Vysoké Tatry, přesněji Orla Perć, byl cíl, který mi díky kamarádovi Honzovi ležel v hlavě dlouho. Pořád básnil, vyprávěl a snil o tom, že bychom tuto stezku orlů mohli společně zkusit zaběhnout rychlým tempem. S batohem to již jednou prošel za osm hodin, tak jsem si i já, natěšený, říkal, že bychom to mohli zvládnout. Ani zdaleka jsem netušil, s čím že to vlastně souhlasím. Do čeho se pouštím. 
