Rok se s rokem sešel a já jsem o rok starší, moudřejší, vyběhanější (záměrně nepíši zkušenější 🙂 ) a možná o nějaký vlas šedivější. Co víc, běžel se opět půlmaraton v Brně. Domácím městě a rodišti! Letos 19.4.. Stejně jako loni jsem měl startovné jako dárek k narozeninám. (Děkuji pořadatelům, že vybrali tak krásný termín a že mi to tak hezky vychází 🙂 )
Trasa byla stejná jako loni. Akorát v obráceném směru. Start byl stejný-na Svoboďáku (nám. Svobody). Od tud pak Masaryčkou, (Masarykova ulice) kolem Ronda a na výstaviště. Tady pak nastala změna, neběželo se k hlavnímu vstupu, ale nejdřív na velodrom, kde byla občerstvovačka (po asi 4km). Poté na točnu šalin (tramvají) u Pisárecké vozovny a pak právě ke vstupu na výstaviště. (letos nově přidaná další občerstvovačka) Dále směr Rondo a stejnou cestou zpátky. No a pak, aby to bylo přesně na metry, ještě jedno kolo do 21,0975 km. 🙂
Naběháno jsem měl víc jak jednou tolik, než před loňským závodem. Proto bych rád strčil loňských 01:48:43 do kapsy a stáhl čas pod 1:45, nejlíp pod 1:40. V tom nejlepším případě uviset Dana Orálka a „Mirečka“ a třeba vyhrát :)))
V pátek jsem vyzvedl startovní balíček a šel radši brzo spát. V sobotu ráno jsem si přivstal, abych si mohl dát pořádnou snídani. Oblíbený „hemenex.“ Prostě míchaná vajíčka se špekem, cibulkou a česnekem. Potom jsem si udělal Maté a nasypal do něj Chia semínka. Ještě jsem uvažoval v čem běžet, jestli jako loni ve Fuji trainerech od Asicsu, případně v minimalistických New Balancech, které testuji, nebo z recese bosky, případně v podomácku vyrobených Tarahumarských sandálech. 🙂 Volba padla na New Balance. Pak už jsem se v klidu pobalil, uvázal čip na tkaničky, skoro zapomněl startovní číslo a šel jsem na šalinu, (tramvaj) kde jsem si pro udržení dobré nálady četl Saturnina. 🙂 Věděli jste, že staré zlaté časy spadají do doby, kdy byl mlád ten, kdo o nich hovoří?… To znamená, že naše generace prožívá zlaté časy právě nyní. Podivuhodné. 🙂
Start závodu byl v 11:00. Do města jsem přijel v 10:00. Cestou do šaten na ZŠ Rašínova jsem ještě upíjel z domu udělaný ionťák (součást startovního balíčku) s Chia semínky a poslouchal MP3… V šatnách jsem narazil na bosého muže v suknici. A kdo zná facebookové běžecké blogy a Show Jana Krause, tak ví o koho jde. Než jsem se stihl rozkoukat, tak mi onen bosoběžec zmizel, ale pak jsem ho potkal venku před školou a tak jsem ho zašel pozdravit a popřát hodně úspěchů. 🙂
Pak jsem se ještě v postranních uličkách rozběhával a čekal na snoubenku s jejími mladšími bratry a taky na Kubu. Chodí k nám do práce na brigádu a studuje na doktora. Je fajn mít vedle sebe při závodě doktora, když máte šelest na hercně (srdci) a nevíte co vám udělá stehenní povázka 🙂
Každopádně jsem byl rád hlavně z toho důvodu, že loni tento závod zaběhl za 01:36:55. Sice tvrdil, že nemá letos moc naběháno, ale já jsem byl rád za společnost a za možnost mít se s kým „táhnout.“
Pak ještě pár objetí a polibků pro štěstí od snoubenky a honem ještě na WC… Hmmm… Skoro 2000 lidí na dva závody (stejně jako loni se běžela i desítka) zabere hromadu ToiToiek ani nemrknete… Spásný nápad zaběhnout do školy mě vysvobodil… Ouha, bylo taky plno… „No nic, když to nemůžeš vych..t, tak to budeš muset vypotit.“ blesklo mi hlavou. Vrátil jsem se ke Kubovi a už jsme šli do startovního koridoru. Ten byl rozdělen páskama na časy, na které se člověk cítí. Stoupli jsme si do koridoru s časem 1:45… Debatovali jsme o tom, že je škoda, že ani letos tu nejsou vodiči a taky o tom, jestli je myšleno čas 1:45 před, nebo za páskou. 🙂
Ale pak zazněl výstřel a dav se rozběhl. Z Masaryčky je to z kopce, tak to běželo samo. 🙂 Mával jsem do kamer, foťáků a ze začátku jsme si s Kubou povídali. Bylo docela dost vedro a tak jsem na první občerstvovačce vzal dva kelímky s vodou. Jeden do sebe, druhý na sebe. Sem tam jsme mávli do objektivů a pelášili dál. Zúžený profil na ulici Hlinky nám nijak nevadil, protože jsme drželi slušné tempo a lidí kolem nás moc nebylo. Druhá občerstvovačka a opět dva kelímky s vodou. To vedro bylo totiž úmorný. Sem tam zafoukalo, ale moc mi to nevadilo, pěkně ten vítr osvěžoval. Kousek u Ronda nás v protisměru míjel Mireček Elisha Kiprotich a těsně v patách mu byl Maďar Tamas Janos… Kousek za nimi pak Dan Orálek a pár lidí co se ho snažilo uviset. Povzbudili jsme Dana pokřikem a potleskem a běželi uzavřít první kolo. Čas byl super. Loni jsem vedoucí trio potkal kousek za výstavištěm… Jen to tempo udržet…
V centru města to vřelo. Atmosféra byla super, úplně to člověka nabudilo… plácnul jsem si se snoubenkou stojící u zábran a běžel jsem, jak kdybych měl finišovat desítku. Tak skvělá atmosféra na Svoboďáku byla… 10km jsme měli skoro za 44 minut. Vzal jsem si ionťák, polil se vodou a vykousl dužinu z pomeranče. Opět lehké seběhnutí dolů Masaryčkou a hurá do dalšího kola. Pořád jsme drželi s Kubou slušné tempo. Už jsme ale moc nepovídali a Kuba poslouchal MP3. Pak Ještě jedno povzbuzení Dana Orálka před odbočkou na výstaviště a přišel velodrom. Na velodromu (cca 14km) jsem vypil ionťák a opět se polil vodou. Blesklo mi hlavou, že takový čas (asi 1:02) a tempo by bylo super na Vokolopriglu, ale udržet takové tempo na půlmaratonu bude docela hokna (práce). Až po nějaký 15km jsme si drželi tempo kolem 4:30 min/km. Pak ale vedro, únava a čím dál sílící vítr dělaly svoje… Někde za vozovnou v Pisárkách za mnou Kuba malinko zaostával a já se těšil, až si vysušená ústa svlažím na občerstvovačce. Ta přišla, já pil a zase se políval, ale sotva jsem zaběhl za roh, měl jsem zase „sušáka“ a v puse jak v polepšovně. Kubu jsem pak neviděl ani když jsem se ohlídnul. Sbíral jsem tak síly a probíjel se tím protivným protivětrem. Poslední dva kilometry už jsem běžel fakt pomalu.
Tempo kolem 5:15-5:30 min/km. Říkal jsem si, že i žonglující cvičenej medvěd na jednokolce by byl rychlejší, než já. Naštěstí centrum města působilo opět jako života budič! Ještě klasické plácnutí s mým „fanklubem“ a hurá do cíle… Kousek přede mnou se ještě jeden ze závodníků klátil k zábranám a viděl jsem, jak mu nějací fanoušci dávali napít…Pak už poslední sprint do cíle…Už je vidět na časomíru a ještě na ní nesvítí 1:40! Trhám ještě jednoho člověka, ale pár metrů před cílovým kobercem trhají nějací dva lidé mě. Cíl! Opřel jsem ruce o stehna, vydýchával jsem se a oddělal čip z boty. Kupodivu jsem to zvládl ve stoje. Dostávám medailu a podíval jsem se na mobil. Gratulační sms k času 01:39:40. Na to, jaká to posledních pár km byla bída, to jde. Ale trošku mě to mrzí, že jsem nastavené tempo neudržel.
Každopádně zlepšení o 9 minut oproti loňsku je potěšující. Takže pocity z času jsou spíše pozitivní 🙂
V cíli jsem se rozhlížel po Kubovi, ale jeho žluté triko jsem nikde neviděl. Vystál jsem si tak frontu na občerstvení a pak pil a pil a pil, házel do sebe bezmyšlenkovitě banány a pomeranče. Pak jsem dostal ještě bagetu a jablko a šel „o dům dál“. Kubu jsem potkal pak u stánků s točenou limčou. Poslední tři kilometry ho braly křeče a musel kus cesty i jít. Ale i tak dokončil v čase 01:48:06.
Já se pak shledal se svým fanklubem v čele se svojí nastávající a šel se převléknout. Poté hurá domů na oběd a rozjímat o tom, jaké to je, skončit na celkovém 244 místě z 1193 závodníků. (V kategorii pak 164 z 668). A taky strávit Bílou sobotu, jak se patří.
A co by to bylo za narozeniny, bez pořádných běžeckých dárků. Ano! Dostal jsem knihy Chirunning a Jez a Běhej od Scotta Jurka.
RUN FREE!
Foto: KT foto a web půlmaratonu
