Už jsem v minulém článku psala, že jsem od ledna začala zase pracovat a slibovala jsem, že vám o tom napíšu. Tak konečně je to tady 🙂 Viktorův táta je majitelem Sportcentra v Bohumíně a před Vánocemi mu došla trpělivost s tím, jak to tam funguje nebo spíš nefunguje. Nám s Viktorem to bylo líto a pár dní jsme kolem sebe chodili mlčky a ani jeden z nás to nijak nekomentoval. Viktor to Sportcentrum před dvanácti letech stavěl a pomáhal rozjet. Já už jsem si k němu, za tu dobu co jsme spolu, taky udělala citový vztah. Kluci tam rádi chodí, protože si tam můžou zahrát florbal, pohrát v dětském koutku a vždy se tam potkají s nějakými dalšími dětmi. Po pár dnech jsme se na sebe s Viktorem podívali a řekli si, že Sportcentrum nedáme! Že si to vezmu na starost já a udělám všechno proto, aby Sportcentrum fungovalo!
Za dalších pár dní, kdy jsme v Bohumíně trávili každý den a nebavili jsme se vlastně o ničem jiném, se Viki rozhodl, že omezí některé své pracovní aktivity a půjdeme do toho oba naplno.
Sportcentrum Bohumín
Největší novinkou je, že jsme během Vánoc zdemontovali dva squashové kurty a postavili místo nich jeden badmintonový. Máme teď tedy k dispozici tři badmintonové kurty, jeden kurt na squash a sál, který využíváme na kruhové tréninky a indoor cycling. Lektorky ve Sportcentru vedou lekce step aerobicu, jógy, kruhového tréninku a indoor cyclingu. Děti do Sportcentra chodí do oddílu squashe a do oddílu badmintonu.
Nebude to samozřejmě lehké. Je dost věcí, které se ve Sportcentru daří, ale ještě více těch, které se dají zlepšit. A každý den vždy najdeme něco, co se nám nelíbí a nefunguje nebo funguje jenom napůl. Já sama se několikrát týdně nebo spíš denně ocitám někde mezi pocity „je to skvělé, miluju to, všechno půjde“ po „co jsem to proboha vymyslela, je půlnoc, nemůžu spát a hlavou mi jedou tisíce myšlenek“. Ale ty první pocity převládají 😀 Tady bych chtěla moc poděkovat našim kamarádům Dobrošovi a Míše, kteří úspěšně vedou Sportovní centrum Fajne v Ostravě a dali nám na začátku spoustu rad, co udělat, vyzkoušet a kudy naopak cesta nevede. A hlavně nám dodali odvahu a nakazili nás svou pozitivní energií. Takže děkujeme a teď už je to na nás 🙂
 |
| nové podložky na cvičení už byly vážně potřeba |
Další novinkou je moje lekce kruhového tréninku s hlídáním dětí. Uvažovala jsem o tom už minulý rok, ale nemohla jsem se odhodlat, protože se přece bojím mluvit před lidmi a nejsem žádná fitnesska a tak. Ale dodala jsem si odvahu a sestavila hodinu tak, jak baví mě – rozběhání, dynamická rozcvička, dvě tabaty, kruháč, Sally squat challenge a na závěr protažení sestavené z jednoduchých jógových cviků. Cvičili jsme bez pomůcek pouze s vlastní vahou. Jediná pomůcka byly stepy na aerobic, na kterých jsme během kruháče „poskakovaly“ jedno cvičení. V příštích hodinách budeme postupně zařazovat nízké překážky, žebřík apd. To jsou věci, které mě moc baví, je to zábava a jsou to cvičení, kterými si zpestřuju svůj běžecký trénink.
A když jsem o pár řádků výš psala, že každý den nám odkryje nějakou špatně fungující věc, tak na mé hodině se ukázalo, jak lidé nedodržují podmínky rezervačního systému. Podle rezervací byla totiž hodina plná, ale nakonec nás cvičilo pouze šest. Jedna paní se omluvila telefonicky na poslední chvíli a zbytek bez omluvy nepřišel a nezrušil rezervaci. Mrzelo mě to, ale zároveň nám to alespoň ukázalo další konkrétní úkol, na kterém musíme pracovat.
Samotné cvičení mě bavilo moc a taky jsem zjistila, že to mluvení na lidi vlastně není tak hrozné 🙂 Samozřejmě je hromada věcí, ve kterých se musím zlepšit a postupně si budu doplňovat kurzy, školení a semináře, aby mé hodiny byly lepší 🙂 Mým snem je dopolední cvičení pro ženy na mateřské, kdy si představuju, jak správně cvičíme pánevní dno, záda a děti si hrají s námi. Když si to tak představuju, vždycky trošku lituju toho, proč jsem se proboha trápila tolik let na stavárně a nevystudovala jsem rovnou tělocvik nebo fyzioterapii, tedy obory, které mě stejně lákaly nejvíc. To je ale téma na celý samostatný článek 😀
Co říct na závěr…. Když Viki se Sportcentrem před lety začínal, pořádal turnaje, aerobicové a spinningové maratony, squashové tréninky s trenéry, zábavu, služby. Od té doby jsme bohužel sklouzli pouze k pronajímání prostoru na cvičení. My teď chceme vrátit do Sportcentra život. Chceme, aby sem lidé chodili rádi, aby se jim u nás líbilo a bavilo je to tady. Máme Sportcentrum strašně moc rádi a věříme, že pokud budeme tuto práci dělat s nadšením, odhodláním a srdcem, bude to fungovat!
Přijeďte za námi do Sportcentra a vy, co jste zdaleka, nám aspoň držte pěsti 🙂
Děkuju.
A.
