Každý má někdy lepší a někdy horší období. Přemýšlíme o tom, co udělat lepší. Asi je chybou, že nad tím přemýšlíme. Možná řešíme zbytečně věci, které nemůžeme ovlivnit. Sama to často dělám. A nebo neřešíme podstatné věci, které nám můžou být časem líto. Někdy bychom měli zastavit. Uvolnit se. Odpočinout si – bez mobilu, internetu a jakýchkoliv prostředků. Ne vždy to jde. Ale jde to. Najednou si uvědomíme, že nemůžeme být stále online a všem pomáhat. Nejde to, nemůžeme zde být stále pro všechny, kteří si vzpomenou že, něco potřebují, nebo chtějí. Ráda poradím, pomůžu. Vše ale má své hranice. Je potřeba se někdy odreagovat a to dělám v mém případě hlavně tím, že vyrážím běhat.
HEKTICKÝ ŽIVOTNÍ STYL DNEŠNÍ DOBY
Škola a zase škola. Předzkouškové období a psaní seminárních prací. Povinností má člověk opravdu hodně. Bez odpočinku, ale nemůžete podávat kvalitní výkon. Ze školy se vracíte večer, téměř pravidelně a poté vás čekají spousty dalších povinností – učení nebo v lepším případě psaní seminárních prací nebo úkolů. Člověk se musí do těchto povinností správně ponořit. Je ale potřeba nalézt správný střed. Ne vždy to ale jde.
I POMOC OSTATNÍM MÁ SVÉ HRANICE
Na tuto část, bychom měli pamatovat. Ne vždy je to lehké. Ale pomáhat ostatním na úkor vlastního volného času, kterého je nedostatek, není také úplně vhodné. Ráda pomohu, ale vše má své hranice. A bohužel toho asi spousta lidí využívá. Každý by se měl nad těmito hranicemi zamyslet. Telefony nebudu už asi zvedat. Je toho na mě moc.
SAMA NEBO S LIDMI A DNEŠNÍ TRÉNINK
Miluji lidi a společnost. Mám ale stavy, kdy bych byla nejraději sama. Třeba dnes. Vybíhám už v nočních hodinách na menší trénink. Větší část je dnes připisována relaxaci a to i přes to, že běžím.
Mám problém se dnes odhodlat, i když je venku krásně. Vybíhám nakonec až kolem páté večerní a to za tmy s čelovkou.
DNES MI ALE KVALITNÍ TRÉNINK NENÍ DOPŘÁN
Věřím, že věci se dějí z nějakého důvodu. Dnes vybíhám, ale asi po čtyři sta metrech mi vypíná čelovka. Vracím se tedy domů, kde vyměňuji baterky. Po menším zdržení opět vybíhám. Tentokráte už s funkční čelovkou.
DOBRODRUŽSTVÍ A ADRENALIN, ALE S HRANICEMI
Mé zdržení mě něco stojí. Nakonec se vracím po deseti minutách domů a běžím opačným směrem. Neběžím do hor, ale volím les. I tak je to dobrodružné. Při běhu se v lese zabořím do krásného bahýnka. Jsem jako prase. Mé boty vypadají opravdu krásně, získají novou hnědou barvičku.
RELAX VE TMĚ
Běh ve tmě je neuvěřitelný. Při závodu přes noc, nebo běhu v noci se dostávám skoro do jiné dimenze. Myslím to ve smyslu vnímání času. Ve tmě se mi běhá volněji a lehčeji. Za běhu s čelovkou se musíme více soustředit na každý krok a tím pádem je potřeba si více uvědomovat každý pohyb. Jsme tady a teď. Nemůžete se sice kochat krajinou. Ale ve tmě je všude takový klid. Je to místy trochu nebezpečné, trochu adrenalinové a vzrušující. Adrenalin vám vzroste, ne díky výkonu – stačí jen zaslechnout kroky zvěře. Jaké? To nevím. Mohlo to být cokoli. Že by liška? Nebo srna? A nebo medvěd. Tím mě vždy straší rodiče. Ale vidět nebo potkat medvěda, by muselo být sakra štěstí, proto se nebojím. Nemusím myslet na nic. Je to pravé odreagování. Okolo slyšíte jen šumění mihotajícího se jehličí a listí na stromech. Smysly pracují rychleji. Více vnímáme.
Běh není jen krok sem a tam a hnaní se za něčím. Běh nebo trailový běh je mnohem více. Běžíte nádhernou podzimní přírodou. Vychutnáváte si dokonalost věcí okolo sebe. Vnímáte sami sebe a přírodu v které se nacházíte. Máte respekt z místa v kterém běžíte. A to ať ve tmě či ve dne. A nebo v horách či na louce. Všem doporučuji někdy vyběhnout jen tak a za ničím se nehnat. Neběžet kvůli tréninku, ale kvůli tomu si to užít. Protože to, že si běh užíváme je přeci hlavní důvod, proč běhání milujeme a proč ho provozujeme.
