Už od mala jsem vyrůstala ve sportovní rodině. Rodiče sportovali, brácha sportoval a tak když jsem přišla na svět já, neměla jsem takřka na výběr. A i když jsem se to ve školce snažila prolomit kroužkem keramiky a v 11 letech zpíváním ve sboru, ten sport nakonec vždycky vyhrál. Vyrůstat v rodině sportovců a žít tenhle aktivní životní styl se na jednu stranu od života „normálních“ lidí skoro neliší. Na druhou stranu, buďme upřímní. My sportovci jsme taky tak trochu jinej druh.
A tak jsem vybrala 10 věcí, které se mě už pěkných pár let drží zuby nehty a přímo či nepřímo jsou spojeny se sportem.. a více či méně, chtě nebo nechtě, ovlivňují tak trochu i ten můj „nesportovní“ život. Vlastně možná trochu víc, než je zdrávo.
A tady je těch „10 everyday life issues“:
Líčení
Ručník oranžovej od mejkapu, řasenka rozmazaná po půlce obličeje od toho, jak si hřbetem ruky stírám z očí pot. Co si budem povídat, make-up se se sportem zrovna dvakrát nekamarádí. Gabča Koukalová by byla možná jinýho názoru, Sephora se svýma voděodolnýma produktama taky, ale komu se chce to pořád hlídat? Na ten opuchlej obličej toho stejně moc nenamalujete. Je zkrátka mnohem snazší tomu líčení moc nedávat. Což souvisí s tím, když se potřebujete „nějak hezky“ namalovat na ples. Nebo party. A to je pak větší výzva než uběhnout půlmaraton.
Mytí vlasů
…s tím jde ruku v ruce. Já nevím, jak vy, ale tohle je můj věčnej boj. Má cenu si mýt hlavu, když půjdu ráno běhat? Ne. Po běhání vás čeká ještě zápas, takže si tu hlavu stejně neumyjete a večer se opakuje stejná otázka, kdy následuje podobná odpověď. A takhle se to kvůli běhání, zápasům a tréninkům odkládá tak dlouho, dokud na hlavě nenosíte nic jinýho než culík do tý doby než a) přijde den kdy nemáte trénink #takurcite , b) přijde oslava, večeře nebo zkouška ve škole, kdy zkrátka potřebujete vypadat jako člověk, c) už nepřipomínají vlasy, ale spíš dredy a představa rozpustit si ten drdol tě děsí víc než výhra Zemana v příštích volbách, a tak si tu hlavu nakonec radši umyješ.
Nakupování
Kdykoliv jdete nakupovat a sháníte šaty na zkoušky, košile do práce, kalhoty nebo sukni, nakonec tak jako tak skončíte u regálu se sportovním oblečením. A tak nad jedinou sukní co se vám líbí ohrnete nos kvůli ceně a nakonec odejdete s třináctýma legínama na běhání, který stály jenom 700. Ale byly ve slevě, že jo!
Malá skříň
…mít prostornou skříň je pro nakupování docela důležitý. Můj pokoj není zrovna dvakrát velkej, ale jestli něco upřímně potřebuju, pak je to víc místa na oblečení. Nebo zkrátka skříň na sportovní věci. Triček, legín a sportovních podprsenek zkrátka není nikdy dost, ne? A to nemluvim o botech na běhání. Koneckonců.. možná by to celý chtělo takovou nějakou.. sportovní šatnu?
Praní
Co si budem povídat, je toho víc než zdrávo. Tričko na pár hodin do školy si můžete vzít klidně i zítra, ale když při běhání propotíte celou sadu oblečení, musí to zkrátka letět do pračky. A co teprve, když máte turnaj a hrajete během jednoho dne 5 zápasů. A co když na tom turnaji hraje i máma? A co když to všechno večer začnete doma vybalovat po turnaji vybalovat, přijede táta po celym dni z tenisu (a antuka je jedna velká prací láska) a brácha z fotbalovýho zápasu? Do teď se divim, že jsme neměli rodinnou prádelnu. Dík mami <3
Sportovní vybavení
Ve chvíli kdy si koupíte sportovní hodinky, všechny ostatní pro Vás umřou. Protože sundat si garminy a vzít si staré, kdysi tak milované Wellingtonky, by znamenalo přijít o vystoupaná patra, monitoring spánku a hlavně kroky do týdenní krokové výzvy!! A tu prostě nemůžete prohrát, že jo. Takže zkrátka máte pod palcem každou novinku která se na trhu objeví a která zvládne posunout ty vaše výkony o něco dál. A nebo je to prostě jen fajn hračka. Třeba mnohem lepší než playstation. A nedejbože, když někdo pronese „vždyť jsou to JEN hodinky“. Tak to je tečka mezi oči.
Myšlení
„Místo tohohle jsem klidně mohla trénovat.“ Tahle myšlenka vám proběhne hlavou několikrát za den. Kdykoliv čekáte nesmyslně dlouho na úřadech, u doktora a nebo se marně snažíte po patnáctý dovolat na obvodní soud. Zkrátka téměř u většiny zbytečných a nezábavných činností přemýšlíte, co a kde byste zrovna mohli trénovat. A o to víc vás štve, že nemůžete.
Nedostatek času
Věčnej boj. Kamarádi vs. tréninky. Kamarádi, kterým těžko vysvětlíte, že v pátek nemůžete dorazit na party, protože máte v sobotu ráno závody, turnaj nebo zápas. A když už nakonec dorazíte, stejně nepijete, aby vám náhodou nebylo špatně. A nebo proto, že zkrátka alkohol do tý vaší životosprávy tak nějak nesedí. Oni tam tak nějak časově nesedí ani ti kamarádi.
… ne, to je samozřejmě vtip!
Blbej, já vim.
Kamarádi
Není divu, že většina Vašich kamarádů jsou taky sportovci. Ať už jste společně začali běhat, potkali se někde na tréninku nebo na závodech. A tak se většina konverzací motá kolem závodu, kterej jste běželi o víkendu (a pokud zrovna žádnej nebyl, tak alespoň o tom, na kterej se zrovna chystáte). Jo a.. ta nová běžecká kolekce od Nike je fakt dobrá, co myslíš?
Vztahy
No zkrátka ruku na srdce, holky. Dokázaly byste chodit s někým, kdo nesportuje? Jakože… VŮBEC? Takže zatímco vy se jdete proběhnout, on sedí u počítačových her nebo vysedává v hospodě, při vašem zápase těžko pochopí základní pravidla toho sportu a jeho největší životní zápas je finále ligy mistrů na Playstationu? Největší fanynkou nároďáku jste pak u vás ve vztahu vy a máte větší přehled o fotbale než on. A nedejbože když se zeptáš, jestli by si s tebou nešel běhat. Sorry kluci. Tudy cesta prostě nevede.
Tak trochu doufám, že nejsem jediná, kdo je takhle divnej 
Jestli to máte někdo stejně, napište mi komentářů
a mějte se fajn!
