Neděle 6.3.2016
Můj jubilejní desátý olomoucký lívancový běh.
Snídaně byla velká, dobrá, biskítová. Nohy mám těžký a dřevěný, ale těším se :-).
Hned po startu se Jitka nebojácně vydává do čela. Já jsem také celkem vpředu a tak se nabízí otázka: „No tak chlapi, kde jste?!“
Nějací tu jsou, ale není jich mnoho.
Znovu překonávám sama sebe. Ze svého zdejšího maxima ubírám dalších deset vteřin. Pořád čekám, kdy se to zastaví a ono stále nic :-). Od června jenom graduji. Nic prostě není nemožné. Stačí jen hodně snít, moc si to přát a především pro to něco dělat. A neplatí to pouze ve sportu ;-).
Účast byla tentokrát velmi hojná. Lívance nezbyly žádné :-).
