Dostal jsme strach, aby mi blog nesmazali pro neaktivitu, tak se vyznávám z neschopnosti přestat psát. Pokud budete mít rádi větrný blog i jako nepravidelný čtvrtletník, kde nebude zdaleka vše, co podnikám, ale kde se s vámi čas od času pokusím podělit o vše, čeho je mé srdce, hlava i oči plné…pak jste vítáni.
Ale opravdový článek se vynoří až koncem září. A držte mi palce ve všem, pak hlavně ve škole.
Místo pozdravu posílám závratné mávnutí křídly, z Velkého Choče. Stejné pocity přeji všem, a nejvíce sobě, znova a znova. Tohle je bez možnosti přesycení.
