Občas se mě někdo zeptá od kdy běhám. Kdybych měl být spravedlivý a počítat pouze poslední dlouhodobě souvislé období tak je to pouze rok. Pokud dobu, kdy jsem si pořídil první boty jen na běhání a od té doby běhal více či méně pravidelně, tak asi 8-10 let. A když vezmu v úvahu, že už na základní škole jsem jeden čas vstával v 6:30, abych ještě před snídaní uběhl cca 5km, tak jsem někde na 18 letech. Běhám vlastně už dlouho, od druhé třídy ZŠ jsem hrál až do vejšky basketbal. Jednou jsem přišel na trénink a zjistil, že máme zápas, tak jsem běžel domů pro dres a asi za 10min jsem byl zpět (necelé 2km) a mohl nastoupit.
Občas jsem běžel VK, na gymplu vyhrál dva školní orienťáky apod.
Ale nikdy jsem neběhal souvisle. Spíš jsem dělal všechno možný, jezdil na kole, hrál fotbal, v létě lezl s rodiči po Alpách, apod.
Když vezmu v úvahu těch posledních 8 let, vypadalo to vždycky tak, že jsem 3 měsíce běhal v kuse, pohoda, dostával jsem se do formy, a najednou jsem buď lehl do postele nebo mi do toho vlezlo něco ve škole nebo později v práci. Většinou jsem stagnoval další tři měsíce, než jsem se zas odhodlal vyběhnout.
Dlouho jsme s Luckou chtěli psa, já měl jako malej jezevčíka a bylo to super. Měl jsem vlastně jedinou podmínku, chtěl jsem, aby se mnou mohl běhat. Lucka mi jednou ukazovala na netu fotky štěňat a pak povídá: „A tohle je naše…“. Vybrala krásnýho Parsona Russella Teriera. Art postupně rostl a já s ním zkoušel pomalu běhat, nejdřív se mu nechtělo, furt ze zastavoval, ale pak si celkem zvykl, a když jsem mu hodil klacek, kterej pak zbytek běhu nesl, tak byl spokojenej. Teda na konci jsem mu musel ještě minimálně 10min házet tenisák, aby se unavil i on. Takhle jsme proběhali hlavně Dívčí hrady a Prokopák, začínali jsme na 6km, ale rychle přešli k 10 a občas to natáhli i k 15ti.. Po přestěhování na pravý břeh Vltavy, jsme začínali na Kavčácích a podél vody, a nakonec jezdili i do Krčáku, kde se mu moc líbilo. Pokud jsme byli mimo silnice, tak běhal na volno.
A pak jsem v lednu na večer vyběhli, celý den sněžilo a já se bohužel vrátil domů bez Arta, srazilo ho auto…
Tenhle rok jsem doufal, že s Artem budeme běhat pravidelně a zkusíme i nějaký závody. A najednou jsem si nebyl jistej, zda budu schopnej běhat. Po 14 dnech jsem to zkusil, pomalu s Luckou, ale šlo to. Opět jsem se rozběhal, na Arta jsem pořád v duchu volal a ohlížel se, zda běží za mnou. Postupně jsem přišel na to, že vlastně jedinej moment, kdy nejsem vyloženě smutnej je, když běžím, protože vím, že Art běží se mnou…
V dubnu jsem běžel letošní první závod – Běh do vrchu na Studenec…
A v květnu se mému kamarádovi z vejšky Tomášovi podařilo přihlásit nás na 5 Beskydských vrcholů. No, velká výzva. Duben a Květen byly první 100km měsíce a v červnu už jsem už běhal naplno. V červenci jsem byl Casri na laktátovým testu, což byla dobrá zkušenost a hlavně zjištění jak na tom jsem. A taky jsem začal psát tenhle blog. A abychom měli nějakej pořádnej test před 5BV tak jsme v srpnu dali v Krkonoších první ultra – Horskou výzvu. Měsíc na to trailovej maraton v Plasech a pak jen „doklusání“ do října a hurá na 5BV.
 |
| start běhu Chřibská – Studenec |
V září jsem změnil práci. Z vlastního ateliéru, kdy jsem si práci (a tudíž běhání) mohl řídit podle sebe, počasí, apod., jsem najednou začal chodit na plný úvazek do zaměstnání. A hledal, kdy mám vlastně běhat. Nakonec jsem zjistil, že mi víc vyhovuje běh z práce, sice po tmě, ale nejsem tak úplně tlačen časem. Ráno je to závislé na brzkém vstávání a i když máte náladu, tak si běh těžko o půl hodiny prodloužíte, protože pak přijdete i pozdě do práce.
V listopadu klasicky Velká kunratická, po které následoval trochu útlum, ale s výhledem k Pražské stovce. Vzhledem k akumulaci pracovní náplně jsem ji odpískal a radši se začal soustředit na cíl 1000 mil za rok. Předtím jsem dal maximálně něco kolem 400km za rok, takže nárůst objemu značný…
Na začátku prosince mi chybělo nějakých 190km. Bez závodu, jen tréninkově jsem tolik zatím během jednoho měsíce nedal a do toho ty Vánoce.
 |
| Východ slunce na Štědrý den z Dívčích hradů |
Nakonec 30.12. přibíhám na vlak směr Petrov-Chlomek s tím, že odtamtud poběžím zpět do Prahy. Cestu znám nazpaměť, nad Davlí máme chatu a skoro přesně před dvěma lety, jsem tuhle trasu (i když na dvakrát) šel s Artem… Vystupuju ve zmrzlém údolí Sázavy a nejdřív si dávám zahřátí podél vody, následované prudkým výběhem na Petrov a geometrický střed Čech – vrch Ďábel. Pak seběh k Zahořanskému potoku a nahoru na Oleško. Rovina kolem Zvole na sluníčku příjemně utekla a seběh do Jarova čaroval s dlouhými stíny v úzkém údolí. Nejnáročnější výběh z Jarova do Ohrobce a Lhoty. Pak kolem Závisti opět dolů k Břežanskému potoku a nahoru na Točnou. A z ní už jen dolů. Posledních 7 km po asfaltu už dost bolelo. Ale byla to nádhera. Tohle byl běh pro Arta…
 |
| Vyhlídka nad Jarovem |
Celkem jsem letos naběhal 1616km / 1004 míle.
Zúčastnil se 5ti závodů z toho 2x ultra.
Zlepšil si rekord na maratonu na 4:18.
