Prvním letošním závodem byla 5K. Robert mě přesvědčil, že musíme vyzkoušet pravidelné běhy VŠLigy v Braníku. Běží se 10 km a 5 km. My jsme si na rozběh do nového roku zvolili tu kratší trasu. Přiběhli jsme na poslední chvíli. Děti jsme odložili na malinkaté ledové ploše, která byla k dispozici u úžasného hřiště a super restaurace pro děti. Zaplatili jsme 100 kč za bruslení a rychle jsme prostor opustili. Kluci byli proškoleni jak chovat v případě nouze, kam přijít, koho zavolat. Ivestice do bruslení byla ve výsledku naprosto zbytečná, protože kluci na lede vydrželi asi 5 minut. Prostě jim to nejezdilo a šli si raději blbnout na hřiště. Ja a Robert jsme se narychlo zaregistrovali. Místo rozklusání jsem bohužel trávila čas na záchodě. ALe bylo to zbytečné. Kdyby se závod startoval o 30 min později, tak mohlo být líp. Takto jsem nestačila strávit svačinku (proboha už si nikdy nedám před závodem sendvič s burákovým máslem). Seděla v břiše a tlačila. Nasadila jsem po výběhu rychlost 5 min/km, ale prostě jsem si ji nebyla schopná udržet. Pomalinku jsem s každým kilometrem zpomalovala. Pak se blížila rovinka a já myslela, jak budu sprintovat. ALe houby. Když jsem zrychlila, tak jsem křečovala. Proběhla jsem cílem a ejhle. Vidina záchodu mi dala možnost běžet dál. Pak už bylo dobře. No, nebyl to můj nejlepší výkon na 5 km, ale příště bez buráků to poletí o stošest.
