Dlouho před startem jsem si promýšlel strategii s jakou do závodu půjdu. Nakonec to bylo jednoduché rozhodnutí. V klidu a bez nervozity jsem se postavil na start do první linie, což obvykle nedělám, ale zvolená strategie si to žádala. Po odstartování jsem běžel spolu asi s pěti závodníky v předu a snažil se na asfaltu získat co nejlepší výchozí pozici před ledovou plochou. Věděl jsem totiž, že tady dosti ztratím a dotáhnou se na mě závodníci s tretrami. V první části zledovatělého povrchu byly vyjeté koleje od automobilů. Tyto úzké kolejnice byly mým jediným možným místem, kde jsem mohl předvádět ještě běh. Jakmile ale došlo na celistvou ledovici, slyšel jsem po chvilce cvakot hřebů treter a v zápětí několik chlapů před sebou. Já si připadal v těch botaskách jak baletka, hotové labutí jezero. Konečně přišlo prudké stoupání s několika serpentýnami. Místy byl led a na úzké cestě by byl pád asi nemilý, proto jsem běžel opatrně. První závod a hnedka se zmrzačit, se mi opravdu nechtělo. Po krušném vystoupání už byla dokonce závodu rovinatá pasáž a na ní ze začátku povrch v kombinaci sníh a bahno, takže jsem se teďka pro změnu bořil – pestrý to závod.
