Klánovický 1/2Maraton 2016

    0

    Neděle 23.10.2016

    Klánovický závod jsem objevila, když jsem si pro sebe hledala nějaký kontrolní půlmaraton konaný pár týdnů před listopadovým Ústeckým maratonem. Rovina, les, minimum asfaltu – to by mohlo být fajn. A taky že je! Naprostá paráda. Byť se jedná teprve o druhý ročník, tak tady není absolutně co vytknout ?. Nejvíc nadšená jsem asi z perfektního označení cesty z vlakového nádraží a hlavně z motta celé akce „když zážitek je víc než výkon“. Běhám především kvůli dobrému pocitu a právě kvůli oněm zážitkům, které si pak zpětně promítám v hlavě a zároveň sním o nových :-).

    Hned od startu do toho šlapu celkem zostra. 

    První kilometry se neustále přetahuji s běžkyní „svačinářkou“ (nese si s sebou v ruce gel :-)). Když mi na šestém kilometru definitivně utíká, cítím se přepáleně. Nohy mám tuhé. Bolí to :-(. No jo, ale že svižnější tempa nepředstavují žádnou velkou pohodu, už přece dobře vím. Přesvědčuje mě o tom celá letošní sezóna :-). Běžím, co můžu! Dokud můžu. 

    Poprvé v životě mám náramek s GPS. První kilometry mu vychází celkem kompatibilně se značením závodu. Postupně se však opožďuje, až si po čase uvědomuji, že mi na levém zápěstí již dlouho nic nezavibrovalo. Že já ho zavařila! 😀 Vydržel sotva dvě třetiny závodu. A to jsem si ho schválně předtím ani nevzala na spánkovou analýzu, aby se příliš nevybil.

    Blátivé úseky, lesní cesty, štěrkové cesty, kamení, kořeny stromů, tráva, dlažba – po tom všem běžíme. Trasa často vede mírně dolů, což je bezva. Zákonitě pak místy také trochu nahoru. Před koncem by měl být ještě nějaký kopec. Akorát si teď nejsem úplně jistá, jestli dneska, nebo až v pátek při Běhu kolem jezera Most. Mám už v těch závodech nějaký bordel :-D, jak jsou pořád každý týden. B bude správně. Asi. Zjistím brzy ;-).

    Všude pod nohama leží barevné listí. Před očima vidím také už jenom barevnou směsici.    
     

    „Běhání je velká bolest a nejkrásnější pocit na světě.“  
     
    Předvádím skutečně srdnatý výkon. Aneb tak to vypadá, když pro něco pociťujete obrovskou vášeň :-). Po Jirkovském crossmarathonu se jedná o můj druhý letošní nejhodnotnější běžecký výkon.
     
     
    Za cílovou bránou vykoukne časomíra. Při pohledu na ní vyprsknu smíchy a zakroutím hlavou :-D.


    1:37:47hod. Osobní rekord. Ať už bude/je moje umístění jakékoliv, jsem spokojená. Dojetím mi vlhnou oči. Otáčím se čelem k cíli a sleduji, jak zrovna dobíhají další dvě holky. Panebože já jsem dobrá :-).

     
    Dávám si dva kelímky výborného čaje a kostičku Margotky za odměnu. Inu odměňování, jedna z nejdůležitějších složek sportovního tréninku. Na to já jsem expertka :-D.
     
    Vyklušu, osprchuji se a jde se na bednu. Velkou, klánovickou. Na pódium :-).

     

     
    „Když zážitek je víc než výkon.“
    🙂  🙂  🙂