Leden 2016
Prostě mě ten americký maratonec inspiroval no… Říkám si, že by to mohla být legrace :-).
Sobota 26.3.2016
Týden před závodem absolvuji poslední delší běh. V jeho závěru si dávám rovinky s kočárkem do kopce i z kopce. Zažívám teď při běhání nějaké euforické pocity. Běhala bych snad úplně pořád. Děsně mě to baví a přináší mi to obrovskou radost :-). Momentálně se však musím brzdit, protože v plánu je už jen odpočinek a ladění na příští sobotu.
Čtvrtek 31.3.2016
Výlet s Augustýnkem do pražských Holešovic.
Takové Expo je pro mého Gustu bezva věc. Parádně se v něm vydováděl. Všude běhal, lezl a s velkým zaujetím prozkoumával Volkswagen. Tak jsem mu řekla, že takové fáro bere vítěz ;-). A taky, že za měsíc bude další Expo. Větší, dvakrát takové, maratonské :-).
Sobota 2.4.2016
Do Prahy přijíždím dvě hodiny před startem. Při výstupu z metra mi milý kluk přeje hodně štěstí. Dík! 🙂
Metropole se probouzí do krásného slunečného dne a u Rudolfina se pomalu začínají scházet půlmaratonci. Miluji tuhletu atmosféru a všechny ty běžecké lidi :-).
Zcela nesměle si beru náramek s rozpisem tempa na čas 1:45 hod :-D. Schovávám ho ale hned do batohu. Poběžím bez něj, podle vlastního pocitu. Ne podle papírku. Časy nejsou důležité, to u mě stále platí, nicméně musím podotknout, že by tentokrát vzhledem k mé fazóně, jakou aktuálně mám, bylo cokoliv jiného než osobák asi zklamáním.
Ikdyž svítí sluníčko, je docela zima. Odevzdávám batoh do úschovny a jdu se trošku proběhnout.
Následuje přesun do startovního koridoru a je to tady :-).
Prvních pět kilometrů za mnou. Jsem zahřátá, odhazuji rukavice, mám rozklusáno, takže jedééém :-).
Jak to učili toho Jirku v Africe: „Train hard (to už jsem zvládla :-)), believe in yourself (o tom je to nyní)…“
„I´m single too but sorry…“ sympatický postarší hubený chlapík, ale proč běží s čelovkou? 🙂
Víte, co je největší překážkou vytrvalostních běžců? Sluníčko a přepálený začátek. „…believe in yourself…„
„Běžeckou nebo životní?“ „Obojí.“ To snad přece ani jinak nejde ne? 🙂
Kolem dvanáctého kilometru napravo zahlédnu přibližující se Karlu Mališovou. Tak to opravdu není přepálené, já na to prostě jenom dneska mám! „…believe in yourself…“ A hele, zjevila se vedle mě běžecká legenda a najednou jako bych měla v nohách nějaké motorky :-).
Běžíme po Rohanském nábřeží, oblíbené pasáži všech květnových maratonců :-), přičemž se mi daří ukazovat svoje záda poměrně dosti chlapům. A jaký záda dneska! 😀 Snad v tom nebudu muset odběhnout celý letošní Runczech… 🙂
Probíháme Těšnovským tunelem, kde je prostor na zklidnění a koncentraci před závěrem. Při výběhu z něj vidím na kopci v dáli před sebou Vydru Vítů. Tý brďo! Já snad příště poběžím s ním… Hustý! 🙂 „…believe in yourself…“
Na dvacátém kilometru cítím tuhnoucí nohy, ale to je v pořádku. Síly jsem měla po celou dobu rozvržené velmi dobře. Zbývá poslední kilometr. Teď už jen zavřít oči a kopnout to tam!
Finišuji po modrém koberci. Sundavám si brýle, směju se, křičím „Jóóó!“, vítězně vystřeluji pravou ruku vzhůru a radostí skáču do vzduchu :-D. Ano, tolik sil v sobě stále mám :-).
1:41:23 hod. Osobní rekord. O jedenáct minut. Po pěti letech a sedmnácti marných půlmaratonských pokusech. Myslím, že žádný další komentář není potřeba.
Středa 13.4.2016
Odměna :-).
