Když jsme se chystali na Floridu, představovala jsem si, jak budu cvičit jógu ráno na pláži a zaplavím instagram fotkami v jógových pozicích. A samozřejmě u toho budu vypadat nádherně jako Andrea Verešová. Výsledek je takový, že ani tady za oceánem nevypadám jako ona a fotek z jógy taky moc nemám. Úplně nejčastěji totiž cvičím večer v obýváku, když kluci spí a mám na sobě jenom kalhotky a triko. Myslím, že jsem už několikrát psala, že mám moc ráda Yoga with Adriene na youtube. Několikrát jsem taky cvičila sama na pláži po běhání nebo po kole. Jednou jsem se zkoušela vyfotit v nějaké trošku fotogeničtější pozici, ale výsledek byl pět fotek buď písku, mraků nebo lidí, co zrovna procházeli kolem. Vzdala jsem to a radši čas věnovala cvičení než focení.
Poslední tři roky jsem na takovém pomyslném „to do listu“ měla jít cvičit Yoga on Siesta Beach. Nějak mi to nikdy nevyšlo, v sobotu jsem se to ale rozhodla napravit a vyrazila jsem na jógu na pláži pod vedením lektorky. Trošku mě odrazovalo, že lekce má trvat hodinu a půl, což je na mě dlouho, ale strašně jsem se těšila. V sobotu ráno jsme celá rodina vyrazili. Já jsem měla od švagrové půjčenou krásnou fialovou podložku a chlapi se těšili na prolízačky a bílý písek. Ten den bylo nádherné počasí, sluníčko, fakt nádhera a já jsem se nemohla dočkat. Když jsem šla po pláži směrem k hloučku ostatních, všimla jsem si, že úplně vpravo na pláži je velká nafukovací brána s nápisem finish a v moři plavou lidi nějaký závod. Samozřejmě první myšlenka byla „Ty jo, tady se jede triatlon a já o tom nevím? Já chci taky!!!“ Sedla jsem si na podložku, čekala jsem, až začne lekce a hlavou mi jelo „Jestli teď kolem mě všichni vyběhnou z moře a půjdou si pro kolo, tak mě to fakt naštve, co dělám na józe, já chci na triatlon.“ Opravdu ideální rozpoložení na meditaci. Naštěstí za chvíli paní vedle mě řekla, že to jsou jenom plavecké závody a to mě uklidnilo.
 |
| Vidíte ty bílé čárky? To jsou plavci 😀 |
Pak jsme začali cvičit. Byla to hatha jóga, takže v každé pozici jsme zůstávali dlouho a prodýchávali a mě čím dál víc bolelo za krkem. Myslela jsem si, že jsem to už rozhýbala den předtím. No evidentně ne. Ale cvičila jsem dál, i když to nebylo nic moc. Ale co mě začínalo štvát čím dál víc, byl způsob, jakým na nás Ava mluvila. Nevím přesně, jak to mám popsat, něco mezi kazatelem nějaké církve a hecováním Jillian Michaels. No prostě mi to vůbec nesedělo. Ona sama cvičila nádherně, bylo vidět, že se józe věnuje dlouho a byla neuvěřitelně ohebná. Snažila jsem se soustředit, ale vždycky mě z toho probralo její výkřik „Inhale!“ nebo „Look up!“ nebo některý z dalších pokynů, které se běžně říkají. Pomoooc, já chci svoji klidnou, vlídnou Adriene 🙂 Alžběto, nesrovnávej, uklidni se, dýchej a cvič. Potom jsme se dostali k pozici, kdy jsme seděli, měli pravou rukou chytit pravý kotník, levou rukou levý kotník a zvednout obě natažené nohy nahoru. Doma to dělám v pohodě, tady jsem se ale nemohla soustředit, protože kousek přede mnou byly dvě dámy, kterým to nešlo a padaly jak hrušky. Mě cukaly koutky, ale chtěla jsem to zvládnout, v tom se ale ozvala Ava a zakřičela „Exhale!“, já jsem se svalila na zem a začala se smát. A přesně v tu chvíli mi paní vedle mě povídá: „Dívejte, tady chodí nějaký chlap a fotí nás.“ Zvedla jsem hlavu a uviděla Vikiho, jak chodí kolem jak paparazzi a fotí. Špitla jsem, že to je můj manžel a fotí, protože mi chce splnit přání a vyfotit mě při józe. No a tomu se začala smát paní i kluk vedle nás. Paráda. Chtěla jsem zažít souznění těla, ducha a přírody, jak nám Ava slibovala na začátku a místo toho tady rozesmívám ostatní. Pak se mi povedlo uklidnit a cvičit dál, ale přestávalo mě to všechno bavit. Dvakrát jsem koukla na hodinky, jestli už není konec a pak jsem jako největší zbabělec odešla o deset minut dřív, protože už jsem to tam nemohla vydržet.
 |
| Viki to je jako jediná fotka??? Když mě bylo blbé fotit vás s roztaženýma nohama 😀 |
Měla jsem pak z toho blbou náladu, byla jsem zklamaná a vůbec jsem neměla ten příjemný pocit jako po cvičení doma s Adriene. Jógovou náladu jsem si spravila až druhý den na pláži v Bradentonu, kde jsme byli na výletě. Byli jsme tam večer, kluci si hráli a já jsem si půlhodiny cvičila sama při západu slunce. Já vím, největší kýč a klišé, ale měla jsem potom výbornou náladu, cítila se protažená, uklidněná, prostě paráda.
Paradoxně mi ta sobotní lekce hodně dala a posunula mě dál. Donutilo mě to aspoň si o józe něco přečíst a zjistit, že mi opravdu nemusí vyhovovat všechno. Poprvé jsem cvičila jógu, když jsem čekala Viktorka. Chodila jsem na gravid jógu a moc mě to nebavilo. Cítila jsem, že mi to dělá dobře, ale nějak mi nesedělo celé prostředí a to, jak byly všechny ty ženské vyklidněné a nosily vlastnoručně pletené ponožky a používaly jenom bio kosmetiku a já se mezi nimi cítila jako marťan. Tehdy jsem si říkala, že asi jóga není nic pro mě. Dnes si říkám, že mi možná jenom nesedla lektorka a kdybych chodila někam jinam, mohlo mě to chytit už tehdy. A nebo taky ne a potřebovala jsem do jógy dospět 🙂
Jsem ale ráda, že už vím, co mi nejlíp vyhovuje teď. Raději cvičim jógu večer a ne ráno. Ráno jsem plná energie a chce se mi spíš běhat. Taky je fajn nejdřív se sama rozhýbat. A nejspíš budu nějakou dobu zase cvičit sama, ať mě nerozptylují okolní vlivy jako triatlon, plážoví volejbalisté a podobní 😀 Určitě ale zase někdy půjdu na skupinovou lekci, protože je fajn se potkat s lidmi a vyzkoušet něco nového.
Co vy a jóga? Cvičíte?
Mějte se krásně 🙂 Vlastně jsem chtěla říct Namaste 🙂
A.
