S příběhem nesouvisejících důvodů jsem dnes stál na břehu Mrtvého moře a měl jsem najednou chvíli času. A tak jsem si řekl, že si půjdu zaběhat, protože to je taková hezká příležitost zaběhat si čtyřista metrů pod hladinou moře, navíc v krajině čarukrásné a kopcovité.
A tak si dávám výběh a zrovna, když zdolávám dalších pár desítek metrů převýšení, vidím, že po cestičce jde izraelský voják v plné polní a se samopalem přes prsa. Ve chvíli, když přemýšlím, jak ho oběhnout, aby to nebral jako útok, se voják otáčí, kdo to za ním funí. A vidí mě, jak běžím do kopce. Otáčí se zpět a když ho míjím, přidává se ke mě v běhu. Beze slov vybíháme kopec, na vršku kopce na mne otáčí hlavu, usměje se a odpojuje se svou vlastní cestou. Ještě jednou se otáčím.
Ne, nezdál se mi, i když je třicet ve stínu a já jsem asi fakt dehydrovaný…
Výsledek je samozřejmě jen symbolický…
—
Jen tak na okraj, k tomu Mrtvému moři … tady je pár fotek, samozřejmě mizerných, foceno mobilem. Čeho doporučuju si všimnout, je to kovový molo na snímku. Které trčí dost daleko od břehu. Jenže… ono bylo před deseti lety ještě ve vodě. Od té doby Mrtvé moře ustoupilo několik desítek metrů daleko a deset metrů hluboko. Výškově ztrácí metr ročně. Vypadá to děsně.
