Hostýnská Osma 2014
12. srpna 2014 v 21:07 | Michala Knápková
Šílené horko a déšť. Tyto extrémy byly k vidění i zažití v sobotu 8. 8. 2014, na 3. ročníku 64 kilometrů dlouhém horském ultramaratonu s převýšením 3000 metrů s názvem Hostýnská osma. Na ročníku, který byl dle mého názoru nejnáročnější.
A je to tady – Pátek 8. 8. 2014. Ve 15:00 hod odjíždím na kole domů, abych se sbalila na závod. V 18 hodin už sedím ve vlaku směr Valašské meziříčí se smíšenými pocity. Doufám, že nebude takové horko jako minulý víkend na Lysé hoře. Počasí ale neovlivním.
Kolem 18:30 přijíždím do Valašského meziříčí. Z ,,Valmezu“ je to už jenom kousek do Rajnochovic. Na místo dorazím kolem 19 hodiny. Super. Jsem konečně po náročném dni na místě. Zaujmu místo na okraji tělocvičny, kde se postupně hromadí ostatní závodníci.
Natahuji Budík na 7 hodin. Probouzím se ale už po 6 hodině, jelikož nějakému ,,bláznivému“ závodníkovi zvoní budík v 6 hodina probouzí celou tělocvičnu včetně mě. Nemám v plánu vstávat tak brzy, ale nakonec přesto vstávám v 6:30. Alespoň mám dost času na přípravu na závod. Chystám si povinnou výbavu na závod a jdu se nasnídat. Na závod jsem připravena. Nyní zbývá už jen počkat na parťáka, který dorazí chvíli před startem. V 8 hodin konečně startujeme.
Ze začátku je cesta klidná. Já se ale snažím start nepřepálit, protože toho máme ještě hodně před sebou. Parťák volí svižnější tempo. Já jsem pomalejší, trvá mi delší dobu, než se zahřeji a rozeběhnu. Navíc není důvod ze začátku nic přehánět. Na závodění bude ještě spousta času. Čeká nás výstup na Tesák a poté třetí kontrola na Hostýně, kde obíháme okruh modlících se lidí a pokračujeme v cestě. Tempo je dobré. Dále běh na Bukovinu a stoupání na krutý kopeček Obřany. Únava pomalu nastupuje a mě motivuje pátá kontrola, kde nás bude čekat občerstvení. Máme se alespoň na co těšit. Každá motivace pomůže.
Po seběhu do Držkové se konečně občerstvíme. Máme za sebou zhruba polovinu trasy. Z Držkové pokračujeme po zelené značce na další kontrolu a začínáme pomalu stoupat na Troják. Poté směr na Čerňavu a stoupání na poslední kopec Kelčský Javorník a honem do cíle. Poslední stoupání nakonec zvládneme a těšíme se do cíle. ,,Za chvíli budeme v cíli.“ oznamuji parťákovi. Jsme už unaveni a nevěnujeme pozornost mapě a bohužel odbočíme ze zelené značky a vydáme se trasou z prvního ročníku Hostýnské osmy seběhem směr cíl. Běžíme, ale značka nikde. Ptáme se tedy kolemjdoucích lidí a zjišťujeme , že jsme si zaběhli. Musíme se vracet do kopce. To jsou moje nervy. Stoupáme zpět do kopce. Touto maličkou nepozorností bohužel ztrácíme spoustu času. Škoda. Pokračujeme svižným tempem do kopce. Napojujeme se na správnou trasu zpět na zelenou a poté už do cíle, kde nás při posledním seběhu zastihne déšť.
Je to ale pár minut do cíle. Jsem sice naštvaná, ale dále běžíme. Navíc jsme už téměř v cíli. Zbývá nám už jen pár desítek metrů. Z povzdálí slyšíme hlasy z cíle. Svaly mě sice bolí, ale neřeším to. Běžíme a dobíháme za povzbuzování místních lidí do cíle za 10 hodin a 38 minut a nějaké sekundy. Končíme celkově 4 ze všech mixů a 3 v kategorii do 69 let v součtu věků. O umístění jsem do poslední chvíle nevěděla. Jsem mile překvapena, ale jakmile se podívám na ztrátu na 3 team, což bylo 15 minut. A nebýt bloudění a malé krize, tak končíme možná i třetí. Ale o tom je sport. J Už se těším na další ročník, který si nenechám ujít, hlavně díky úžasné atmosféře závodu a skvělým pořadatelům.
