Každá zkušenost dobrá

Před pár dny se mě kdosi ptal, proč jsem o sobě dlouho nedala vědět. Důvod je prostý, nebaví mě psát o nicnedělání.
Ne, že by se v tomto směru cokoliv změnilo, na lepší časy se rozhodně neblýská, ovšem mám čerstvý zážitek z úplně jiného soudku, který ale patří k životu a domnívám se, že stojí za zmnínku.

Již dávno jsem se rozhodla, že si časem nechám odoperovat křečové žíly, které se vzhledem k dědičným dispozicím a stylu života projevily, na mých (jinak ideálních) dolních končetinách. Dítě už je na světě a jak by řekl můj drahý, nic nedělám a mám tedy spoustu času, tak proč ne nyní.

Vynechám martyrium spojené s mnohaměsíčním čekáním a objednáváním se k lékařům i šílené poměry panující ve státních zdravotnických zařízeních. Za zmínku snad jen stojí, že mi zhruba před dvěma týdny bylo sděleno, že dle mého EKG nemám zcela v pořádku srdce, což, jak se o týden později ukázalo, není vůbec pravda, vzhledem k záměně křivky s křivkou jiné pacientky. Zřejmě nemusím vysvětlovat, jak mne informace vyděsila (jakékoliv symptomy takového rázu jsem totiž nikdy nezpozorovala), namísto operace varixů a následného aktivního života, to vypadalo spíše na kardiostimulátor.

Protože moje první a poslední zkušenost se zdravotnickým zařízením (opomenu-li své pracovní prostředí) se omezovala pouze na porodnici, byla jsem ze zákroku značně nervózní. Postižena svojí profesí jsem si dokonce vymyslela vlastní způsob analgesie. No, nemá cenu zapírat, že pan anesteziolog se mi vysmál do obličeje.

Každopádně, operace se zdařila, pacient nezemřel. Nožka bude za pár týdnů jak nová. Pro mne je to zas nová zkušenost, která se v budoucnu jistě bude hodit.