24 hodin, 52 kontrol, Javorníky + Vsetínské vrchy, Race Ultra Vest, Roclite, Radovan a Ondřej
Když se blíží závěr kalendářního roku, vyčleníme u nás doma vždy jeden výtisk kalendáře pro účely „rodinné termínovky“. V tomto se pak obsazují víkendy, licituje o aktivitách, značí akce rodinné, akce babiček, škrtá se, přepisuje a smlouvá. Výsledkem je propracovaný celek, kde byť jen prohodit dvě akce mezi sebou, není vůbec triviální záležitost. Jsou však data, která jsou od prvopočátku nedotknutelná: na Vánoce bude rodina pohromadě pod stromkem rozdávat dárky a poslední víkend v červnu tátu děti neuvidí, protože bude někde na rogainingu…
Kouzlo rogainingu je v tom, že je v Česku jen jednou do roka a je vždy jinde. Orienťák nás naučil nevracet se stále na stejná místa: srovnávat si meziročně trasy na známém okruhu nám nic neříká. Zato pokud něco voní neznámem, těžko se odolává:
Letos to byly Velké Karlovice – uprostřed mapy malebné údolí Vsetínské Bečvy a všude kolem kopce: krajiny plná hlubokých údolí a strmých svahů, rozptýlené osídlení a souvisle zalesněné hřebeny; na jihu hřeben Javorníků, na sever Vsetínské vrchy a obrysy Beskyd.
Po chvíli zírání do mapy tušíme, že držíme v rukách rébus. Kontroly se nedaří propojovat do větších celků, hluboká údolí je až nesmyslně oddělují. Tohle nebude snadné rozmotat. Nejsem zastáncem rozdávání map dlouho před startem, trocha stresu při plánování má taky svoje a může vyšachovat soupeře, ale tentokrát se to hodilo … Po dvou hodinách máme spojeno, naplánováno sbaleno. Dostavuje se tradiční pocit, že už je tak trochu po závodě, už zbývá „jen“ oběhnout naplánovaných 130 kilometrů a vylézt přes klacky k sedmitisícové výšce. Brzy však vychází najevo, že TADY platí jiné zákony než někde ve Středních Čechách.
Stáváme se poutníky po horách, které milióny let čekaly na člověka. A když konečně přišel, jejich vrcholky mu daly ochranu, naději a bránu k bohům. (Václav Cílek)
Bylo to výživné, drsné, uspokojující. Taktická volba dvou kol s návštěvou občerstvení v tzv. Hashhousu znamenala běžet první kolo nalehko jen s Race Ultra Vest s lahví vepředu. Lehkost a svoboda – tady jsme asi závod rozhodli ve svůj prospěch. S přezouváním bot jsme se opět nezdržovali. Inov-8 sedí na noze a ač v kotárech a potokách – opět bez puchýřů. Plech běžel ve stařičkých a již trochu potrhaných Rocklite 275, Ondra v Roclite 315. Roclite 315 vlastně patří k malým soukromým objevům. Ta bota vypadá trochu „soc“ – žádné pestrobarevné variace a ódy profesionálních polykačů kilometrů. Je to ale funkční držák.
Rogáč je vzácný, je jen jednou do roka. Buď to bylo těmi kopci, nebo chrchláním v krku, respektem k letošním soupeřům, dechberoucí krajině – prostě jsme si letos nějak nestihli během celého dne a noci pokecat.
Děkujeme.
Radovan a Ondřej tým Inov-8, MČR 1. místo
