Ne? Já jsem to taky nevěděla, musela jsem si to dodatečně doma vygooglit. ( Svantovít )
A víte, kde je Svantovítova skála. Zase ne? Tak si vezměte dvě turistické mapy (KČT 96 Moravskoslezské Beskydy a 95 Javorníky západ), počkejte na tmu, ideální čas je 22:15, rozložte si je někde na parkovišti nebo před hospodou, nasaďte čelovku a zkuste to najít.
Našli? Tak ještě Santov, Miloňová, Hážovické Díly, Javořina, Nad Pupíkovcami a Černá hora. A pokud jste dávali pozor, kam vás zavezl autobus, můžete vyrazit. Cíl znáte, tam už jste byli. Limit je 30 hodin, pokud ale chcete stihnout cimbálovku, musíte sebou hodit.
Ale od začátku. Počítačové hrdinství zná každý. Neklidná ruka na myši a kalendář se plní. Pak nastává fáze pochybností, bebínek, nechce se mi, musím stihnout něco jiného, že já debil jsem se hlásila…nehodící si škrtněte, co chybí, doplňte. Stejně, pokud zrovna neležíte na JIPce nebo vám neamputovali obě nohy, objevíte se na prezentaci. A pokud je to prezentce Valašského kila, je to náročné už od začátku. Ještě než stačíte říct své jméno, už máte v ruce welcome drink a hádejte jaký, když jste ve Valašském Meziříčí. A další záplava informací: tam je tělocvična, tam jsou sprchy, jídelna je tam a pivo a ionťák teče tady.
Přinést věci, pozdravit známé, najíst se, dát si pivo. Pořád je to ještě sranda.
Informace o závodu. Pořadatelské značení, na kontrolních bodech kleštičky, někdy zahrabané v listí. Pozor: někam nás zavezou autobusem. V jednom hraje houslistka, v druhém teče slivovice (já myslím, že tekla v obou).
Tak jo, dávala jsem pozor, jsme v Prostřední Bečvě. Máme se někde seřadit k hromadné fotografii, ale kdyby byl fotograf připraven při vysedání z autobusu, mohl mít zachycen pěkný výřad močících mužů. (Žena se nepřidala žádná, buď méně pily nebo víc vydrží.)
Už začíná odpočítávání, start. Bitva o průkazky se nekoná, akce je komornějšího rázu. Ty v..e, Nad Pupíkovcami? Ještě že slovenská část mapy není tak velká. Asi po půl hodině mám zakroužkováno všech 7 kontrol, pořadí mi připadá jednoznačné, tak jdeme na to. Teoreticky to mám zmáknuto, praxe je trochu odlišná. Ne vždy se mi povedlo zvolit ideální trasu, ne vždy se mi povedlo naplánovanou trasu dodržet, ne vždy byl turistická značka v mapě nakreslená tam, kudy ve skutečnosti vedla. A taky jsem se stala mistrem světa ve ztrácení turistických značek, zase to ale přináší společenská setkání a konverzaci s místními: houby nerostou, je sucho, tady jsem to musel vykácet kvůli kůrovci, jo, na to už se nás ptala jedna paní (ha, ha, asi vím která).
Občerstvovačka je avizovaná asi na 80 km, je v hospodě, tak i s pivem. Pořád je všechno v ceně základního startovného, stejně jako v cíli večeře, pivo, slivovice, sprcha, nocleh, snídaně, ceny pro vítěze, tombola.
Příjemní a vstřícní pořadatelé (nepotřebujete něco, můžu vám s něčím pomoci, já vám to pivo načepuju a přinesu …)
Dávám Valašskému kilu jedničku s hvězdičkou 🙂
PS fotky si najděte sami, asi budou na stránce závodu
PPS v tombole jsem nevyhrála 🙁
PPPS některá piva si dám do banky 🙂
PPPS některá piva si dám do banky 🙂
