Zimní příprava: Příliš teplá, ale první pořádná

Zima se letos povedla tak napůl. Základní věc ale je, že vůbec nějaká byla. Vlastně to byla vůbec první pořádná zimní příprava.

Dostali jsme tam jak nějaké pomalé, tak i tempovější objemy. Asi úplně nemá smysl házet konkrétní čísla, protože za a. začali jsme naběhávat trošku dřív, neb mě na podzim sundala viróza a už bylo zbytečný docintávat rychlý věci. Sezóna pro mě skončila Hvězdnou desítkou, po které jsme tam sice ještě natlačili dost těžký týden, ale to mě definitivně dodělalo. Bylo mi to sice trochu líto, hradecký půlmaraton byl na dosah, ale rozhodla jsem se neriskovat vleklou nemoc a zaměřit se už na zimní přípravu.

No a za b. snažím se odolávat posedlosti čísly, která asi sem tam postihne asi každého hobíka včetně mě, ale moc se mi to nelíbí. Čísla jsou sice fajn, ale mají jen omezenou výpovědní hodnotu o výkonu v tréninku nebo o jeho efektivitě.

Každopádně objemově jsme se oproti loňské zimě posunuli, hodně z toho jsme naběhali v tempech, což je fajn. Práce ve vyšších intenzitách ale byla dost náročná, jak fyzicky, tak hlavně psychicky. Dostala jsem se do příliš velké únavy a pro hlavu to bylo hodně na hraně, k čemuž taky dost přispěla tma (v týdnu jsem většinou vybíhala téměř za soumraku). Takže jsme to úplně do konce nedotáhli. Počítám, že objemové a tempové série mě ještě letos asi potkají. Hurá.

Před pár týdny jsme začali opatrně pracovat na síle, takže kopečky, kratší až středně dlouhý svižný až ostřejší běhy, nějaký ten objem na konec. A pomalu už asi budeme přecházet k rychlosti, takže očekávám lahůdky typu 4x2km, 4x3km, atd. Jsem zvědavá, jaký tam bude výkonnostní rozdíl oproti loňskému roku. Bude to takový test, nakolik byla zimní příprava kvalitní. No a samozřejmě to ještě ostřeji otestujeme na Českobrodské desítce.

Zatímco v objemové přípravě byly rezervy, podařilo se nám pěkně zapracovat na regeneraci, takže se zima obešla tentokrát bez zranění a delších nemocí (hlavně nezakřiknout!), za což vděčím nejen opatrnějšímu přístupu trenéra , ale i úžasné fyzioterapeutce. Petra mě mnohokrát dávala dohromady úplně zataženou a ztuhlou a neustále cepovala s protahováním (mimochodem, mrkněte se na její protahovací seriál TADY. Je to sice zaměřené na cyklisty, resp. cyklistky, ale základní obrysy jsou převeditelné a je to super vysvětlené).

A pomohla také kryosauna, kam jsem se letos už konečně dokopala, a minimálně jednou mi zachránila ošklivě namožené stehno. Bez ní by to asi skončilo zase přetrénováním. Musím dát za pravdu těm, kteří pěli na kryo ódy. Sedí mi to mnohem lépe než klasická horká sauna, po které jsem spíš zničená než zregenerovaná.

Jak si dávám dohromady letošní „termínovku“, tak se občas trošku zasním, za kolik by to letos všechno mohlo být, ale snažím se na to nemyslet, abych si nedělala zbytečné naděje a pak se nestresovala. Přece vůbec o nic nejde. I kdybych si z loňských časů ukrojila minutu nebo dokonce dvě, světový mír z toho asi nebude. Ale škoda, bylo by to pěkné 🙂

A jedna klasická gangréna po nedělním dlouhém běhu na konec 🙂

Ve skutečnosti je to ještě horší, není tam vidět ten nejbolavější sviňák přímo na špice palce