Druhý den jsem po fiasku ve Vraném nad Vltavou zamířil se svým oddílem do Nymburka na závody 3. kola KP družstev mužů a žen. Jak se nám vedlo jako družstvu se zabývám na webových stránkách našeho oddílu, viz odkaz v menu. Tyto závody beru vždy jako velmi důležité. Snažím se pokaždé získat co nejvíce bodů pro družstvo i když vím, že nejsem tou největší oporou. Únava ze soboty byla znát, ale přesto jsem šel do závodů s nasazením. První disciplínou, která byla zároveň na programu jako první běžecká, byla 400 m překážek. Nevěděl co od sebe mohu očekávat. Tuto trať jsem totiž absolvoval naposledy někdy před půl rokem, nebudu-li počítat nedokončení závodu před měsícem kvůli křeči. Běžel jsem ve třetím běhu. Časy předchozích běhů byly velmi rozptýlené, takže bylo jen na mně jak s tím naložím. Po odstartování jsem šel s nadšením do první překážky. Trochu mi nevycházel náběh a proto jsem krok protáhl, čímž jsem se zpomalil. Další rytmus mezi překážkami byl bez problémů, ale přeběh přes překážky byl takový mrtvý. Po srovnání všech časů stačil můj výkon na šesté místo a oprávněně jsem měl důvod být se sebou nespokojený.
Po velkém váhání jsem nastoupil na start běhu na 3000 m. Moc se mi běžet nechtělo, protože mě ještě čekala osmistovka, ale body z tohoto běhu byly jisté. Celý závod jsem byl v závěsu za soupeřem, který mi udržoval stálé tempo a mě se běželo dobře. V tuto chvíli jsem se pohyboval na sedmém místě. Můj plán byl jasný. Jelikož páté místo bylo již nedostižitelné, rozhodl jsem se držet stále na sedmém místě a poslední kolo finišovat na šesté místo. Dvě kola před koncem už mě celkem svrběly nohy a chtěl jsem nastoupit, ale řekl jsem si že musím vydržet ještě chvilku. Zhruba 500 m před cílem jsem to už nevydržel, vybočil z poza soupeře, protáhl krok a vydal se do posledního kola na šestém místě. Na tomto místě jsem už závod dokončil. Výkon byl sice mizerný, ale čekala mě ještě půlka.
Běh na 800 m je jedna z mých oblíbených tratí, ale po dvou disciplínách jsem nepomýšlel na nic extra. První kolo se jelo podle mé představy, při druhém mě přišlo, že mám na nohách snad závaží. Posledních 300 m jsem snažil ze sebe vymáčknout co se dá, abych se zbavil soupeře za mnou, jelikož jsem věděl, že na sprintérský souboj na rovince nebudu mít už síly. Soupeř byl však značně povzbuzován svými kolegy z oddílu a držel se mě s odstupem tuším nějakých patnáct metrů. Boj jsem však nevzdával a když jsem vyběhl z poslední zatáčky, cítil jsem jak jde přede mě. Zapnul jsem poslední motory, ale bohužel už to nestačilo a leč nerad, musel jsem se spokojit s pátým místem.
Nakonec jsem ještě absolvoval štafetu 4x100m, kterou jsem rozbíhal. Odlepit se po třech disciplínách z bloků a ještě s kolíkem v ruce bylo už to poslední co jsem zvládl. Samozřejmě jsem svůj úsek odběhl a nakonec jsem v souboji dvou štafet předával první. Poslední z členů naší štafety donesl štafetový kolík do cíle jako první, náš čas byl mezi štafetami oceněn sedmým místem. Tento článek poukazuje na závod a pocity atleta – běžce.
