My čekali jaro a zatím přišel mráz. Tento nápěv mi zněl v hlavě, když jsem dnes ráno vyšla z domu. Okraj Prahy zasypala sněhová peřina, opět. Vyběhla jsem s Robertem a Alaskou. Společně jsme se rozklusali a odskákali abecedu (Alaska nespolupracovala, ale budiž jí odpuštěno)a potom jsme se rozdělili. Robert měl dnes v plánu intervaly a já další z pomalejších a kratších běhů. S vločkama v očích jsem se ploužila kolem polí a poslouchala retrospektivní vysílání Radia 1 ke 20tému výročí. Zrovna vysílal Robertův kamarád, který 2x během 40ti minut řekl: „Ach jo, to jsem už starý, když toto všechno pamatuju“. Tak jsem taky trochu bilancovala, co už všechno mám za sebou. Pak jsem se od těchto myšlenek raději oprostila a užívala si dobré hudby a vizí do budoucna. Za 14 dní nás čeká Kbelská 1O a já mám pocit, že nejsem připravená. 14ti denní výpadek udělá s fyzičkou hodně. Jsem zvědavá, jestli se mi podaří rychle dostat tělo do kondice. Snažila jsem se také zvěčnit stádo srnek, které se páslo opodál, ale zaregistrovalo mě a utíkalo rychleji, než já. To se někdo má, že má čtyři nohy.
