Myslel jsem si, že když už mám rok odběháno, tak mě nemůže jen tak něco překvapit, protože vlastně typově všechny období jsem si při běhání zažil. Nu, loňská zima byla mnohem mírnější a bylo víc času, takže v listopadu jsem se potácel na sedmdesátce odběhaných kilometrů, v prosinci v lepším případě dám mírně nad stovku.
Vinu lze tradičně hledat všude jinde, než v sobě. Je vlezlá zima, málo času, v práci mi ze sprchy udělali skladiště, nesehnal jsem batoh na běhání s notebookem. Nějak mě to minulý týden rozlítostnilo, protože to jsou důvody, za které zpravidla ostatní seřvu a asi není důvod, proč bych sebe neměl. Takže jinak. Dokud neseženu batoh, bude se běhat s tím, co na notebook mám, takový decentní menežerský. Na pár kiláčků je v pohodě, jen trochu hopsá po zádech. Problémem bylo ošacení, protože moje zimní bundy do batohu ani náhodou nenarvu a jezdit do práce v tričku, to je v tomhle počasí přeci jen na mne odvážné. Průzkum trhu ukázal, že v Decathlonu prodávají takové ty bundy, které se mi ze všeho nejvíc nelíbí a co vypadají jako vodácké vesty. Jsou lehké, teplé, dají se sbalit a stála devět stovek, takže zainvestováno.
Do třetice zima. Minulý týden byl u nás ve firmě na návštěvě René Kujan a tak jsem slídil po zkušenostech. Prý rukavice a čepice. Jo, už jsem to někde slyšel, že jsou pro tepelný komfort zásadní, takže jsem fakt vyběhl v rukavičkách a zásadně to pomohlo (asi proto jsem si je dneska zapomněl vzít).
V práci jsem znárodnil nově zakoupený zamykací šuplík, ve kterém můžu skladovat notebook. A navíc jsem začal přemýšlet, jestli z kanceláře v Římské lze najít nějakou slušnou běhací trasu, co bych si mohl po Praze dávat místo oběda či večer. Poněkud jsem odvykl pobíhat po ulicích města, tak je možná dobré si to osvěžit.
Takže tradičním pravidlem „co nemáš, to nepotřebuješ a co máš, to stačí“ jsem se připravil na obnovení běhů z dopravy domů, dneska z vlaku v Zelenči. O výsledku sebevyjednávání budu informovat 🙂
