Dalsi dil o stehovani uz psat nebudu – nebyl cas a bylo toho vseho tolik… Ale jednu vec musim zminit – hned po nastehovani do dalsiho bytu (kde, doufam, nejaky ten patek zustaneme) jsme meli takzvane Machyho tydny 🙂 Asi 2 tydny nam netekla tepla voda. Zbytek komplikaci (jako nefunkcni jedna koupelna, jen curek vody v druhe koupelne, obe koupelny plesnive, zachod ktery tekl pod koberec etc.) jsem holt nesepsala a uz se mi k tomu nechce vracet. Asi se mi to uplne nepovede, protoze stejne to jeste resime s nejakou rozhodci autoritou – odmitaji nam za to utrpeni dat slevu na najmu, tak se s nimi preme.
Tak a ted konecne zase k behu! Podzimni pauza se nejak protahla – cele to bylo takove narocne obdobi. A ve chvili, kdy jsem chtela zacit trenovat, z niceho nic, najednou jsem vybehla a neslo mi poradne dychat! Takze bez dalsiho vysetreni mi bylo sdeleno, ze mam asi astma 😮 Byl to trochu sok, nevedela jsem, co si s tim mam pocit, spousta lidi se mi snazila pomoct, takze jsem zkousela odpocivat, leky na vykaslavani (ty tu nevedou, mamka mi je poslala do Polska po ceskem kolegovi, odkud jsem si je osobne odvezla, kdyz jsem tam byla na sluzebce:), Buteykovo cviceni…
Mno zkratka si predstavte, ze se prihlasite na lednovy zimni beh Londynem (s tucnaky a lednimi medvedy – plysovymi, predpokladam), jarni Brightonsky maraton (to bylo velke stesti, po zavrene registraci!), mate plan na Prcice a verite, ze za rok je fakt date! Takove nadseni a motivace! A tech penez, co padlo na startovne 😀 A pak vybehnete ven a po 300m nemuzete dychat. Mno par slz ukaplo, ale pak jsem se nejak vzpamatovala a asi pomohlo Buteykovo cviceni a ze se snazim dychat zasadne nosem. A beham! Teda jestli povazujete tempo 9:00/km za beh 😉
Tak jako tak si to moc uzivam. Bydlime hned u metra, ale presto vlastne hned u nekonecne prirody. Priroda je tady oproti tomu, co jsem zvykla, takova bujnejsi a divocejsi, ale to mi uplne vyhovuje. S cim trochu zapasim, je bahno. Zatim to vypada, ze kdyz neni zrovna horke suche leto, pro bezce je zapadni okoli Londyna zemi bahna. Bahno je vsudypritomne, na kazde nezpevnene stezce uplne nezavisle na desti. I kdyz je tyden bez deste, bahno se drzi.
Jsem uprimne prekvapena, ze jsem zatim jeste nehodila bahenni drzku, tolikrat uz k ni bylo tak blizko. Ono to jednou prijde 🙂 Klouze to jako namydlene.
Sice mam krosove boty, ale zbabele je nepouzivam – protoze nevim, co s nimi po behu! Po treninku typicky neni videt, jake obuti mam – obe nohy pripominaji koule bahna. Co s tim? Hadrickem v umyvadle se to skutecne vyresit neda. A ty krosove mam od Evzena zakazano prat 🙂 aby se mi nerozlepily. Uprimne trochu pochybuju, ze po dvou hodinach v nalevu z ridkeho bahna jim muze pracka jeste neco udelat, ale kdo vi, tepla voda, prasek a narazy do bubnu jsou treba jeste horsi.
V petiprstech to zase desne klouze, ale aspon je muzu proste vyprat. Venku za barakem jsem nasla u zdi nenapadny kouhoutek, ze ktereho dokonce tece voda. Takze po navratu se pred barakem zuju, predperu boty a umeju nohy a az pak se odvazim vstoupit do domu – bosa a botama, ze kterych kape mirne kalna voda 🙂 Sousedi obcas koukaj, ale nikdo si nestezuje, aspon nam nenaslapu ve vytahu a na chodbe. A nejvetsi bahno umeju a neucpu pracku.
Jak resite zabahneny boty vy?
