Mistrovství světa v běhu na 24 hodin, 2015. Itálie. TURÍN. Těch pět písmen mi způsobuje mrazení v zádech, mravenčení v nohách a zrychlený tep. Čtyři měsíce přípravy, kterou chci v sobotu proměnit ve vzdálenost, kterou jsem ještě nepokořil. Není se na co vymlouvat, za ty čtyři měsíce jsem neběhal pouze šest dní. Za těch 120 dní jsem odtrénoval přes 3000km, běháním strávil 233 hodin. Denní průměr tedy přes 25 kiláků. Vstával jsem v pět ráno abych stihl trénovat, všichni se mnou měli trpělivost když jediné co mě zajímalo bylo jít zase brzy spát, doplnit energii a stranit se všem nemocem. Odběhl v Budějovicích garážový maraton se sedmisty zatáčkami za 2:34 hod, tedy na hranici osobáku. Na Plzeňské padesátce to taky nedopadlo špatně a čas 3:08 hod mi dával naději, že příprava běží tak jak má. Snad drobnou vadou na kráse je neustálý problém na spojení klenby s patou na pravé noze, někdy bolí víc, někdy míň, někdy o tom ani nevím, někdy pajdám. Pořád ale věřím tomu, že teď během těch posledních dní si nožka odpočine a příští sobotu odvede pořádný kus práce.
