Sobota 8.7.2017
Pointa tohoto závodu spočívá v tom, že máme v cíli všichni stejný čas ;-). Startovní listina čítá v poklidné komorní atmosféře Zadních Vinohrad jen pětadvacet závodníků. Avšak tady, na třísetmetrovém oválu, to úplně stačí.
Zpočátku to vypadá, že bych opět, stejně jako loni, mohla běžet za „svým vodičem“, ale již po čtvrt hodině na něj začínám ztrácet. Nohy mi prostě nějak nejdou :-(. Pravděpodobně se v nich nakumulovalo pobíhání po jihočeských kopcích z předchozích dnů. Navíc mi chybí vůle více se rvát, a tak si jen tak příjemně ťapitám.
Osobní rekord padá o pouhých šedesát jedna metrů, takže žádná sláva. Přece jen jsem si představovala, že tu natočím o nějaké to kolo víc… Tak třeba jindy :-).
Po závodě sklízím četnou kritiku svého běžeckého stylu :-D. Jestli ono nebude jistější se mi příště zase raději dívat na ten zadek…
Z vyhlášení mířím rovnou do bazénu. Večer po Tour pak ještě s Augustýnkem hop na kolo a mám za sebou hezký „triatlonistický den“. Dřív, když jsem byla ještě na gymplu, jsem si ho občas dávala. Dnešek ukázal, že to takhle třífázově jde i nyní. S dítětem a při zaměstnání :-).
