Leden 2016
Prostě mě ten americký maratonec inspiroval no… Říkám si, že by to mohla být legrace :-).
Sobota 26.3.2016
Týden před závodem absolvuji poslední delší běh. V jeho závěru si dávám rovinky s kočárkem do kopce i z kopce. Zažívám teď při běhání nějaké euforické pocity. Běhala bych snad úplně pořád. Děsně mě to baví a přináší mi to obrovskou radost :-). Momentálně se však musím brzdit, protože v plánu je už jen odpočinek a ladění na příští sobotu.
Čtvrtek 31.3.2016
Výlet s Augustýnkem do pražských Holešovic.
Takové Expo je pro mého Gustu bezva věc. Parádně se v něm vydováděl. Všude běhal, lezl a s velkým zaujetím prozkoumával Volkswagen. Tak jsem mu řekla, že takové fáro bere vítěz ;-). A taky, že za měsíc bude další Expo. Větší, dvakrát takové, maratonské :-).
Sobota 2.4.2016
Do Prahy přijíždím dvě hodiny před startem. Při výstupu z metra mi milý kluk přeje hodně štěstí. Dík! 
Metropole se probouzí do krásného slunečného dne a u Rudolfina se pomalu začínají scházet půlmaratonci. Miluji tuhletu atmosféru a všechny ty běžecké lidi :-).
Zcela nesměle si beru náramek s rozpisem tempa na čas 1:45 hod :-D. Schovávám ho ale hned do batohu. Poběžím bez něj, podle vlastního pocitu. Ne podle papírku. Časy nejsou důležité, to u mě stále platí, nicméně musím podotknout, že by tentokrát vzhledem k mé fazóně, jakou aktuálně mám, bylo cokoliv jiného než osobák asi zklamáním.
Ikdyž svítí sluníčko, je docela zima. Odevzdávám batoh do úschovny a jdu se trošku proběhnout.
Následuje přesun do startovního koridoru a je to tady :-).
Prvních pět kilometrů za mnou. Jsem zahřátá, odhazuji rukavice, mám rozklusáno, takže jedééém :-).
Jak to učili toho Jirku v Africe: „Train hard (to už jsem zvládla :-)), believe in yourself (o tom je to nyní)…“
„I´m single too but sorry…“ sympatický postarší hubený chlapík, ale proč běží s čelovkou?
Víte, co je největší překážkou vytrvalostních běžců? Sluníčko a přepálený začátek. „…believe in yourself…„
„Běžeckou nebo životní?“ „Obojí.“ To snad přece ani jinak nejde ne?
Kolem dvanáctého kilometru napravo zahlédnu přibližující se Karlu Mališovou. Tak to opravdu není přepálené, já na to prostě jenom dneska mám! „…believe in yourself…“ A hele, zjevila se vedle mě běžecká legenda a najednou jako bych měla v nohách nějaké motorky :-).
Běžíme po Rohanském nábřeží, oblíbené pasáži všech květnových maratonců :-), přičemž se mi daří ukazovat svoje záda poměrně dosti chlapům. A jaký záda dneska! 
Snad v tom nebudu muset odběhnout celý letošní Runczech…
Probíháme Těšnovským tunelem, kde je prostor na zklidnění a koncentraci před závěrem. Při výběhu z něj vidím na kopci v dáli před sebou Vydru Vítů. Tý brďo! Já snad příště poběžím s ním… Hustý! „…believe in yourself…“
Na dvacátém kilometru cítím tuhnoucí nohy, ale to je v pořádku. Síly jsem měla po celou dobu rozvržené velmi dobře. Zbývá poslední kilometr. Teď už jen zavřít oči a kopnout to tam!
Finišuji po modrém koberci. Sundavám si brýle, směju se, křičím „Jóóó!“, vítězně vystřeluji pravou ruku vzhůru a radostí skáču do vzduchu :-D. Ano, tolik sil v sobě stále mám :-).
1:41:23 hod. Osobní rekord. O jedenáct minut. Po pěti letech a sedmnácti marných půlmaratonských pokusech. Myslím, že žádný další komentář není potřeba.
Středa 13.4.2016
Odměna :-).
