Ó vy proudy neodbytné, nekonečné potní čůrky, jak vtékáte prioritně zpod lopatek mezi půlky. Ó vy stehna dřevěnící od Jizerky svahem k Smrku, neúnavně pracující před oblaky na úprku. Ó ty kůže zimomřivá, u rozhledny modrající, jak se v mraku rychle stmívá, skotský střik tu fičí lící. Dlouhá čárko v teploměru, ó jak hluboko jsi klesla – jen hodinku od Sahary rosný bod se chopil vesla. Lepší smrkat na Smrku – než se potit na krku, lepší v mraku nevidět – než tučňákům závidět!
