Jedna z věcí, které jsem se bála, když jsem končila s házenou a začala běhat, byla že budu sama. Běh je individuální sport a v kombinaci s mou introvertní povahou a mateřskou dovolenou to byla myslím celkem opodstatněná obava. Většinu času kolem sebe nepotřebuju moc lidí, ale byla jsem zvyklá, že jsme občas (spíš často) po zápase zašly s holkama na večírek nebo prostě jenom po tréninku zůstaly dýl v šatně, pokecaly, ponadávaly nebo naopak společně slavily vítězství. A přestože už mi to někdy lezlo na nervy, protože jsem takhle trávila spoustu času i s lidmi, se kterými jsem nechtěla, zároveň jsem věděla, že mi to bude chybět.
Časem jsem ale zjistila, že i když člověk běhá, nemusí být vůbec sám, protože se může krásně zařadit do běžecké komunity. Výborná příležitost, jak se seznámit s ostatními běžci jsou běžecké skupiny, o kterých jsem psala minule. Další možností jsou potom běžecké blogy. A nejlíp si jeden svůj založit 🙂 Minulé léto, když jsem si sama běhala po parku a pravidelně četla jeden jediný blog, newyorskou Paleo Running Momma, mi připadalo neskutečné, když v jednom článku psala, že se díky blogování seznámila se spoustou zajímavých lidí a běžců. Říkala jsem si a to jako jak? To není možné. A teď tady sedím a musím napsat úplně to stejné 🙂 Občas mě někdo pozná a osloví na závodech a nebo jsme se potkali přímo s lidmi, kteří taky píšou. A nebo se známe jenom z instagramu nebo komentářů na jednotlivých blozích.
K napsání tohoto článku mě nakopnul Eda Kožušník, který napsal článek 5+2 mých oblíbených běžeckých blogů a poslal nám na něj odkaz. Ten email měl nadpis Musíme držet spolu 🙂 a já souhlasím a ráda tento článek pošlu dál, protože se mi ta myšlenka moc líbí.
Začnu samozřejmě Edovým blogem Prostě běž a 66 běžeckých rad
Blog i facebookovou stránku určitě znáte. Najdete tam tréninkové plány pro začátečníky, rady ke stravování, výběru bot, oblečení a všeho, co jako běžec potřebujete vědět a mít 🙂 S Edou jsme se potkali před Ostravským maratonem a doufám, že to nebylo naposledy.
A tohle je Edův seznam oblíbených blogů a Utíkej mami utíkej je mezi nimi. Děkuju, děkuju, mám z toho radost 🙂
O Verče jsem psala už v létě, když jsem běhala její Letní výzvu pro srdcaře. Ona je pro mě trošku z jiného světa a její cílevědomost, pracovitost a píli upřímně obdivuju. Pokud potřebujete motivovat, určitě se zapojte do některé z jejích výzev. Naživo jsem Verču viděla jednou na pár vteřin, když jsme se míjely na zhruba 19.kilometru Olomouckého půlmaratonu 🙂
S Markem jsme se seznámili na instagramu v době, kdy jsme se připravovali na Pražský maraton 2015 a jsme oba z Ostravy, takže jsme držely spolu ještě před Edovým emailem 🙂 Marek byl schopný v přípravě naběhat pro mě neuvěřitelné množství kilometrů (co obdivuju) a já jsem si proti němu celou dobu připadala jako lenoch líný 😀
Evin blog jsem objevila až díky Edovi, takže ho nemám ještě pořádně pročtený. Super byl článek o sportovní psychologii. Ten si jdu přečíst ještě aspoň jednou 🙂
Viděli jste někdy na závodě bosého muže v sukni? Tak to je on 🙂 Já jsem se ho marně snažila dohnat na Pražském maratonu a jenom jsem si říkala „že mu ty kostky a koleje nevadí“. Jestli vadí nebo nevadí se můžete dočíst u něj na blogu.
Barčin blog jsem měla zařazený jako „ta hodně rychlá a cool běžkyně“ a trvalo mi dlouho, než jsem se odvážila vůbec napsat k ní na blog první komentář. Když jsme se měli potkat poprvé osobně (na Olomouckém půlmaratonu), byla jsem nervózní víc než před samotným závodem, no a ono to bylo úplně v pohodě 😀 Teď plánujeme společný team na Nomen run a jestli vyjde i loterie o New york City Marathon, bude to bomba.
První článek, který jsme u Babety četla byl Dva půlmaratony ve dvou dnech a dvou zemích. Cože?Článek jsem přečetla jedním dechem a už jsem u ní na blogu zůstala 🙂 Babeta je vtipná a pozitivní a doufám, že konečně klapne naše domluva a zajdeme si spolu zaběhat.
Blog Soni a Michala je nejnovější a nepůsobí na mě úplně jako blog, ale spíš jako časopis o běhání. Moc se mi líbily rozhovory se sprinterem Pavlem Maslákem a překážkářkou Denisou Rosolovou.
No a já k Edově sedmičce přidám ještě svou trojku 🙂
Jitka běhá maratony a ultramaratony v horách a nádherně o nich píše. Když jsem četla o tom, jak běžela Kaiser Marathon, nejdřív jsem se smála, pak jsem měla husí kůži a nakonec zatlačovala slzy. A taky je ukecaná a vtipná a má holčičky v podobném věku jako já kluky 🙂
Nenechte se zmást názvem blogu, protože Verča sice cestuje, ale také čím dál víc píše o běhání. A je to krásné a dlouhé čtení, protože Verča běhá hooodně dlouhé závody 🙂 S Verčou se osobně neznám, ale věřím, že to napravíme.
Anetu už jsem tady zmiňovala několikrát a udělám to znovu 😀 Runheart mám moc ráda, protože si tady počtete nejen o běhání, ale taky o cvičení a knížkách, což je skvělá kombinace. Když jsme se viděly poprvé, chtěly jsme uběhnout tak deset kilometrů a popovídat si u toho. Těch kilometrů bylo nakonec 16 a že to nebylo ještě víc, mělo jediný důvod – musely jsme zpátky k dětem 🙂
Běhání a psaní o něm zdar 🙂
A.
