V neděli jsem se vypravil k Máchovu jezeru na vrcholový závod mé první triatlonové sezóny. Na můj první Half Ironmanský závod. Veškerá triatlonová příprava směřovala k tomuto závodu. Trvala 5 měsíců během kterých jsem naplaval přes 70 km, na kole ujel 1200km a naběhal 600km.
V sobotu jsem se snažil nepodcenit předzávodní přípravu a hlavně nic nezapomenout. Takže jsem si vše pěkně vyskládal a projížděl tam a zpět jestli mi něco nechybí.
Předzávodní noc proběhla bez problémů, vyspal jsem se parádně, ale ráno už jsem nemohl dospat. Na snídani jsem si dal asi půl kila rýžové kaše, abych měl na co šlapat. Veškeré věci jsem měl už z předešlého dne nabalené v autě, takže žádné velké oplejtačky a vyrazili jsme s přítelkyní směr Máchovo jezero.
V pořádku jsme dorazili, bez problémů jsem si vyzvednul startovní číslo vybalil věci z auta a dotáhnul vše do depa. Depo už bylo dost zaplněné, takže docela problém najít místo, ale podařilo se. Hezky jsem si vše poskládal a už jsem se soukal do neoprenu.
Start plavání byl z pláže, která byla hezky široká. Trochu nepříjemné bylo jen velmi zvolna se svažující dno. Člověk musel jít tak 50m aby se vůbec mohlo začít plavat. Bóje byly dost daleko, takže se dalo předpokládat, že na první nebude nijak velká mela. Na můj vkus byly až moc daleko, jsem je bez brýlí skoro neviděl.
Na start plavání se stavím dozadu a na kraj, znám svoje plavecké schopnosti, resp. neschopnosti. Ale už je tu výstřel a všichni ti neoprenoví maníci a máničky se hrnou do vody. Koukám jak puk, skoro všichni hned skáčou šipku, postaví se, znovu odrazí a takhle pořád dál, takový delfín. Hm, zkouším taky a má to co do sebe, v té malé hloubce je to mnohem rychlejší jak plavání. Jak je pláž velká, tak to na začátku není ani nijak hrozná mela, jak se začalo plavat, tak mi párkrát někdo sáhnul na zadek, jednou jsem dostal loktem do brýlí, ale jinak v pohodě. Nasazuju svoje mírné plavecké tempo a při nádechu sleduju jestli někdo plave vedle mě, tedy držím správný směr. Celkem to ubíhá, než se naděju, je tu první bóje, ještě tak vědět po jaké vzdálenosti byla. Další bóji absolutně nevidím, tak doufám, že ty desítky plavců co vidím mají lepší oči a plavu za nima. Pěkně si plavu, žádný stres, nechci se zničit, ještě toho mám spoustu před sebou. Najednou se kolem mě začne vařit voda, je to samá ruka a noha. Dojel mě nějaký balík plavců a ženou se přeze mě. Kašlu na ně, jedu bokem, nemám plavecké balíky rád, abych někomu sahal na nohy, nebo někdo mě, to není pro mě. A je tu druhá bóje, už mě začínají bolet ruce, doufám, že bude konec. Když se ale chvíli zastavím a rozhlídnu, koukám jak puk jak je to daleko zpátky na pláž, no co mi zbývá, plavu dál. Hm, nezpomaluju, ale ruce přestávají bolet, že bych se dostával do tempa? Asi jo, začíná mě to bavit :-)) Sice vlny jak na moři, ale je to celkem to jde.
Pláž už se blíží, posledních pár metrů delfínkem a vybíhám na koberec. Čas 38:40, chtěl jsem pod 40min, takže splněno, super. Depo nijak nehrotím, hezky oblíknu dres, nahodím do kapsičky jídlo, náhradní duši, v klidu obuju tretry a vyrážím. První depo kolem 5 min.
Od začátku se snažím kolo moc nehnat. Přesto tepy se drží kolem 170, plavání asi trošku rozpumpovalo srdce. Fouká poměrně silný vítr, ale dost často se jede lesem, kde to není tolik cítit. Snažím se zalehat do hrazdy co to jde a hezky si to fičím. Trať je dost vlnitá, ale jede se mi příjemně. První 30km okruh mám za cca 55 min, průměrná rychlost necelých 33km/hod. To jde. Plánoval jsem dát cyklistiku za 2h50min, takhle by to bylo ještě míň. Skoro celý první okruh někoho předjíždím, mě předjeli jen asi 2 lidi. Ke konci druhého okruhu si říkám, že by mohl být čas na magnesium proti křečím, lupnu tam jednu tubu, zapiju a valím dál. Žádné křeče jsem sice neměl, ale prevence je důležítá. Po 10 min dávám první gel. Sice pořád relativně pohoda, ale jíst se musí. Druhý okruh shodně jako první za cca 55 min. A máme tu 70.km cyklistiky a příchod krize. Začíná mě dost bolet kyčel, cítím náběh na křeče ve stehnech a přidávají se hodně nepříjemné křeče do břicha, že by z gelu? Další gel teda radši nedávám. Dost zpomaluju. Už v podstatě nemůžu lehnout do hrazdy, hned přijdou křeče do stehen. Žene se přeze mě jeden cyklista za druhým, už chci z toho kola pryč. Do depa dojíždím po 2h52min. Sice v rámci toho co jsem chtěl, ale necítil jsem se vůbec dobře.
Depo beru opět v klidu, sundávam cyklistický dres a tretry, obouvám běžecké boty, nahazuju triko a rozvážně hezky pomalu se vydávám na půlmaraton. Po kole jsem neuvěřitelně ztuhlý, no snad se to rozhýbe. Kousek za depem je hned občerstvovačka, piju vodu, beru kelímek s kolou. Jak tam lupnu kolu začne mě hodně silně píchat v boku, musím zastavit, vůbec to nejde. Zkouším to rozejít, dá se to, ale rozběhnout se ani náhodou, křeč je hned zpátky. První 3km za 24 min víc chůzí než během, to to hezky začíná. Gel radši neriskuju, ty křeče v břiše při kole byly hodně nepříjemné. Na občerstvovačkách piju hodně vody, sním banán a indiánským během se plazím do cíle prvního 7km okruhu. Dávám ho za 52min. Počítám a zjišťuju, že když se aspoň trochu rozběhnu, tak by to pořád mohlo vyjít pod 6 hodin. ¨
Zkouším teda do druhého okruhu zatnout zuby a běžet. Docela to jde. Tři kilometry dávám aspoň trochu rozumným tempem 5:30min/km. Pak ale přichází nebezpečné mletí ve střevech a dávám si neplánovaný sprint do lesa. Zdržel jsem se jen asi 2 minutky, takže nic hrozného, ale už se zaboha nejsem schopen rozběhnout jako předtím. Takže zase střídám běh s chůzí. Kus před koncem druhého okruhu mě začínají chytat křeče do lýtek. Dávám magnesiovou tubu, vůbec nepomáhá. No nějak už to doklepu. Druhý okruh za 45min. Pod těch 6 hodin by to pořád ještě šlo, ale musel bych skoro celou dobu běžet. To nedávám. Pokračuju do třetího, posledního, okruhu. Běžím, jdu, jdu, běžím, jdu, jdu, jdu, běžím… Plán pod 6 hodin definitivně padá. Začínají mě chytat stejné křeče do břicha jako nakole. Že by mi nesedl ten magnesiový roztok? Dávám další sprint do lesa, napětí povoluje, ale už nemám sílu se do cíle snažit dostat během. Zbytek skoro celý jdu, jen asi 200m před cílem začnu běžet, ať to nevypadá tak blbě. Jsem v cíli. Půlmaraton za neuvěřitelných 2h40min. Mazec. Celkový čas 6h21min40sec. Jsem HalfIronman. Ale nemám sílu se z toho nějak radovat.
V cíli tak na 10 minut lehám a snažím se vzpamatovat. Pomalu si uvědomuju, že už to je opravdu za mnou. Vzpomínám, jak jsem se cítil po svém prvním půlmaratonu a po prvním maratonu. Bylo to dost podobné. Neuvěřitelná únava. To ten ironman bude mazec. Ten závod je ale ještě daleko, skoro celý rok mám na přípravu, takže hurá do ní, ať se nemusím na závodě tak trápit.
