta, oficiální značení nějak ztrácíme, dereme se vzhůru po spádnici, kontrola má být přeci na vrcholu. V postupu nám brání hustá dubina a suťové pole viklajících se kamenů. Po chvíli nalézáme Olafovy šipky a odrazky, ale stále žádná cesta, pořád prolézáme těžko prostupným houštím, prostě klasika, rukopis traséra se nezapře 🙂
Kontrola K8 je v Prysku v bistru na koupališti. Nádherná hospoda, pivo a polévka v sehraném týmu, měním mokré ponožky, baterky v čelovce, s hospodským, který by fackou zabil medvěda, si plácnu a pochválím mu lokál. Hned nás zve, ať přijedeme i příští víkend. V hospodě do sebe tlačím i chleba z vlastních zásob, po opuštění hospody chvíli jdeme, je to do kopce, tak se to i hodí na lepší trávení. Za chvíli jsme v Kamenickém Šenově (46. km) a pak stoupáme na „Zámecký vrch“ (50. km) je ale ještě tma tak ze zříceniny toho moc nevidíme, ale přece jen pomalu začíná svítat a to je hned veseleji.
 |
| Zámecký vrch za světla |
 |
| Věž a nahoře kontrola, tohle je ale za světla |
Když už jsme v „Dolském mlýnu“, tak už je plno světla a údolí i okolí je dobře vidět a je to úžasné. Schody nahoru jsou dlouhé, ale v tu chvíli vím, že sem vezmu děti.
 |
| Dolský mlýn |
 |
| Dolský mlýn |
Hospoda „U nás“ na 62. km spolu s Alešem Z. na K11. Hospoda je super, usměvavý a milý personál, dávám opět polévku, pivo, vlastní chleba, nové suché ponožky a hurá na Šauštejn. Další perla na trati, schody, žebříky, rozhledy, nádhera. Zhruba v 20m nad zemí na vrcholu skal nás vedu blbě, a musíme přelézat zábradlí,abych se dostali ke kontrole K12 Honza neřekne ani popel a leze za mnou jako by se nechumelilo, udělal na sobě opravdu velké pokroky.
 |
| schody nejsou problém |
 |
| přelézat zábradlí na Šauštejnu, proč ne, to také není problém |
Kousek za Šauštejnem se nějak zakecám a dělám druhou navigační chybu, když zapomenu velet k odbočení, vrátíme se cca 300m a jsme zase na trati.
Následující úsek je zase nesmírná krása „Pohovka“, „Mariina vyhlídka“, „Vilémínina stěna“ ano i sem musím vzít děti. To stojí za těch pár schodů.
 |
| Mariina vyhlídka |
 |
| Mariina vyhlídka |
Za chvíli jsme na Tokáni (zase) poznáváme místo kde jsme už jednou v noci byli. Pokračujeme do hospody „Lesní chata“. Zase velmi rychle pivo a polévka. Teda „rychlé“, paní u pípy je trochu pomalejší a dvě piva vyrábí asi 5min, ale co, zdá se mi trochu zpruzená. Venku doplňuji vodu do vaku, poleju si i batoh, jsem šikula, naštěstí je teplo a nemrzne, tak to ani moc nevadí. Do této chvíle jsme se tak trochu tahali s Kristýnou a s Jardou, chvíli jsme byli před nimi, chvíli oni před námi, často jsme běželi spolu, ale teď se to láme, tedy hlavně u mne. Zpomalujeme a Kristýnu pak uvidíme až v cíli. Holt na elitu nemám i tak mne překvapuje, že jsem se s ní udržel tak dlouho, skoro 75km.
Dostáváme se do Kyjovského údolí, cesta je zase namrzlá a tak zase přichází akce „nesmeky nasadit“ operce je již vybroušená a nasadit je netrvá víc než 20 sekund. Bohužel pak Honzovi prasklo lanko na jednom nesmeku, tak další výměny dost často už absolvuji jen sám. Dostáváme se na „Turistický most“ kde je tajná kontrola s občerstvením. Vdechnem párek s kofolou a pokračujme kochat se ledopády. Letos jsou malé, ale jsou a jsou moc pěkné.
Pokračujeme přes rozhlednu na „Vlčí hoře“ do hospody „Vídeň“. Hospoda je plná těch co šli kratší tratě, horko těžko sháníme místo, je tam zahuleno a tak se zase zastavujeme jen na tu nejnutnější dobu, pivo, polévka, poslední suché ponožky a jde se dál. Když stoupáme na kopec „Vlčice“, vytahujeme čelovky a v lese se dělá rychle tma. Kontrolu na vrcholu nalézáme až na druhý pohled, je v kládě, zatížená klackem, asi ji vítr serval ze stromu a v tu dobu už hodně slušně fučí.
 |
| Snímek z fotopasti na Vlčici |
Cestou necestou jdeme dolů, tenhle kopec jsem neznal, no bodeť, když tam nevede cesta. 🙂
Poslední kopec je „Hrázný“, když na ně stoupáme, tak se mi zdá nějak nekonečný, kouknu na hodinky, jak jsme vysoko, hodinky tvrdí 711 m. n. m., tomu se mi nechce věřit, nicméně za to může změna tlaku před deštěm, za chvíli také začíná drobně pršet a po chvíli už prší i víc. Cíl už je jen kousek přes Staré Hraběcí a přes louku šup k Hubertovi do hospody. Na louce trochu hledáme cestu, čelovky před námi to berou nějak divně, ale po chvíli najdeme odrazky, takže jdeme dobře.
Je tu cíl, pípnu a letím na záchod, střeva se nějak dala na pochod. Jak jsem rád, že to stíhám. Když tam tak trůním, slyším Olafa jak vyvolává moje jméno, nedá se nic dělat, za chvíli přebírám diplom a medaili, vracím chip, dávám si polévku a pozor poprvé né pivo, ale půl litru koly.
Dokončili jsme na krásném 32. místě za 22h a 8min. Trasa měla oficiálně mít 111km, k tomu pak ty dva kufry dohromady cca 2,6km, hodinky ale naměřily 125km a mobil naměřil 117km. Něco asi proměřila technika ve skalách, za něco asi může i proslulý „Olafokilometr“ 🙂
Když jdeme do tělocvičny pro věci, už prší docela hodně, třeseme se oba jako ratlíci. Voda ale teče jen studená, jsem tedy za prase a za sraba, beru čisté oblečení na špinavé tělo. Umyji si jen nohy a ošetřím odřené prsty. Ten drobný písek, který se dostane do boty s blátivou vodou mi je trochu odřel, takový peeling, bohužel na nesprávném místě.
Cestou do Prahy často stavíme. Moc děkuji Honzovi za odvoz. Cestou nás ještě staví policie ČR a následuje dýchání, Honza nadýchá čistou nulu, tady jsem byl v klidu, Honza měl poslední pivo cca před deseti hodinami. Nicméně doklady měl Honza vzadu a naštěstí je policajt ani nechtěl vidět, to moha být ještě dobrá groteska, kdybychom se začali celí ztuhlí vylamovat z auta.
Stránky organizátorů
Jak to viděl Honza12, Pavel F. ,
Fotky jsem si s dovolením půjčil jak na FB od Aleše Z., také na rajčeti od „johnny-z-brna“, „meryl“, „pason“
