Po čtrnácti dnech nucené pauzy od běhání (zatracená viroza) jsem včera vyběhla. To že jsem uběhla necelé 4 km za 35 min spíš značí, že jsem se vydala na rychlou procházku. Vzala jsem s sebou i naši pesanu. Ta je tři týdny po operaci, ale už se cítí dobře a aktivitu vyžaduje. Tak jsem si řekla, že dva rekonvalescenti si vyběhnou na pohodu. Tělo jsem měla těžké a když jsem trochu zrychlila, tak tep šel hned nahoru. Zpomal, říkala jsem si. Nepřežeň to. Ještě trochu kašleš. Alaska nechápala. Proč ta pomalost? Běžela 50 metrů přede mnou a neustále se otáčela, jestli už se blížím. Jen počkej, příště bude líp.
