Facebook Instagram Linkedin Mail Patreon RSS Share Strava Telegram Twitter Website
Domů 2015

Roční archiv: 2015

Déšť, vítr a příval endorfinů. Lysacup.

Blogy Lenkačlenka - 0

To se mi hlavou poslední dobu míhají takové myšlenky. Prdím už na ten Lysacup...ač běhám, pořád se nezlepšuji...i ti houbaři jsou rychlejší než já...nemám čas na trénink...zima, sníh, vítr, sobotní dopoledne v prdeli...a proč? Končím, letos fakt už končím...


Jako dnes . Vzbudím se a prší. Předpověď hlásí oblevu, vytrvalý déšť. K tomu na horách vichřice. A já mám stát v 8:40 na kruháči v Hrabůvce, aby mě Stoša nabral směr přehrada Šance. Nechce se mi. V hlavě si formuji  předsevzetí: „ Končím. Budu chodit na LH jen tak, nezávodně a jen když bude hezky. Už jenom dojedu pár etap Lysacupu, LH 24, Horský běh na Lysou horu a Lysohorský čtyřlístek. A KONEC“.


Po příjezdu na místo startu se o své předsevzetí podělím s dalšími VZS Pajtášky. Výborně se mi na toto téma diskutovalo s Petrou, protože Petra, Petra mě TRUMFLA: „Každý den jedu autem do Frýdlantu do práce, každý den ji vidím (LH) a když ji vidím, chce se mi téměř zvracet“. Petra je v daný okamžik můj člověk J J J.


Silnice nad Šancí je zledovatělá. Denisa klouže kolem  a volá: „Děcka dejte mi někdo nesmeky“. Ale ona je šikula a zvládne to i bez nich. Já ne. Já nemít na nohou Orocy, tak neudělám ani krok. Zdraví jsem přece nevyhrála v loterii a v loňském roce těch úrazů bylo dost.


A už je tady start. Pouštím hodinky, ani ne tam kvůli času, jako spíše kvůli toho, abych měla přehled o ubíhajících kilometrech. Dnešní trasa je do sedmi kilometrů, krpál-běh-krpál-běh-krpál-asfalt-cíl, z mého pohledu je tedy běhavá.

 

Počasí je fakt blbé. Rozhodnu si z toho udělat přednost. V uších mi sice hraje ejsídýsí, ale mozek šrotuje a vysílá mi informace o Horské výzvě Jeseníky 2013, kdy v dubnu přišla sněhová kalamita, mlha a já se svou parťačkou měla zdolat v tom nečase 68 kilometrů.  Přesto jsem to tenkrát zvládla. Pcha, co je proti tomu nějakých sedm kilometrů...


Jé nějací dva kluci přede mnou, ty dám, vypadají sportovně, ale já to rubu, jsem u nich. Sotva se k nim přiblížím, zjistím, že on to Keňan a Berďa. Jdou dnes jako chodci, turisti, Berďa má ischias a Keňan se dává dohromady po antibiotikách.  Jejich přítomnost má na mě dvojí vliv. Jednak mě povzbudí, protože mám ty kluky ušaté ráda, jednak mě rozhodí. Neboť  oni coby lehce invalidní turisté mají v podstatě stejné tempo jako já závodící J


A co ten synek přede mnou. Není to náhodou Medvídká-Orlík. Tož toho na tuty dneska dám. Je tak hnusné počasí, až mě to dobíjí energií., musím běžet, ať je mi teplo...Aha to není Orlík, to je Dědek Beskydský. Taky dobrý skalp, je to sice důchodce, ale s výbornou kondicí, to se také počítá.


Rubu to dál (KURDE MI PROSTÍ ČLENOVÉ RUBEM A EL PE  KOUDY SI VÁLÍ ŠUNKY V AQVAPARKU, hnus velebnosti) ...ha, nějaká banda pubescentů. Mlaďoši, mají plno energie, to se počítá, když je předběhnu...Co na tom, že mi cestu uvolňují až podezřele ochotně se slovy "my to dnes jdeme na pohodu“ J


Kurde co to furt padá z té oblohy. Aha, ono pořád prší, při běhu a chůzi  koukám  jen pod nohy a nestíhám kontrolovat počasí...Taky dobrý, alespoň nepoznám, zda jsem tak zpocená nebo tak deštěm promočená. No však nejsu z cukru, tak to nebudu řešit.


Sakra a kde je ten Orlík??!! Taký fajně velký břuch mu narostl, tož to musí zpomalit. Ale on je stále přede mnou. Já ho snad dnes nedoženu...(fakt jsem ho nakonec nedohnala, ale prý jenom o minutu J tak jsem mu to odpustila)


Jedu jedu jedu...chvílema dávám Kubu, chvílema mě dožene, chvílemi mě znervózní, jak blízko jsou za mnou turisté B+K...A už vidím chajdu, už je tu asfalt, Kuba mě předběhne, ale nakonec mezi námi není takový odstup. A je tu Vlaďka a Luďa, jak ráda je vidím J  pípám čip, doploužím se pohladit hladící bod, fotka a mažu do hospody.



Dnes jsme se rozhodli v Kameňáku trochu se zdržet, abychom se převlíkli, trochu uschnuli a dobili energii. Dávám si banán, horký sladký čaj s rumem, po hypoglykemiju  už fakt nechci zažít (viď Majdo J ).


Nazpátek běžíme přes Lukšinec, Butořanku a Mazák. Sníh je hodně rozmoklý, chvílemi se brodíme ve vodě. Překvapivě mi to nevadí, protože je hodně teplo. V botách jsem si vytvořila příjemné mikroklima, cosi jako mokrý neopren, tak neumrznu.


Cíl, jsme u auta a fičíme do Ostravy. Najednou vykouklo i to sluníčko. A je mi krásně J


MILUJU TU LYSOU HORU, MILUJU TU NÁMAHU, MILUJU TY SRANDIČKY SPOLUBĚŽCŮ,  MILUJU BĚH, ÚNAVU  A NÁSLEDNÝ  PŘÍVAL  ENDORFINŮ.....ale budu si vybírat etapy a trasy. Ty, které mám ráda. Možná tedy ještě dám Lysacupu šanci i příští sezónu. Možná J

Bolet normálně

Blogy Martina - 0
Kdybych nebyla tak děsně líná, psala bych mnohem častěji :) Každou chvilku narazím na nějakou perlu, nebo jednoduše něco krásného, inspirativního, zábavného nebo poučného... ale nenapíšu to a nenapíšu. Chci se v tom polepšit :)

Tak zrovna dneska. Dočetla jsem knížku od Dana Orálka - Můj dlouhý běh. Objednala jsem si ji u Ježíška a moc dobře jsem udělala. Já vlastně permanentně něco čtu, ale to je pořád něco technického, manažerského, odborného, biografie, příručky, "self-help" a kdesi cosi, ale tohle byla děsně příjemná změna. Moc se mě to bavilo číst. Vyloženě odpočinkové čtení, kde si každý najde to svoje.
Třeba zrovna minulou neděli jsem po běhu večer dostala tak děsivou zimnici, že jsem v zimním pyžamu ležela pod peřinou s ohřátou prosnou sovičkou asi 4 hodiny, než se mi povedlo přestat se klepat a usnout. Jsem z toho byla celá špatná, že po hodině a čtvrt ve vycházkovém tempu se mi stane tohle. To přece není normální! Jde to se mnou fakt z kopce, jsem si říkala. A hle, dva dny na to jsem zrovna četla kapitolu o tom, jak Dan začínal trénovat na ultra a prakticky po každém delším tréninku trpěl zimnicí... ale tělo si pak zvyklo a bylo to lepší a lepší. Mno, tak řekněmě že naše tempo a délka tréninkou jsou řádově jindě, ale povzbudí to :)

To jsem ale zase odbočila. Původně jsem chtěla napsat takovou hezkou perličku, co jsem našla na úplném konci knihy, kde je úryvek z tréninkového deníčku (str. 215, modře citace, v závorkách můj komentář):

Pondělí 1.8
VELMI VOLNÝ BĚH: 8km @ 6:50. [Tady mě děsně potěšilo, že teoreticky, když by Dan běžel velmi volně a já běžela nějaké fest tempo, tak bychom mohli někdy běžet spolu :) Jako že nejsem žádná lemra .) Ale to jsem zase odbočila...]
Bolest pravého kolene
a prstů na pravé noze.
Zbytek těla bolí normálně. [No není to skvělé konstatování? Bolí NORMÁLNĚ :D Nemůžu si pomoct, tohle je prostě skvělá hláška!]

Milí čtenáři, přeji vám, ať vás v novém roce nic nebolí a když už, tak jen normálně! ;)

Závody 2015

Blogy Jan Havlíček - 0
Hubáčkova dvacítka - 15. 2. 2015, Praha (výsledky)
Krásné vyhlídky - 1. 5. 2015, Struhařov (výsledky)
European Skyrunning Championship (Zegama-Aizkorri Mendi Maratoia) - 17. 5. 2015, Zegama, Španělsko (výsledky)
European Skyrunning Championship (KM Vertical) - 26. 6. 2015, Chamonix, Francie (výsledky)
Dolomites Vertical Kilometer - 17. 7. 2015, Canazei, Itálie (výsledky)
Dolomites SkyRace - 19. 7. 2015, Canazei, Itálie (výsledky)
MČR v běhu do vrchu (Dolní Morava - Králický Sněžník) - 15. 8. 2015, Dolní Morava (výsledky)
ARKO Trophy (kvalifikace na MS v běhu do vrchu) - 22. 8. 2015, Radňovice u Nového Města na Moravě (výsledky)
Red Bull Dolomitenmann - 12. 9. 2015, Lienz, Rakousko (výsledky)
2hrady - 3. 10. 2015, Bradlecká Lhota (výsledky)
Limone Extreme Vertical Kilometer - 16. 10. 2015, Limone, Itálie (výsledky)
Limone Extreme SkyRace - 17. 10. 2015, Limone, Itálie (výsledky)
Velká kunratická - 8. 11. 2015, Praha-Kunratice (výsledky)
Podzimní běh lyžařů - 29. 11. 2015, Senohraby (výsledky)
Trailová Závist - 13. 12. 2015, Lhota u Dolních Břežan (výsledky)

Hodnocení roku 2014

Blogy Super User - 0

IMG 5341

Jak hodnotit uplynulý rok? Kladně nebo negativně. Dá se napsat, že pozitivní věci jednoznačně převažovaly. Tou nejvíc pozitivní bylo, že jsem běhal celý rok bez vážných problémů a případných zranění. Jak pozitivní změna oproti roku 2013. Snažím se svoje tělo pravidelně týrat několika jednoduchými cviky, které čas od času měním, a stal se malý zázrak. SI se mi za loňský rok bloknulo jen jednou na jaře a růžový prášky jsem měl za celý rok jen v počtu 2 ks. To je obrovská změna a nechápejte to tak, že bych analgetika nebral ze zásadních důvodů. Pokud mám nějaký důvod typu velká bolest nebo zánět, tak si je prostě vezmu, ale vždy zvažuji rizika. Bolest svalů nebo samotný fakt, že běžím nějaký těžký ultra, rozhodně není důvod pro pilulku.

Kristiina Mäki: V Etiopii si člověk uvědomí, co všechno má a kolik toho má navíc.

Rozhovory Martin Roman - 0
Kristiině Mäki se tento rok skutečně povedl. Po zranění a neúčasti na ME do 22 let se Kristiina dokázála vrátit nejen do závodní formy,...

Počítačové hrdinství

Blogy jana - 0
Určitě to znáte. V teploučku u počítače se to kliká. Je 4. ledna a já už jsem se stihla přihlásit na:
Brutus 14.-15.3.
Perun 2.5.
Valašský hrb 30.5.
MUM 28.6.- 4.7.
Jizerský ultra trail 18.7.
24 hodinovka Kladno 1.8.

Ještě bych chtěla stihnout H8, YESenický maraton a nějakou podzimní stovku (Pradědovu?)
A kromě toho nějaké místní běhy, kam není třeba se přihlašovat předem, nějaké orienťáky a akce, na které mě ukecá Jiřík :-)
A kdyby někdo hledal parťáka na 5BV, jsem připravena.
B7 spíše ne, ta se mi až tak nelíbí.
No a ještě nějaké "povinné" akce jako  Kobeřická 20, Silesia Hervis kros, HROB, GEZnO,  ...

A co vy? Kde se potkáme?
Optimismu zdar!


2015 and still counting…

Blogy mikha-el - 0
Další rok pryč... místy dost náročný, ale jinak to asi nejde. Takže jak to bylo...
Leden: Od října dráty v koleni. Nicméně mám už povoleno nohu zatěžovat. Takže následuje velmi otravné období na rotopedu a v bazénu - aneb snaha dostat do torza svalů aspoň nějakou sílu. Oproti běhu mají tyhle dvě aktivity jedno zásadní mínus: neměnnou scenérii...
Únor: Testovací výlet do Únětic. Sníh a led a samá pozitiva, nakonec kolem 20 km, koleno zvládlo. Pořizuju si sněžnice a ač sněhové podmínky nejsou nic extra, tak vyrážíme na víkend do Harrachova (foto na FB). Těžko říct, zda na tom ledu byly horší volbou sněžnice, nebo běžky ;-) Ale počasí bylo fajn. Koleno stále zvládá.
Březen: Osmého března poprvé po roce bez dvou dní poprvé "vybíhám". Ještě s dráty v noze a je to peklo, ale postupně to je lepší a lepší. Pořizuju koloběžku a začínám kolenu nakládat trochu víc.
Duben: Už zvládnu hodinu běhu. Někteří (některé) mi už zas skoro nadávají, že je moc honím. Jedeme ne do Afriky, ale do Paříže, kterou před půl rokem zhatila fraktura čéšky a zachránila Erika ubrečením slečen ve Student Agency.
Květen: Den D = 6. květen. Dráty ex. A už začínám vymýšlet blbosti. Do konce roku je totiž ještě tolik zajímavých závodů... První pokus o běh 12 dní po extrakci: cvičně jedno kolo ŠUTRu (18 km). O týden později už ŠUTR závodně - jedno kolo (18 km) a na pohodu, ale závod (foto od mayda wars)!
Červen: Už to docela běhá.
Červenec: JUT aneb Jizerský Ultratrail, 66 km. Vzhledem k povaze Jizerek bohužel míň trail, než bych rád, ale u mě jednoznačně super závod. Přežil jsem a koleno ani nijak zásadně neprotestovalo. Čas pod 9 hodin (8:53) potěšil, tím spíš že původní úvaha byla "zvládnout ve čtrnáctihodinovém limitu". Přecejen, je dost rozdíl mezi 18 km ŠUTRu a trasou víc než 3x tak dlouhou, navíc po tak dlouhé době bez kloudného tréninku. Ale koleno prostě překvapilo. JUT byl super téměř komorní akce, škoda, že v roce 2015 mi s ním koliduje Tall Ships Race. Začínáme chodit na soukromé lekce plavání, protože mě napadlo, že by nemuselo být špatné zkusit triatlon. Tímpádem by bylo víc než dobré umět kraula. Jde to všelijak, ale většinou lekce končí tak, že je stále ještě víc vody v bazénu než v mých plicích.
Srpen: Získávám na dlouhodobé zapůjčení silniční kolo, takže začínám brázdit silnice. Ano, myšlenka na triatlon mě zatím neopustila, ačkoliv to na první pokus bude spíš nějaká miniakce (Kytlický minitriatlon?), ideálně s minimem jak kilometrů, tak diváků. Na konci srpna pak první hladká desítka po hodně dlouhé době (2 roky?) - We Run Prague. Čas 40:59 je za mým osobákem ještě dost daleko, ale vzhledem k tomu, že na desítku netrénuju a že jsem na asfaltu hodně dlouho neběhal, tak spokojenost. Trať zajímavá, organizace cíle na pěst.
Září: Babický trail 1/4 maraton (foto od Martina Přibyla). Srdcová záležitost. Letos taky záležitost bahenní. Navíc jsem se touto akcí stal oficiálně dost starým na to, abych byl taky Babice. Tedy SK Babice. Čas 44:57 na trailový čtvrtmaraton mě potěšil, znovuobjevená schopnost sprintu o umístění na posledních 100 metrech docela taky (o posledním půlkiláku tempem 3:30 nemluvě). Na konci měsíce ještě Brněnský Masakr, 66 km (foto od Dana Orálka). Čas pod sedm hodin (6:54) a narozdíl od JUTu jsem neměl tak intenzivní pocit, že umřu. Koleno občas sice ještě vyšle varovný signál a následuje mírné kulhání, ale jinak nebolí ani jinak neobtěžuje. Což je stav, který u mě nebyl běžný ani před první operací ;-)
Říjen: Na začátku měsíce šumavský ŠUTR, 42 km (foto na FB od Michaela Dobiáše). Počasí lehce studené a vlezlé, terén luxusní, ale mé zdraví nic moc. Jinak ale stejně super záležitost jako ŠUTR jarní, pražský. Poprvé oficiálně ve startovce jako SK Babice. Už se těším na příští rok, snad to vyjde lépe. Po zbytek měsíce pak otravují různé virózy, darmo mluvit.
Listopad: Dlouho plánovaný výlet do Barcelony. Super poběhnutí po místní běžecké dálnici a spousta nachozených kilometrů.
Prosinec: Pražská stovka. Svou poslední (2012) jsem nedokončil. Letošní taky ne, po 80 km a téměř patnácti hodinách v mokrých ponožkách jsem toho měl dost já, koleno i chodidla. Není každý závod posvícení... Aspoň že Štědrodenní ŠUTR se startem v 6:30 se vydařil. Účas bezmála 60 běhajících šílenců byla asi nejlepší běžeckou tečkou na konci tohohle šíleného roku.
Bilance
Místy to bylo peklo a jediný důvod, proč jsem běžeckými botami netřísknul, byl ten, že narozdíl od talíře při nárazu do zdi či podlahy nevydávají ten uklidňující tříštívý zvuk. A i když to je možná trošku egoistické, tak tenhle rok byl ukázkou toho, že prostě jde začít znovu. Nakonec jsem z roku 2014 i přes dráty a jiné hlouposti vykřesal toto:
787 km běhu
343 km kola/koloběžky
111 km chůze (té jakože intenzivní, ne procházek ;-)
28 km plavání (hanba málo)
a k tomu 23,5 hodin různého posilování a podobných věcí (rotoped, volejbal...)
Celkem za rok 2015 docela hezkých 1269 km.
...and still counting ;-)

Garmin Vivoactive – elegance na druhou

Blogy Radek Brunner - 0


Garmin Vívoactive
Update: pokud chcete číst mojí recenzi po 3 měsících denního používání, pokračujte sem: RUNGO recenze. 

Nakoupit za fajn cenu pak můžete třeba tady: GARMIN VIVOACTIVE nebo mi napište runner.cz(@)me.com

Garmin Vívoactive. Horká novinka pro začátek ledna. Tuhle hračku Garmin představil dnes na veletrhu CES v Las Vegas. Pomyslně tím dokončil poslední stupínek ve svém portfoliu mezi jednoduchým trackerem Vívofit, propracovanějším Vívosmartem a regulerními sporttestery. Jasně, už dříve se začali prodávat FR 15, který uměli kromě základních funkcí sporttestru s GPS měřit i denní kroky ale to bylo tak všechno. Vívoactive toho umí daleko víc a navíc zabalený v elegantním kabátku. No řekněte sami, není to pěkný kousek?

Takže, na co všechno se můžeme těšit?
  • GPS/Glonass přijímač
  • navigační funkce pro návrat do místa startu
  • režim využití pro běh, kolo, plavání, chůzi, golf
  • celodenní monitor denní aktivity - kroky, kalorie, spánek
  • notifikace z telefonu - SMS, maily, počasí, kalendář, ovládání hudby, kamery VIRB
  • výdrž baterie až 10 hodin na GPS, 3 týdny v režimu hodinky/monitor denních aktivit
  • černé nebo bílé provedení

Porovnání počtu kroků s Vivosmart
První, co mě na nich dostalo byl vzhled. Prostě něco úplně jiného než jsem byl u Garminu zvyklý. Tohle není echt sportovní věcička, tyhle hodinky si můžeš vzít klidně do worku, na koncert filharmonie nebo do divadla a nebudeš jako marťan s digitálkama a kalkulačkou na ruce. Jsou úžasně lehoučké a tenké. Gumový pásek je hodně pružný a měkký, nesrovnatelný s žádným jiným od Garminu. Chce to vyzkoušet. 

Otestoval jsem je při několika aktivitách, vždy v porovnání s jiným sporttestrem, nejčastěji s 920xt. Oba záznamy se téměř neliší, na trase 42,2km byl rozdíl mezi oběma cca 100m a záznamu nadmořské výšky pouhých 7m. Vívoactive umí pracovat s měřičem tepu a do Connectu tak promítne i záznam tepové frekvence. Umí taky měřit kadenci, v Connectu se ale průběžný záznam kadence neukáže. Pouze údaj o průměrné kadenci a maximální kadenci. Asi je to způsobeno tím, že neumí pracovat s daty HR-run nebo to možná v testovací verzi je vypnuté. To uvidíme. Taky zatím nezobrazuje další doplňkové funkce sporttestrů Garmin - tedy dobu regenerace, statistiky, historii aktivit, rekordy. Je potřeba ale vzít v úvahu to, že můj Vívoactive byl celý prosinec v testovací verzi firmwaru a hromada funkcí nebyla dotažena nebo vůbec nebyly k dispozici. Uvidíme, co všechno finální produkt přinese. Jakmile bude vše k dispozici, proklepnu ho trochu víc.

Tady je záznam běhu s Vívoactive:
http://connect.garmin.com/modern/activity/658611856
A tady ten samý trénink zaznamenaný FR 920xt:
http://connect.garmin.com/modern/activity/658469860
Jak je vidět, měření je dost přesné, ten malý rozdíl je způsobený tím, že jsem 4x zastavil na WC a 920xt jsem pauzoval ale Vívoactive běžel pořád.

Od dubna 2014 jsem používal Vívofit. V říjnu jsem přešel na Vívosmart, lehce jsem oželel výdrž baterie vívofitu (bez nabití 1 rok) a klidně Vívosmart jednou za týden nabiju. Za ten podsvícený displej, budíček a notifikace to stojí. Mimochodem notifikace stále považuju za super funkci, zvonění na mobilu mám trvale vypnuté a nijak mi nechybí. Pořád je ale potřeba na trénink brát další hodinky na ruku. Jasně, vím, že 920xt má taky všechny tyhle funkce jako Vívoactive, tedy všechny sportovní funkce a denní tracker včetně notifikací. Jenže: kdo by nosil jako denní hodinky 920xt ?? Zkoušel jsem to den ale tohle fakt ne.  Vívoactive bude ideálním spojencem. Výdrž na jedno nabití tři týdny? Super, ne? Na celodenní používání, na všechny běžné tréninky. Tedy pokud bude mít ve finále to všechno, co od něj očekávám a co bylo slíbeno. A pokud budu potřebovat  něco navíc, mám v šuplíku FR 920xt a ty mi tohle dají s pěknou přidanou hodnotou. 
Při používání jako denní tracker jsem objevil jednu rozdílnost oproti Vívofitu a Vívosmartu. Vívoactive měří kroky o dost přísněji, takže třeba při čištění zubů už nenapočítá 600 kroků. Při běhání ale počítají oba téměř stejně, jak je vidět na fotce o kousek výš. 
Vívoactive, FR 620, FR 920XT
Odshora: Vívoactive, FR 620, FR 920XT

Co se mi líbilo:
  • super vzhled ( jasně, je to subjektivní )
  • čitelný displej i při běhu, kdy ti slzí oči a vidíš fakt blbě
  • výdrž baterie 3 týdny jako hodinky-tracker 24/7 nebo skoro 10 hodin na GPS (odzkoušeno) 
  • váha+pohodlí při používání
  • notifikace z telefonu, včetně přehledu kalendáře a počasí
  • možnost navigace Back to start
Displej je pěkně čitelný. Testovací FW neukazuje desítky metrů, jen stovky.
Navigace Back to start. Prototyp místo jednotek ukazuje čtverečky.
Co mi vadilo:
  • slabý vibrační motůrek - například při automatickém kole 1km často není ani poznat že na ruce něco bzučí
  • absence pípání - identický problém viz. bod výše
  • při nastavení možnosti vlastních mezičasů se mezičas mačká na dotykovém displeji - a ten je dost citlivý

Co jsem v testovacím režimu zatím nemohl odzkoušet:


  • nastavení intervalového tréninku
  • přehled historie aktivity
  • ConnectIQ
  • všechny možnosti propojení s mobilní aplikací na iPhonu
Připojení přes magnetickou kolébku.
Elegantní balení. Můj prototyp má označení Venu.
Obchodní balení.

Jak na novoroční shazování kil

Hubnutí Iva Kubešová - 0
Jedno z nejčastějších novoročních předsevzetí bývá zhubnout. Co udělat proto, abyste to po týdnu či měsíci nevzdali? Už slyším hlasy těch, kteří s váhou problém...

Předsilvestrovský sprint

Blogy Petr Kostka - 0
Ahoj

Jak už NADPIS ukazuje, žádný ultra, natož jen maratón, se nekonal.
V plánu byl výběh s Honzou, Zbyňkem a Radimem. Prej 20km. Je fajn se s někým proběhnout, tak plán byl.
Ovšem, když v šest ráno v posteli manželka chrupká a současně uklízí nádobí z myčky, leknutím málem spadnu z postele. Vedle mě chrupká Artur a můj opatrný krok do kuchyně za zvukem uklízení (poprvé v životě v tak brzkou dobu) a tázavým pohledem zjištuji, že Verča občas přeruší práci a na oko nedává znát bolest střev.
Miláčku co se děje? Nevím!!!! Viróza?
Mám zavolat sestřence?(je porodní bába(ale je mladá)) Nevím!!! Viróza?
Ale já nejdřív posnídám!!!!!!!!!!!!!!
"Mám napsat SMSku?" "Jo napiš." Píšu SMSku, že až se vzbudí, má mě prozvonit, že se chceme na něco zeptat :-D
Verča, když pojídám první, ze dvou chlebů, se postaví a přejde do obýváku. Pochoduje od okna ke dveřím. Když kousnu do druhého chleba, Verča vyřkne onu větu. "VOLEJ!!!!!!!!!!!!!"
Samo, že mám myšlenky jen na zaplněný žalůdek, tak odpovím: Miláčku hned, jen dojím snídani.(vždyť říkala viróza)

Volám, nespí a tak domluvíme, že asi za hodinku pro ní mám přijet. Uvědomím si, že sněžilo. Běžím odklízet sních ze dvorku. Otec mi jde pomoci. ¨Ty někam jedeš?¨ ¨Jo, do frýdku taťko.¨ :-D (malá lež nebolí)

Hotovo a běžím za manželkou. Leží v obýváku na sedačce. Sednu a přijde SMS. Jsem připravena.
Odjíždím.

Jsme zpátky se sestřenkou. Budí se Artík. Jdeme čistit zuby, sestřenka vyšetřuje Verču.
Přicházíme s Artíkem s čistýma zubama a podlamují se mi kolena. ¨JDEME RODIT!!!!!!¨ (tady mám okno, přece jen nejsem na takové informace připraven, odpoledne jdu přece na výběh)

Když jsem si ve své fantazii vytvářel podmínky jízdy do porodnice, když jsem měl jet skrz obec alespoň 120km/hod., všechny semafóry projet na červenou a při zastavení policisty na ně zařvat RODÍME!!!, a s jejich doprovodem s majáčkami a sirénou dojet do porodnice, nepomyslel jsem na sníh. Po vesnicích se nedalo jet víc jak 45, mimo obec jsme jeli ještě pomaleji, senesype, a křižovatky , to jsem byl rád, když byla červená, abych se podíval na Verunku.

Vyjeli jsme z domu v 8:10 hodin. V porodnici jsme byli
kolem 8:45 hodin.
Mikuláš Kostka se narodil 30.12.2014 v 9:35 hodin.

Ano, podle mě to byl sprint.
1...484950Strana 49 z 50

Sledujte nás na Instagramu @behej.srdcem

© Copyright 2013-nyní - Běhej srdcem