Ze Salidy jsem se vratil bojovne naladen. Ne, ze bych tam udelal kdovijakou diru do sveta, ale i pres mizernou kilometraz a pomerne zubozeny stav na startu se mi podarilo (s pro mne ne prilis typickou trpelivosti) udolat i nekolik zajimavych jmen a dokutalet se do cile v prvni polovine startovniho pole. Ze svych souperu mam respekt, kdyz se mi jim ale podari ukazat zada, mam z toho radost. A kdyz je jednim z nich Steve Pero a me se ho (sice az asi na desaty pokus) podari predbehnout dokonce smerem do kopce, tak to pro mne hodne znamena. Jiste, zli jazykove by se mi mohli posmivat, ze se vytahuju na sedesatileteho starika, kdyz ale pripomenu, ze Steve je zkuseny, stale aktivni Hardrocker, clen legendarniho tymu „Wasatch Speedgoats“ a jeden z hrdinu knizky „Running Through the Wall„, tak snad preci jen umlknou.
Salida samozrejme poukazala i na skryte rezervy ci me vylozene prednosti, kdyz se mi darilo stahovat lidi v technickych vlozkach a naopak jsem krute ztracel na rovinkach, neb po trech hodinach jsem uz toho mel plny zuby a jen ztezi odolaval (a pozdeji i podlehl) pokuseni jit pesky, zatimco jini si to porad stradovali dal.
Vratil jsem se tedy do Los Alamos s odhodlanim vytrvat a treba si i jeste trochu v treninku prilozit, na Zane Gray se tesim a tesim … a tesim … az si tak rikam, ze vlastne je to az za hodne dlouho, a ze mozna pred tim preci jen … a proc vlastne ne, kdyz uz teda … no co by se tak mohlo stat …nikdo se to nedozvi … i kdyz … no kdo vi …
O Cedru jsem vedel jiz dlouho. Prvni rocnik, nova trat z „dilny“ Jima Breyfogla, to me samozrejme vzdycky lakalo. Taky se tam chystala cela equipa z Los Alamos, coz podle stavu mysli a stagnujici ci narustajici kilometrazi je bud motivujici ci odrazujici faktor. A k tomu Zane Gray … jen dva tydny po, to by si dal jen blazen. Aby bylo jasno, hlavnim zavodem Cedro Peaku je samozrejme 45 mil, a je-li na vyber, kratsim variantam se pravidelne vyhybam. Na druhou stranu, kdyby to bylo logisticky mozne, asi sem dost blbej na to, ze bych se prihlasil i na tech 45mil. Abych to ale zkratil, Po Salide jsem si pripadal ze proste muzu vsechno. Ne sice rychle, ale vsechno. Staci jen presvedcit D. a babicku typu E, naslibovat hory doly, pripadne je nejak uplatit, aby se na pul dne postaraly o deti, … a budu si moci vyrazit, delsi behy mi v treninku beztak chybeji.
S vidinou ze D i babicka budou moci cely den nakupovat v Albuquerque, a po te co se k nim po poledni pridam a postaram se o Oliska dokonce i pomerne neruseny, mi byl vydan souhlas k registraci. Samozrejme jsme nevahal ale i tak jsem to stihl jen tak tak, poslednich 5 volnych mist, dva dny pred uzaverkou, pet dni pred zavodem.
V podobnem duchu se samozrejme nesla i ma predstartovni priprava. Po zbytek tydne na zavod ani myslenka, prilis mnoho prace a prilis mnoho deti.V patek vecer hlidam a s babickou uspavam deti neb D zrovna dneska (!!!) si domluvila vecerni rande s kamaradkou. Dorazi v deset, asi tri minuty po tom co posledni dite konecne usnulo. Takze jak dal ? … snazim se vzpomenout kde co mam … flasky najdu, drhnu kartackem, uz se mi tam delala plisen. Veci vyndat z pracky a hned na snuru, snad to do trech rano uschne, s dropbagama si hlavu delat nebudu, stejne me vzdycky jen zdrzujou, jidlo ? … no, nemuzu nic najit, v kredenci je krabice s rok staryma gumovyma medvidkama. Nektery pytlicky netesni a medvidci jsou jako sutr, jine okoraly jenom starim. Beru ty druhe, s volbou jsem spokojen, i kdyz jeste netusim co mne ceka. V krabicce na solne tablety najdu jednu posledni. Hmm … tak to bude drsny, jestli na obcerstvovackach nic nebude. Zkoumam web, pisou ze budou mit z iontaku jenom HEED od Hammeru … aha, po tom spolehlive bleju. Na hodinkach bude brzo jedenact, to uz nikam nestihnu. No tak holt pobezim bez iontu … ono se to nepo** ….
… kolem pulnoci studuju mapu kde je vlastne start. Na zapad od Albuquerque trochu na jih od Tijeras. No dobry, uz vim jak trefit, jeste jak dlouho to tam trva ? … Google mapa hlasi 2 a pul … kurna to je daleko, start v 6:00 … tak to abych vstaval v … najednou se nemuzu dopocitat … po chvili natahuju budika na 2:30 rano, v tu chvili hodinky pipnou jako ze je pulnoc … ach jo, asi bych si mel jit lehnout.
Usinam po par minutach s presvedcenim, ze tohle je jednoznacne nejodflaknutejsi predzavodni priprava co pamatuju, ze se mi to krute vymsti, snazim se ale utesit, ze kdyz jdu na nejaky delsi beh sam, tak ani zdaleka takhle nevyvadim, ze to bude dobry, proste si pujdu zabehat.
V pul treti se mi z postele fakt nechce. Noc pred tim to nebylo o moc lepsi, malinkaty M skoro nespal, neslo ho moc utesit, s D jsme se o nej sice poctive podelili, ale i tak na mne vyslo jen neco kolem trech hodin spanku. Ted ani to, a jeste se musim posbirat a jit se na pul dne „vyvetrat“.
Sprcha a kafe delaji divy s telem, mysl je ale temna a nikam se mi nechce. Pohravam si s myslenkou to zalomit, ze jsem prihlasenej vi z blogosfery jen Honza12, ten by to pochopil a dal by se to urcite nejak ututlalo … jenze prave proto ze zrovna Honza to vi, a protoze sem si vzpomnel na jeho nadseni a posledni povzbuzujici emaily tak si rikam, ze bych to preci jen mohl zkusit … v nejhorsim to dojdu pesky …
Nasedam a vyrazim, je par minut po treti … kdyz pojedu podle Googlu, budu tam akorat pul hodky pred startem. Cestou z kopce ladim radio … vysilaji zpravy BBC … zaujate posloucham … asi chci podvedome myslet na neco jineho nez tech 45 kilaku co mne ceka. Netesim se.
Kdyz po 40 minutach projizdim Santa Fe a zatocim na dalnici do Albuquerque, zpravy se zacinaji opakovat … trochu to tak se mnou jako zaskube, projede mi mraz po zadech, rozsiri zornicky a uz je to k nevydrzeni … konecne to na mne padlo, konecne mi doslo co mne ceka, neda se to vydrzet, je to jako ten nejstrasnejsi abstak, proste to musim mit … chci videt proud celovek mihat se v noci lesem, slyset preryvany dech tech cernych stinu okolo, ochutnat prach na jazyku co se vznese pod naporem desitek dusajicich nohou …chci proste zit, a bezet noci neznamo kam je tak jak to umim.
Tresou se mi ruce a trochu to da praci trefit ty spravny cudliky, pak uz jen otocit knoflikem s hlasitosti … a muzu si zacit rvat naplno, protoze mne stejne nikdo neslysi … a protoze si proste nemuzu pomoct …
