Baroko maraton 2013

Asi v půl deváté ráno vyzvedáváme opět s Tomášem registrace a jdeme se připravit. Trochu se rozběháme a za chvilku už jsme před obloukem. Nejdřív vybíhají běžci na 10km a asi 2 minuty poté na 1/2 a celej maraton dohromady. Klasické zaváděcí kolečko kolem louky, kde je to hodně na lokty a pak už podél řeky Střely. Na 2. km přichází první kopec, kde už se pole hodně rozpadá. Běží se mi parádně a tak se posunuji dopředu. Na cca 8km se trať půlky odděluje a my pokračujeme už v menším počtu dál. Tomáš je zde asi 70m za mnou. Cesta je neustále nahoru dolů. Na 12.km nás pobaví název vesnice Křečov a konstatujeme, že ten má být asi na 35.km. Pak následuje asi 5km kopec, který dost vyčerpá, ale zas po seběhu do Manětína člověka osvěží krásný barokní kostel (prý je v Manětíně více barokních soch než obyvatel… :-)).

Poté běžíme dlouhý úsek podél potoka, který je náhle ukončen za Čoubovým mlýnem (26.km) pekelně prudkým kopcem nahoru, kde mám první krizi. Nahoře vylekám babičku na lesní cestě – netuším, kde se tam zjevila, v baloňáku a kloboučku s kabelkou a v ruce držela pouťovou růži… Už tehdy tuším, že za 4 hodiny to nedám ani náhodou. Pak opět běžíme podél řeky Střely a já se těším do Mladotic (33.km), kde už budu opět znát cestu, protože se opět spojíme s půlkou.

No a pak to přišlo, prostě se mi najednou nechtělo běžet. Popocházím, koukám zmateně kolem sebe, stojím a odpočívám, a občas popoběhnu. Přemýšlím zda si nemám na chvilku sednout na mez apod. Naštěstí se konečně asi na 36.km chytnu dvou kluků a konečně zase běžím. Zatnu zuby, držím se jich očima a za pět minut je po krizi.

Od Žebnice už je to jen z kopce. Poslední kilometry běžím společně s jednou paní a trochu se střídáme, těsně před cílovým obloukem uhýbáme na povinné kolečko kolem louky a já vidím, že čas bude do 4:20, což mi po tom všem přijde super. Ale 200m před cílem mě začnou chytat křeče do pravýho stehna. Takže místo hezkého finiše, je tak trochu trápení… Tomáš je nakonec jen 4 minuty za mnou.

Závod byl těžkej, neustále se vlnící terén a Babí léto udělá své. A pak taky trochu přepálený začátek a hlavně zásadní chyba – velké úseky jsem běžel osamocen, nějak jsem se nedokázal s nikým seběhnout do dvojice/skupinky, což by určitě hodně pomohlo. Často jsem viděl mizet běžce 50m přede mnou za nějakým keřem a já se pak trápil sám. Malá lekce z taktiky!

Nakonec čas 04:18:09 se 700m převýšení. (svůj čas na maratonu jsem tedy posunul o 17min a tehdy to bylo na rovině v Praze)

Kdo si chce užít maraton (ale i půlka za to stojí) v úžasný krajině a nechce se tlačit s tisíci běžci ve městě, tak vřele tento závod doporučuji!

fotky z webu barokomaraton.cz