 |
| zahradnické práce můj jediný cross training:) |
Minule jsem tu rozebíral svoje velké dilema — běžet-neběžet Krakonošovu 100? 🙂 — a fakt jsem byl do poslední chvíle rozpolcenej, … a pak ve čtvrtek jsem si řekl… To pochybování samo o sobě jasně říká, že tam nemáš jet! Nejsem žádný reprezentant, K100 – jakkoliv je to pěkný závod – nestojí za to, abych lámal přes koleno svoje pobíhání. Navíc, místo toho, aby běh snižoval úroveň stresu, se mi zdálo, že právě účast na závodě v „nevhodnou dobu“.. ho jenom zvyšuje:).
Před prázdninami a dovolenými vrcholí různé termíny, navíc jsem měl závazek dodělat úkoly a projekty, které na mě ležely doslova roky.. už jsem tak blízko:)!.. No a tak jsem znovu probudil (socialistického) plánovače v sobě:) … Vzpomněl si na zásady Římanů (rozděl a panuj) a po částech (jak nás na analýze učili .. „per partes“) jsem začal odmazávat.
Běh v „mezičase“ dostal úplně jinou dimenzi… Běhal jsem zásadně v „času nikoho“ .. tedy, kdy mi běžely výpočty, nebo jsem potřeboval přemýšlet a řešit teoretické a systémové problémy.. Dokončit práci a zbavit se letitých nepříjemností bylo primární.. A najednou se to zlomilo.:).. při pobíhání mě napadlo pár zajímavých věcí, řada řešení se výrazně posunula, dodělal jsem i to, co jsem vůbec nepotřeboval:).. a hlavně .. získal jsem zase potřebný klid. Už ani nezávidím kamarádům:)… nezávidím April, že její cesta pro rohlíky a pro noviny znamená skoro 500 výškových metrů:) … [OMG! Kolikrát já musím v Prokopském údolí vyběhnout a seběhnout nahoru?]…nezávidím VS, že při cestě „do práce“ podobné převýšení lehce získá taky, ani t-birdovi, který se dokáže vzepnout a při kontrole skladů lehce v tempu 4:30 během oběda dát 20 km..:)…
Vymyslel jsem novou modifikaci cesty do práce. Vede víc po lesních cestách a trailem.. z 15 km se posunula na 26 km a má (i když se celkově běží s kopce) ve finále aspoň 350 m převýšení.. Inu — „Nemusí pršet, jen když kape!“.. :).. ale zase taková prodloužená dvojsměrka.. když člověk běží i jenom standardní cestou zpátky už dává zajímavé denní kilometry do deníčku.. a dostatek času na přemýšlení:).
Mám takový jednoduchý indikátor… když jsem v pohodě, tak se mi „dějí“ zajímavé a veselé zážitky..Syn sice říká, že moje zážitky jsou šílené „cringe“ komedie (jejich hlavním rysem je, že se všichni cítí šíleně trapně, kromě hlavního hrdiny, který se děsně baví)…. A tak jsem hned dostal jednu za odměnu včera při cestě do práce..
Běžím si po náplavce, skoro nikde nikdo.. dokončuji nově zavedenou trasu do práce… na telefonu zapínám pokémony, abych na pokéstopech, kterých je v centru milion doplnil „zásoby“… letní pohoda… V tom přede mnou (jak se ukázalo později) sovětská turistka. Obíhám ji opatrně zleva. V okamžiku, když jí míjím, šíleně vykřikne (měli by ji angažovat do nějaké hororu)..plácne rukama do stran.. málem jsem dostal šílenou facku, podvědomě jsem se skrčil. Ženě sjela kabelka z ramen, a upadla před ní na dlažbu, mě při té ekvilibristice poskočil v ruce mobil… Naštěstí jsem ho poskakující chytil. „Zloděj!“, vykřikl někdo z náplavky.. „Strhl jí kabelku a sebral mobil!“ … Sice tam bylo pár lidí, ale abych zabránil případnému nedorozumění, po pár metrech zastavuji a snažím se vysvětlit, že paní je patrně silně lekavá, nic jsem jí nevzal.. kabelka jí spadla sama od sebe, mobil je můj..:)…
Paní nic neříkala, jen samé Oj, oj,.. ale potom (držela se přitom za srdce) přisvědčila, že jsem jí nic neudělal.. chystám se rychle zmizet pryč, ale ještě pozoruji, že se (slovy klasiků) objevil „šarmantní“ prošedivělý muž.. a evidentně ji zval na drink do blízké lodní restaurace..:). A pak, že se při běhu nic neděje, že? .. Navzdory šoku se paní seznámila s anglicky mluvícím turistou a třeba udělá i štěstí. Doufám, že mi potom bude ještě vděčná..:)
Všemu zdar!
Pohodovému běhání a ultra zvlášť! 12:)
PS. Už jen pár dní a začnu balit .. a mentálně se připravovat na svůj závod..:)
