Sobota 12.3.2016
Desetikilometrový Běh Michalským výpadem se běží na třech okruzích vedoucích Bezručovými sady s průběhem na atletickém stadionu v každém kole. Trasa vede částečně po měkkých površích. Obsahuje četné zatáčky, výběhy a seběhy, což mám ráda :-).
Před startem proběhne možná až příliš dlouhá rozprava ve stylu cíl bude v cíli :-).
Brzy po startu koukám, že najednou běžím vedle pozdější vítězky Zuzky Svobodové z AK Drnovice. To je nějaký divný, říkám si v duchu. Tady něco nehraje.
Jasně, že nehraje. Nevydržím s ní běžet ani první kolo, na jehož konci jsem navíc totálně vytuhlá. Strašně mě bolí stehna, ale co. Když to bolí, tak to přece sílí, ne? 🙂
Sice je z toho nakonec nejrychlejší letošní desítka, nicméně spokojená být rozhodně nemůžu. Škoda toho opravdu mizerného rozložení sil. Jinak mohla být úplně v pohodě pod pětačtyřicet minut. Příště :-).
Na vyhlášení nečekám, běžím hned s Gustíčkem domů. Čeká tam sprcha, jídlo a biatlon :-).
Později zjišťuji, že jsem stejně jako na Slavonínské desítce, skončila opět čtvrtá. V obou případech jsem shodou okolností měla doma po závodech k jídlu připravené brambory. Jestli ono by tak nestálo za to popřemýšlet nad tím, že si napříště přichystám něco jiného. Třeba rýži… 😉
