Anglie 2 – Boj o účet a bydlení

Červen 2015 – Watford

Je to něco málo přes rok, kdy mi bylo slavnostně oznámeno, že jako příkladnému pracantovi mi vedení schválilo přesun do Anglie v rámci firmy – na mou žádost, jako odměnu. Ať je vidět, že kdo maká, bude odměněn. Budu exemplární případ, motivace pro ostatní kolegy. Proč ne. Pracuju poctivě, tak proč se nenechat veřejne pochválit.
U nás je to v práci takové divoké a živé (proto to tam asi mám rada:), takže když někdo má jet napr. na měsíc nebo dva na služební cestu, typicky do Austrálie, je mu to oznámeno třeba 2 dny předem 🙂

Vsuvka: Nedávno tam letěl kolega a kolegyně. Říkejme jim Láďa a Marta. Už tři roky tam lidé od nás pravidelně létají, prakticky pořád tam někdo je, většinou i více lidí najednou. Pracujeme totiž na zakázce pro jejich největší banku. Letěli asi o den po sobě, každý jiným letem. Těžko říct, kdo a jak to vymyslel, ale někdo z policie na letišti v Sydney přišel s geniální konspirační teorií: Protože Láďa už tam letí počtvrté a Marta teprve poprvé a protože mají oba pracovní víza na služební cestu, Láďa si tam chce Martu vzít a chtějí tam nelegálně zůstat a pracovat 😮 😀 To je teorie! Podotýkám, že Láďa s Martou maji mezi sebou pouze pracovní vztah. Láďu tak hned po příletu na letišti zadrželi a hodinu a půl ho vyslýchali, ať se přizná, že všechno vědí a je jim to úplně jasné…. 

Já sama jsem se o měsíční cestě na Taiwan loni dozvěděla během Vánoc a po Silvestru jsem už seděla v  letadle. Na základě takových zkušeností jsem prakticky hned byla připravena na objezd do Anglie. Všechno jsem měla sepsáno, co ještě vyřídit, co koupit, co prodat, objednala jsem se k zubaři… Honem, ať to před odjezdem všechno stihnu.
Léto uplynulo, zubař vyřízen, ovace opadly. Postupně se přestalo mluvit o exemplárním příkladu. Začal podzim a já pořád seděla doma s oprášenými kurfy. Nic. Před Vánoci jsem konečně měla odjet. A nějak to nakonec zase nevyšlo. Půl roku pryč a nic se nedělo.
Znáte to, jak na velkém golfovém turnaji dopadne míček 20 cm od jamky. A stojí. Ani se nehne. Vteřiny plynou a nic. A najednou, najednou tráva pod tím tlakem povolí natolik, že se pohne. Pomalu se začíná kutálet, dav šílí, míček zrychluje a… a padne do jamky! Tak nějak to bylo po měsících intenzívní a pravidelně prudy a vyptávání se, nakonec jsem z někoho vymačkala datum. Najednou ta tráva povolila. A míček se kutálel a kutálel, datum se blížilo… letenky a ubytování jsem zařizovala na poslední chvíli. Nakonec to dopadlo a v půlce února jsme odjeli.
Plán byl tak nějak do měsíce vyřídit místní smlouvu, ať máme čas,tak dva měsíce najít si bydlení, koupit auto etc. Nakonec tak někdy za tři, možná čtyři, měsíce jsem konečně měla smlouvu. Pro firmu to začínal být pěkně drahý výlet… Nakonec to dopadlo tak, že jsem získala firemní podporu na bydlení a auto ještě na měsíc, měsíc a půl, a pak už se musím postavit na vlastní nohy. Na jednu stranu zcela pochopitelně – skutečně je to stálo neuvěřitelně množtví peněz mě tu ty měsíce ubytovat. Na druhou stranu, já to rozhodně nezdržovala. Takže po roce čekání mám měsíc a půl na to, najít si byt, auto a všechno vyřídit. OK. Ono se to zda úplně jednoduchý, ne? 🙂

Vsuvka pro objasnění: Nechci, aby to vyznělo, že si toho přesunu nevážím. Myslím, že ani já ani vedení jsme neměli úplně správnou představu, jak náročné to bude – finančně, časově, politicky, papírově… prostě se to celé sakra protáhlo. Nevím, jak naše vedení, ale já toho přesto absolutně nelituju a jsem skutečně moc ráda. Takže byť předchozí odstavce mohou znít kriticky, jako celek je to naprosto epická akce, která mi plní velký sen 🙂 Jestli se tu z nás nestanou zkrachovalí houmlesové 😀

Takove normalni anglicke letni sobotni rano

„Ridic cizinec“ – prvnich par dni jsem si za volantem skutecne nebyla jista

Unorovy beh ve Windsoru

Bezecky raj 🙂

Nejlepsi cesty na bosobeh! Bezecke magistraly!

Prechod pro kone neni nic neobvykleho…

Noc a den

Dalsi bezecka magistrala 🙂

Smlouva podepsána, časový limit nastaven, úkol jasný: do konce července se přestěhovat. Takže hurá do toho. Začneme třeba tím, že si založím účet, abych mohla platit nájem a dostávat výplatu… Založení účtu je jednoduché – přijdete do banky, sjednáte si schůzku (nejdříve za týden). Přinesete pas a doklad o adrese a máte účet. Prakticky jediný doklad o adrese, který jsem měla, byly faktury za ubytování. Bylo tam mé jméno, adresa a tučně napsáno, že je to za ubytování včetně všech poplatků (“all bills included”). Obešla jsem 6 bank, některé i vícekrát – z  každé mě vyhodili: “Víte, my potřebujeme účet za vodu, elektřinu a tak.” – “Chápu. Podívejte, tady je napsáno, že všechny ty účty jsou zahrnuty v této faktuře.” – “Hmmm, vidím, bohužel je potřebujeme zvlášť.” Proč? To mi nikdo nebyl schopen vysvětlit. A tak to bylo všude. Byl to naprosto začarovaný kruh. Byt a účty platíte z bakovniho účtu, který vám ale nikde neotevřou, pokud nemáte na vaše jméno napsané účty na byt, vodu, elektřinu etc… Zkoušela jsem zažádat u několika bank online. Všude to ale zkrachovala na tom samém.

Jednoho krásného slunečného dne mi D povídá: “Hele, tady kolem se pojede cyklistický závod!” Kouknu z okna a před barákem zátarasy a majáčky. Hmm… Než jsem se odvrátila od okna, přijelo zvláštní vozidlo. A z něho vyjel robot. Ten samý, jakého jsme nedávno zkoušeli v práci! Jen trochu jinak vybavený. Hmmm. To možná nebude cyklistický závod…
Prakticky celý den byla půlka města zavřená a jedna ulice evakuována, kvůli možnému bombovému ohrožení. Nás naštěstí nechali doma, mohli jsme celou akci sledovat z okna. Potřebovala jsem nutně jít do města okopírovat nějaké dokumenty. K mému překvapení byla tiskárna otevřena přesto, že hned vedle byla ulice, ve které se údajná bomba nacházela. Sebrala jsem odvahu, kabelku a šla kopírovat. Když jsem vylezla z obchodu, všimla jsem si, že hned naproti je banka, kterou jsem ještě nezkoušela. Otevřeno bomba nebomba!
Vešla jsem dovnitř a sebejistě povídám, že bych ráda otevřela účet. Pan mi řekl, že mám velké štěstí, že měl objednaného klienta, který ale uváznul v totálním dopravním kolapsu, který způsobila uzávěrka městského okruhu kvůli bombě a tak má čas. Po úvodním ověření odkud jsem a co mám za papíry mi potvrzuje, že mi může účet hned otevřít. V duchu křičím “Ano, ano, ano!”, navenek zdvořile podekuju a tvářím se, že je to snad samozřejmé – hlavně nevzbudit jedinou pochybnost. Pak odejde kopírovat pas. Honem v telefonu kontroluju, jaké účty nabízejí a jak jsou s nimi klienti spokojeni. Nic moc. Ale lepší, než nic. Koukám na policejní rojení přes výlohove okno a čekám. Pak strávíme bezmála 20 minut vyplňováním žádosti. “Od kdy tu máte smlouvu?” – “Začíná za necelých 14 dní, teď jsem tu na služební cestě a zatím oficiálně pracují pro českou pobočku.” Pan to nabusi do počítače, ten chvíli chroupe a pak praví. “To nejde, to je v budoucnosti. Jak dlouho pracujete pro českou pobočku?” – “Přes dva roky.” Nabusi to tam, počítač to schroustá. Následujících 5 minut mi předčítá různé podmínky, mimo jiné to, že pokud jsem cokoliv uvedla nepravdivé, nejen, že mi účet neotevřou, ale dají mě na černou listinu a už nikdy v žádné bance v UK si účet nebudu moci otevřít. Povídám “Samozřejmě, všechno je pravdivé. Jen mě lehce znepokojuje, zda nebude problém, že jsme uvedli, že pro Anglickou pobočku pracuji přes dva roky, když ve skutečnosti pracuju pro cestkou pobočku.” Pan nad tím mávne rukou a praví, že pokud je to ta sama firma, tak to nevadí. V duchu přemýšlím, jak to budou ověřovat, protože pochybuju, že je nápadně ptát se české pobočky, když jim anglická řekně, že teď teprve začínám… ale když to říká… Odklepne to a už to vypadá, že účet bude můj. Když se zamračí a povídá, že se moc omlouvá, že když jsem Čech, tak potřebuje důkaz o adrese – účet za vodu nebo elektřinu… Malém puknu zoufalstvím, ale okamžitě suveréne předkládám faktury za ubytování za 4 měsíce zpět. Pak na ne kouká a povídá, že potřebuje něco za vodu, elektřinu, internet… Poukazuju na fakt, že je tam napsáno, že všechno je zahrnuto v této facture. Prý to nestačí… Opouštím pobočku, opět bez účtu. Ani bomba nepřinesla dostatek toho štěstíčka… Na další banky už ten den nemám náladu, zkusím zase příště.
Naštěstí nic nevybouchlo, přežila jsem. Později jsem se bez dalších podrobnosti dozvěděla, že v batohu byly dětské knihy a zatkli bělocha obleceneho v burce 😮
Během dalších necelých dvou týdnu jsem prošla dalších asi 10 bank a poboček, všude stejný depresivní výsledek. V jedné bance mi ale dali naději – až mi přijde číslo pojištění, půjde to. Když konečně přišlo, naklusala jsem tam, všechno jsme vyplnili a hádejte… Systém pravil, že žádost zamítnuta. Proč? To se neví. Prostě zamítnuta, sbohem a šáteček. Se slzami na krajíčku jsem se snažila zjistit, co je špatně, paní za pultíkem viditelně znervózněla a začala se obávat, abych na celou banku neudělala scénu 😀 Sice jsem byla zoufalá, ale spíš za ty slzy mohla kombinace jejich klimatizace a vrcholu pylové sezóny. Nejsem hystericky typ, v klidu jsem opustila pobočku a bulela až doma 🙂
Nakonec se mi účet povedlo otevřít u HSBC banky, která akceptovala speciální potvrzení od zaměstnavatele. Hurá! Bohužel, vyhráno jen z půlky, ještě týden, než přijde debetní karta. No a co, když mám českou? … počkejte si na další díl 🙂

Souběžně s bojem o účet jsme se snažili najít bydlení. Slovy jednoho z makléřů “místní trh je velmi silný”. Co si pod tím představit? Je to jednoduché. Z počátku jsem si nastavila na webu, že mi jednou denně přijde email s nemovitostmi, které jsou nové v oblasti, která nás zajímá. Prošli jsme to, občas nás něco zaujalo a tak jsme napsali email, jestli bychom mohli vědět rozlohu etc. (většina inzerátu tu vůbec nezmiňuje, jak je být veliký, pouze počet místnosti – ale místnost typu 1.5x2m je bohužel úplně běžná), případně si dojednat prohlídku. Po necelých dvou týdnech nám došlo, že takhle to nepůjde.
Realita je taková, že kvalitní být se ráno objeví na webu, odpoledne jsou první prohlídky a večer už je obsažen. Na většinu mailu nám tak odpovídali, že už je pozdě, nebo se neozvali vůbec. Skončili jsme tak, že jsme měli nastavené mailove upozornění na 4 webech a byla jsem domluvená s několika agenty z  různých společnosti. Aii tak 20x denně mi přicházely nové nabídky, sto, dveste, třísta denně. Všechno samozřejmě “jen tak bokem” při práci. Nekompromisně jsme telefonovali a hned domlouvali nejbližší možnou prohlídku (můžeme i přes den, pracovat se dá i v noci ;). Už se mi o tom i zdálo v noci. Jednou ráno jsem se třeba těšila, že jsem si pamatovala, že před spaním jsem na telefonu ještě našla super byt. Chtěla jsem si ho ráno prohlédnou na větší obrazovce a hned jim zavolat. Jenže ono se ukázalo, že žádný takový byt není, že se mi to jen zdálo 😀
Řekněme, že v průměru 1 inzerát že sta nás zaujal. Rovnou jsem telefonovala a co nejdřív se snažila získat informace. Když došlo na prohlídku, byli jsme připraveni prakticky hned po ní, nejpozději další den ráno, dát závažné vědět, zda berem, nebo ne. Zdejší trh je, rekla bych, spíš splašený, drsný, krutoprisny.
Prohlídky byly různé. Občas byl byt naprosto malilickaty, občas v lokalitě, která nás až tak nebere. Jedna prohlídka byla taková, že paní měla papír s  lidmi a venku čekala fronta a ona si nás prakticky jen odškrtávala. A byt to byl děsný. Jiná nabídka byla podezřelá už od začátku: podle fotek fantastický byt, blízko MHD, v klidne lokalitě, za dobre peníze. Co může být za problém? Když jsem projížděli onou čtvrti, začalo to být zajímavé. Připadala jsem jako někde na exotické dovolené – tržiště, turbany, indove, arabove… nikde žádný běloch. OK, nejsem rasista, je to trochu exotika, ale proč ne – aspoň člověk sežene kvalitní asijské potraviny, které mám moc rada. Brzo se ukázalo, proč ne: Už ve výtahu jsme byli šokováni, prostě se tam válely na podlaze odpadky. Byt byl naprosto boží, asi v 7. patře, v  obýváku byla celá jedna stěna úžasné okno. Výhled široko daleko. A to byl ten problém. Kam se oko podívalo, byly stohy pneumatik, rozpadlé kůlničky, hromádky bordelu, naskládané staré dřevěné listy… Tak to taky nevyšlo…
Nakonec jsme našli. Chtěli jsme bez koberců, tak má úplně všude kromě kuchyně koberce 😀 Ale jinak vyhovuje perfektně, jen jsem musela slíbit, že budu furt vysávat (kvůli alergii). Už mám vyhlídnutý roboticky vysavač 😉 😀