V A L E N C I E
Když jsme kupovali letenky do Valencie, neuvěřitelně jsem se těšila. Týden ve Španělsku, vlastní byt, pláže, moře, teplo. A protože Kuba není zrovna typ, co se chce týden proválet na pláži, tak nějak mi bylo jasný, že projdem celý město (možná dvakrát, třikrát), navštíme kdejakou památku, projdem každou sebezajímavější ulici, park nebo muzeum. Přibližně týden před odletem jsem tak zasedla k počítači (protože nepatřím mezi ty, co nabíhaj do Luxoru pro paperbackový průvodce) a snažila se sepsat seznam míst, které by mě zaujaly a my je chtěli navštívit. Procházela jsem jeden článek za druhým, od tripadvisoru přes články blogerů, strávila nad tím asi 2 hodiny. A konečný seznam čítal sotva pět míst. Neustále se totiž opakovala ta samá dokola – procházka centrem (jako by to nebylo první místo, kam jde většina turistů), ciudad de las ciencias (protože to opravdu stojí za návštěvu), přístav s Marinou a sem tam nějaká zoo. . .
Abych to nepodcenila, udělala jsem ještě krátkej meet up den před odletem s Kristý, která se ze Španělska a Valencie vrátila ten den ráno (a když říkám ráno, myslim zpožděnej let, kdy místo krátce po půlnoci přiletíte v 5). Nicméně jsem zjistila, že Kristý byla ve Valencii jen den, a já tak na seznam připsala akorát jednu kavárnu v centru.
A tak se stalo, že jsme odletěli v podstatě bez jediného plánu. Vlastně jsme ani nevěděli, co chceme dělat první den. Měli jsme ale obrovskou výhodu – bydleli jsme v bytě našich známých, kteří ve Valencii žijí už nějakej ten pátek. A tím myslím kolem 40 let. A když znáte někoho takovýho, dostanete se na spoustu míst, který v průvodci nenajdete.
Za ten týden jsme toho viděli až až. A když od toho odečtu squashový kurty, návštěvy u přátel a proválený dny na pláži, vyjde z toho pár míst, který podle mě stojí za návštěvu, většinou nejsou ani moc daleko od sebe a v průvodci je najdete nejspíš někde až na posledních místech (minimálně na těch internetových).
Takže pokud se někdy chystáte do Valencie, čtěte dál 
Ayuntamiento || Plaza del Ayuntamiento
První z míst, o kterém jsme neměli ani tušení. Ať to zní španělsky jakkoli, ayuntamiento znamená radnice a podle ní je pojmenováno celé náměstí, které najdete přímo uprostřed centra. Radnice dříve prý bývala pro veřejnost zavřená, od posledních voleb ji ale starosta pro veřejnost otevřel (ve všední dny od 9 do 15 hod.) a lze ji tak navštívit. Sice zde strávíte maximálně kolem 15 minut, protože k vidění je pouze jeden ze sálů s nádherným interiérem a lustry, vstupní hala a balkony, ale vstup je zdarma a z balkonu máte výhled na celé náměstí (a když se podíváte pořádně ulicí doprava, dohlédnete až na býčí arénu a místní nádraží).
Horchateria de Santa Catalina
Pokud se od Radnice vydáte směrem ke katedrále, určuje stojí za zastavení Horchatería de Santa Catalina. Těžko říct, jestli je v nějakém průvodci, nám ji doporučil pán z kavárny v institutu moderního umění. Horchata (valencijsky Orxata) je typické pití Valencie, které je vyráběno z místní rostliny a na první pohled působí jako ochucené studené mléko, nicméně je naprosto rostlinná, protože kromě vylisované rostliny je v tom jen trochu cukru, vody a led. Kromě dobré horchaty (která opravdu stojí za vyzkoušení), zde mají i čerstvé churros (♥). Na ulicích s nimi totiž stánky jen tak nenajdete a ve většině barů prý mají rozmražované, proto jsme se pídili po místě s čerstvými a přesně tady Vám je udělají. Jen si tu nedávejte cappuccino. Vlastně si ho nedávejte nikde ve Valencii (kromě Costy, Starbucksu a jiných řetězců), protože to se tomu „našemu“ nepřibližuje ani z dálky 
Catedral de Santa María de Valencia
Tohle je přesně to místo, které najdete v každém průvodci na prvním místě. Je jenom pár minut chůze od radnice, přesně na druhou stranu od býčí areny a nádraží a asi 20 metrů od Horchateríi Santa Catalina. Vstup do katedrály je zdarma a za 2 eura lze vyjít do nejvyšší věže torre de Miguelete, kam ale pouští jen omezený počet lidí a u vstupu se tak tvoří fronty. Z toho důvodu jsme ji nakonec nenavštívili, ale je odsud výhled na celé centrum a náměstí Plaza de la Reina a Plaza de la Virgen, kde si mimochodem v restauraci / bistru SAONA můžete dát polední menu za 10 euro, které se zkládá z předkrmu, hlavního chodu i dezertu, což je na centrum dost příznivá cena a ještě se to moc dobrý!
Mercado de Colón
Mercado Central najdete v každém průvodci. Je to hlavní tržiště, otevřené od rána do 15 hodin, ve kterém najdete od ovoce a zeleniny, přes stánky s alcoholem, jamonem a obrovskou částí s prodejci ryb, kterou najdete jen podle čichu. Jenže kromě toho, že si ho projdete a užijete si atmosféru starého tržiště, si zde koupíte maximálně krabičku s nakrájeným ovocem, jinak je všechno určeno k nákupu na vaření a ještě k tomu opravdu předražené (i pro místní). Kousek opodál v centru je ale ještě jedno tržíště – Mercado Colon. Tahle z části open-air budova s krásně řešeným interiérem má v sobě spoustu restaurací, bister a barů, kde si můžete dát od horchaty a kafe přes snídani, oběd a večeři, od tapas po sushi a to klidně do dvou do rána. Pokud si tak chcete někde v klidu v centru sednout, kde zároveň bude trochu čerstvého vzduchu, ale nebudete sedět na zahrádce na přímém slunci, vyplatí se zajít sem. Navíc je to přímo na zastávce metra, kde se kříží asi 3 linky.
Jardines de Valencia
Místní zahrady jsou naprosto kouzelné – nachází se totiž v korytě řeky, která byla v druhé půlce 20. století odkloněna kolem města a v bývalým korytě tak vznikly zahrady a park. Pokud si tak budete chtít jít ve Valencii zaběhat nebo zacvičit do přírody, tyhle 8 km dlouhé zahrady jsou dobrou volbou a díky korytu ani nemusíte koukat ven na projíždějící auta. Během prázdnin je tady i malý lunapark a cestou k nejznámějšímu Ciudad de las Ciencias můžete navštívit třeba i IVAM (Instituto Valencia de Arte Moderno – něco jako náš DOX) nebo Palacio de Música, kde jsme se jednoho večera díky známým ocitli na koncertu na počest Queen a užili si příjemný večer s místními a jejich kulturou. Koncertů je tu prý po celý rok plno a tak se určitě vyplatí sem navečer projít.
Ciudad de las Artes y las Ciencias
Jestli někdo z běžců sledujete Marathon de Valencia, určitě tohle místo znáte. Ano, přesně tady startuje i finišuje místní maraton, kterého se účastní až 20 tisíc lidí. Pokud neběháte, možná ho ale znáte taky. Řekněme, že je to nejpopulárnější a nejfotogeničtější místo Valencie a kdykoli zadáte Valencii někam do vyhledávače, najdete ho mezi prvními. Při cestě zahradami tak nejdřív dojdete k opeře (vpravo), kam Vás ale pustí pouze na prohlídku s průvodcem. Poté Hemisféric (něco jako planetárium), Museum (ta žebrovitá budova) a Oceánografic (prostřední fotka, budova v dálce). Všechny budovy jsou obklopeny bazénky, kde si sice nezaplavete, ale můžete si půjčit lodičku (a ve vodní nádrži hloubce půl metru tak jezdit na lodičce, to chceš), můžete se nechat za 12 euro vyfotit od fotografa (protože ta fotka je dle jeho nástěnky úplně stejná jako, když se vyfotíte na iPhone, #WTF) a samozřejmě můžete všechno z toho navštívit – v tom případě se ale plácnete docela přes kapsu, protože vstup do všech tří (bez opery) stojí kolem 38 euro na osobu.
Marina Real Juan Carlos I
Pokud obětujete od muzeí asi půlhodinovou procházku na tramvaj, můžete se svézt pár zastávek do Mariny (všechny tramvajový linky tady totiž jezdí na pláž). Najdete tu obrovský přístav, skvostnou marinu se spoustou restaurací a klubů a bývalý okruh Formule 1. Od mariny pak můžete pokračovat procházkou podél pobřeží, kterou z jedné strany lemuje veřejná pláž plná písčitých soch a druhého nejdražšího hotelu ve Valencii a z druhé strany staré polorozpadlé rybářské domky a spoustu menších restaurací, kde mají prý i výbornou paellu.
Marina Beach Club Valencia
Pokud zrovna nebudete mít chuť jít se koupat na veřejnou pláž, můžete se vydat do Marina Beach Clubu. Tenhle – řekněme trochu posh club – na kraji mariny Vám tak nabídne vcelku velký a čistý bazén, obrovská pohodlná lehátka (pomalu o velikosti postele) a spoustu lidí, kteří Vám budou nosit celý den drinky, jídlo a posouvat slunečník. Tenhle luxus ale samozřejmě není zadarmo a tak tady za osobu utratíte ve všední den 50 euro (kdy 20 je za vstup a 30 na konzumaci) a o víkendu 70. A zatímco na jídlo si můžete dát kromě nachos pár salátů, sendvičů nebo burger, lístek s nápoji čítá několik stran, kdy od drinků za cca 8 – 15 euro si třeba můžete koupit i lahev alkoholu za několik tisíc. Pokud chcete mít jistotu dobrého místa a nebo chcete ležet u bazénu, vyplatí se rezervovat si místo na přání přes jejich webové stránky.
Horchateria Daniel
Horchateríu Daniel jsem nechala naschvál trochu na konec, protože není vůbec v centru a nebýt našich známých, jejich auta a vědomostí, pravděpodobně bychom se sem městskou dopravou nikdy nevydali. Nicméně se jedná o nejznámější Horchateríu v celém Španělsku, která má obrovskou tradici, nádherný typický španělský interiér a rodinnou atmosféru. Kromě asi 20 druhů horchaty je vevnitř něco jako cukrárna, takže si k ní můžete dopřát spoustu místních zákusků a ještě se podívat na fotografie a dopisy slavných, kteří tohle místo navštívili. (A kdybystě měli chuť na squash, pár metrů odsud je hotel se squashovými kurty ).
Parque Natural de la Albufera
Tohle místo je cca 10 kilometrů od Valencie a my neměli ani pojetí, že se něco takového blízko města nachází. Vodní nádrž čítající asi 21 tisíc hektarů a rozloze 4 x 7 km je u místních známá především pro svoje západy slunce. Za 4 eura na osobu Vás tak naloží na dřevěnou loďku o kapacitě cca 20 osob a v podvečer s Vámi absolvují skoro hodinovou objížďku po nádrži, včetně vyprávění o historii, rostlinách, rybách a všem, na co se zeptáte – tedy pokud umítě španělsky. Byla to naprostá nádhera a pro mě nejhezčí místo a zážitek z celé Valencie, které ještě trochu nostalgicky vyšlo na poslední večer. Tohle je prostě MUST SEE na nejvyšším místě ♥ .
A to je pro dnešek všechno a příště se můžete těšit na kompletní photodiary z celého výletu!
