Připadal jsem si, jak kdybych se omylem ocitl na startu světového poháru ve sjezdovém lyžování. Úzká startovní brána, okolo spousta borců s hůlkami a před námi prudký svah – nahoru. Po startu pořádná mela, lehce nabodnutý lýtko, ale jinak dobrý. Honza Zemaník dopadl o poznání hůř. Dostal hůlkou přes koleno tak, že to musel v půli kopce pro bolest vzdát. Intervalový start by byl pro nás téměř jistě lepší, ale zas bychom přišli o parádní finiš jak v závodě mužů, tak v závodě žen. Kus po trávě a pak už jen úzká hliněná pěšina lesem a výš, pořád do kopce (teda jeden seběh tam byl, to je pravda, měl asi patnáct metrů na délku a možná jeden metr dolů). Těch tisíc metrů jsme nastoupali zhruba na dvou a půl kilometrech. Když jsem se zrovna nepokoušel o chabou imitaci běhu, tak jsem lezl po čtyrech nebo chodil. Zhruba od čtvrtiny trati jsem se držel stále na stejném místě, ale špička už byla dávno v trapu. Utekli mi pořádně, přeci jen pět minut na tak krátkém závodě je víc než dost. Tady je hodně co zlepšovat.
 |
| Kříž na vrcholku nad cílem vertikálního kilometru. Vlevo vzadu Piz Boe – nejvyšší bod Dolomites SkyRace |
 |
| Start vertikálního kilometru – na kraji lesa u heliportu zhruba uprostřed obrázku |
 |
| Cíl vertikálního kilometr – těsně pod vrcholem zubu uprostřed |
 |
| Tým pro vertikální kilometr. Vpravo Ondra, uprostřed Iva, Honza bohužel kvůli zranění chybí (foto: Vendula Peteříková) |
