Řekni, kolik je to let, co jsme se neviděli. Tři, čtyři? Tolik jsi mi chyběla a přec jsem po Tobě nesmutnil. Skoro jsem na Tebe zapomněl, odpusť mi to, prosím.
Mnoho vody uplynulo, spousta skutků se udála. Vyprávění by zabralo pořádný ultraběh. Pamatuješ? Třeba na to, jak jsi nás doprovázela při Tříkrálovém běhu. Nebo při běhu na Levý Hradec. A těch nesčetně ranních běhů, jen Ty a já. Ach, řeko má milovaná.
Ta Tvoje majestátnost, neochvějná síla, ale i ticho mi pokaždé pohladí duši. Štasten jsem dnes stanul na Tvém břehu. Neměnně v korytu, které sis vydobila, přivítala jsi mne stejně jako kachny odpočívající na pahýlu trčícím z Tvých vod.
Zaplať Bůh za mého klienta nad Drahaňským údolím. Trvalo to sice pár měsíců než jsme se sblížili natolik, abych si mohl dovolit přijít v poloběžeckém a tam vyměnit kalhoty za trenky. Pocit nedočkavosti mě zaplavil, když jsem se v lijáku spouštěl k potoku, který Tě od nepaměti napájí. Klouzal jsem v bahně s plným batohem a přál si dorazit k Tobě čistý, alespoň od pasu nahoru. Vím, Kayanova bota není vhodná na mokré kořeny a kameny, ale nostalgie mi velela ji nazout.
Tolik vzpomínek se dralo na povrch. Skupinové výběhy ze Stromovky, natáčení pořadu V kondici, první ochutnávka nepoživatelného gelu. Tyhle všechny zážitky položily základní kameny důvodů, proč pořád běhám.
Mám nyní, řeko má dráhá, jinačí prožitky. S malou dcerkou se raduji od rána do večera a někdy i v noci. Očekávaná bytost rozzářila můj život a dává mi nahlédnout pod povrch věcí zrakem neviditelných. Učí mě jásat z každé chvíle bytí a přenáší na mě čisté potěšení z tady a teď. Ty se svými vodami tak žiješ po staletí, já si čirou přítomnost začínám teprv uvědomovat. Tvé vody mi dávají jistotu. Neochvějnou víru v sebe sama na správné cestě.
Děkuji Ti má drahá, milovaná. Brzy na viděnou.
