Sportovní výkony nepodávám, tak alespoň jeden výlet :-)…
Před odjezdem do Chorvatska potřebujeme najet autem ještě nějaké kilometry kvůli garančce, tak jsme se rozhodli pro výlet na Grossglockner.
Šinula jsem se opravdu děsně pomalu, až mě to samotnou přestávalo bavit :-D. „Výhled tu musí být krásný“ pomyslela jsem si, když jsem tak jela mlhou. Po několika kilometrech (1928 m n.m.) byla již mlha tak silná, že jsem neviděla ani krajnici, natož abych byla viděna projíždějícími vozidly, kterých tudy jezdí skutečně nemálo. Přidala se krutá bolest zad, zřejmě ze zimy a deště (nebo asolutní absence tréninku?), proto jsem se rozhodla pokračovat vzhůru autem pěkně v teplíčku.
Počasí na víkend sice neslibovalo nic pěkného, ale na horách může být všelijak i když je v dolinách hezky, proto jsme se nedali odradit a v sobotu v 5 ráno jsme vyrazili.
Cesta uběhla parádně, žádný provoz a po přejezdu hranic do Rakouska je člověk v úplně jiném světě. Tráva je zelenější, silnice hladší a všude se pasou kravičky (asi Milky :-D).
Počasí v Taurách skutečně nebylo nic moc – zataženo, šedivo, lehký déšt´, zima. Ale samozřejmě jsem dost šílená na to, abych nasedla ve Fusch a.d. G. (805 m n.m.) na kolo a alespoň kousek se projela po Grossglockner Hochalpenstrasse.
Ono to tedy moc nejelo, klikatá cesta se nejprve vine do kopečka, ale ten se postupně mění ve větší a větší kopec.
Potěšilo mě, že cyklisté nemusejí platit mýtné, zřejmě kvůli té dřině :-)…
Šinula jsem se opravdu děsně pomalu, až mě to samotnou přestávalo bavit :-D. „Výhled tu musí být krásný“ pomyslela jsem si, když jsem tak jela mlhou. Po několika kilometrech (1928 m n.m.) byla již mlha tak silná, že jsem neviděla ani krajnici, natož abych byla viděna projíždějícími vozidly, kterých tudy jezdí skutečně nemálo. Přidala se krutá bolest zad, zřejmě ze zimy a deště (nebo asolutní absence tréninku?), proto jsem se rozhodla pokračovat vzhůru autem pěkně v teplíčku.Nahoře na Edelweissspitze (2571 m n.m.) dokonce posněhávalo. Výhled úchvatný, široko daleko bílé nic :-D!
Chvíli jsme se pokochali a pak jsme se vydali dolů. Litovala jsem brzdy našeho autíčka a byla jsem ráda, že nejedu na kole, protože bych určitě upálila minimálně dvoje špalky…
Nejlepší zážitek ale přišel dole ve Ferlaitenu na zábavním hřišti. Díky spoustě atrakcí se ve mně probudilo dítě.. Musela jsem zkusit vše, na co jsem měla věk (některé atrakce jsou jen pro malé děti ;-)). Byla to opravdu paráda, vše je plně automatizované, vše stojí 1 Euro a především, vše bezpečně funguje.
Ačkoliv to nevypadalo příliš perspektivně, výlet byl bezva, příště ale raději pojedu za lepšího počasí a vyjedu to až nahoru na horu (na silničce, nikoliv na horáku).
