The South of Bucks Winter Warmer

Další z akci od Audaxu se odehrála západně od Londýna. Byl to okruh dlouhý 207 km s 1600 výškovými metry. Po minulém víkendu jsem už ani nedoufal, že počasí ukáže svou vlídnou tvář. A ukázalo, předpověď slibovala sluníčko a teploty kolem nuly. Start byl plánovaný na 8 hodinu ranní, tak aby se 100% využila doby, po kterou svítí sluníčko. Na start to trvalo chvilku cca půl hodiny autem, takže jsem se ráno i docela prospal. Po příjezdu, na dálničním odpočívadle, už nás čekali příjemně naladěni organizátoři, takový fajný páreček kolem 70ti let věku, vyfasoval jsem Brevet kartu s 8 checkpointy na trase, které je pro úspěšné započítání a dokončení závodu vyplnit. Vyčůrat a šup na start.

 

Na startu jsem se stihl ještě krásně vysekat do příkopy, když jsem se snažil ještě rychle spořádat nějaké to jídlo, zakopnutí a už jsem se válel. Ranní mráz, zaručoval pěkné ostré tempo, na to jsem se těšil. Do závodu odstartovalo 117 cyklistů, viděl jsem i takové zvláštní prostředky jako okapotované kolo a týpky na tom ležacím kole, co nevím jak se tomu nadává. Každopádně jsem se do toho opřel a upaloval vstříc sobotnímu dobrodružství. Prvních 25km jsem celou dobu nemohl přijít na to jestli jedu správně po směru trasy nebo špatně proti směru, měl jsem sebou svého garmina, gpska ukazovala správně. Ale nějak mi utkvělo v hlavně, že máme směřovat na jih a né na západ jak jsem se mylně domníval. Naštěstí mě dojel Martin Conway, a ujistil mě, že jedeme správně. A navíc jsem v něm získal parťáka až do cíle, i když více méně nechtěl táhnout, tak aspoň jsem si měl s kým sem tam popovídat. Přístě si nesmím zapomenout vzít přenosné LCD a přilepím si ho na prdel, aby i ten v háku z toho něco měl. No dřel jsem jako mezek. 

Brevet karta

Jet na prvním místě celých 200km je pořádná makačka, naštěstí moc nefoukalo a náledí bylo ke mě milosrdné a vždy jsem stačil kolo napřímit. V cíli závodu jsem se dověděl, že né všichni měli takové štěstí a dokonce jedna závodnice byla hospitalizována se zlomeninami čelisti a ruky. Náš náskok s Martinem byl docela velký, a zastavili jsme i na krátké teplé jídlo cca po 130km. Pěkně hamburgra s hranolkama a pořádně jsem to prolil litrem Coly. Zbylých 80km jsem měl o desert postaráno. Pořád se mi to krásně vracelo, ale nikdy né přes „čáru“. Potkali jsme i pár blbečků v plechovkách, ale nic vážného, vždy to můj vztyčený prostředníček byl schopný ukočírovat, když ne, tak se Martin dycky za nás pomodlil panických zvoláním „Jesus, motherfucker“. Ke konci už můj přívěs pálil poslední dostupné kalorie, moc se mi líbilo jak se s tím pral, kluk šikovná. Osobně jsem byl překvapený jak se mi s takovou zimní dvoustovkou podařilo pěkně poprat. Užil jsem si krásné dlouhé sjezdy, kterým předcházeli neméně dlouhé výšvihy a kratičké stojky (za ty bych zabíjel), obzvláště poslední stoupák. Tam jsem Martina nadobro ztratil, vycvakl se a už nebyl schopný se znovu rozjet. 

To je klasický cyklistická výmluva :)) Do cíle jsem se dostal s cca 7 minutovým náskokem. Celou trať jsem zdolal za 8:49 minut, ale kdybych se netrdlil a sem tam nečekal na zastávkách čas mohl být i pod 8 hodin. Čas jizdy 7:44hod. Odměněn 3 body do tabulky a první v cíli (vysledková listina se neuveřejňuje, závodit je proti pravidlům audaxu, ale víte jak to je ;).

Rest day v neděli

Den na to jsem se musel jet provětrat do kopců do Surrey, protože má milovaná KONA už skoro stávkovala, že ji podvádím se silničkou, tak to byl takový pěkný závěr týdne. Týdne kdy jsem se dostal do závodu TRANSCONTINENTAL race, a to bude teprve bomba, první náčrt trasy mi ukazuje 4200 km a 61 000 m převýšení, dal jsem si limit 12 dní….