Poslední měsíc jsem nic nepsal. Vlastně nebylo co. Běhám, nic zajímavého se nedělo. To nejlepší je asi počasí. Konečně je vidět do osmi, takže se dá běhat i odpoledne bez čelovky. Za březen se mi tak podařilo naběhat 165 kilometrů, na dosavadní časové zaneprázdnění je to pěkný výkon, i když si říkám, že odteď bych se rád držel zase ke dvěma stovkám.
Začínají se blížit první termíny závodů. A už první konflikty. Tak především chci zase běžet Nymburský půlmaraton. Byl to můj první běžecký závod, takže bych si ho chtěl „tradičně“ dát znovu. Jenže je ve stejnou dobu, jako Lázeňský běh v Toušni, který jsem chtěl dát s dětma. No, asi zůstanu u toho Nymburku.
No a pak v květnu mám běh kolem Mácháče, je to šedesátka. Rád bych z toho uběhl alespoň ten maraton, ale samozřejmě mám určité pochybnosti. Zrovna v tuhle chvíli je to rok, co jsem si dal poprvé třicítku při Polabském uprchlíkovi, takže na to jdu asi nějak zhurta. Samozřejmě jsem připraven to vzdát uprostřed běhu, když se mi bude jevit, že to přetahuju.
Hloupé ovšem je, že ten samý den je i čtvrtka v Brandýse, kterou bych si rád dal. Ovšem dát si jeden den první ultra a hned odpoledne čtvrtku v ostrém tempu, to i mně přijde poněkud ambiciozní plán, takže se bojím, že letos to s Brandýským městským během nevyjde. Škoda přeškoda.
No a protože mám narozeniny 26.8., dostal jsem k narozeninám předem dárek, zaběhnout si v Harrachově EPO Trail Maniacs, 50 km s převýšením 2500 metrů. Mírně se mi zdá, že to Jakub trochu s dárkem přehnal, ale zase: proč to nezkusit, když už jsem dárek dostal. Určitě to bude v pohodě, rovinka, kus dojedu autobusem a tak … 😀
Abych representoval, ukořistil jsem v práci firemní tunel na krk/hlavu: vydává se pracovníkům, kteří dají desítku pod padesát, odírám na tom uši, ale dám to … 🙂
