Domů 2012
Roční archiv: 2012
Leadville 2012 – Half Pipe (4.díl)
Na obcerstvovacce ve Fish Hatchery jsem v razi. Kdybych umel chrlit ohen, asi si ted trosku zablafam, nemluve o tech sirnych parach co se mi linou z nozder. U pultiku na vydej dropbagu nahlasim svoje cislo. Pripomina mi to satnu v Narodnim Divadle. Jen...
Príprava na Podersdorf 2012
V r. 2011 som dal Podersdorf tesne pod 6 hodín. Lenže potom prišla zima, atestácia, potom euroatestácia, atd.
V marci som zabehol 1/2PIM - za 2:09.
S tým som bol vzhľadom na podmienky (98kg, nabehané iba minumum kilometrov) spokojný. Ale o m...
Tri týždne pred Podersdorfom 2012
Týždeň 1.
V pondelok ráno časovka na prevode 2x7, cca 16km (kruháč-kruháč Sadská a spať), priemer 37kmh, mal som celkom dosť. Večer plavčo v podolí
V utorok tempo 5:00/km, večer plavčo
V stredu som bol kúpiť nové boty Brooks racer ...
Leadville 2012 – Fish Hatchery (3.díl)
O nasledujici etape vim jen to, ze bychom se meli vyskrabat na kopec Sugar Loaf ("cukrova homole") a sbihat dolu podel elektickych dratu ("powerlines"). Dobeh nekde v rybych lihnich ("Fish hatchery"), zhruba po deseti milich. Samozrejme jsem kdysi cetl...
The Konec
A je to za námi. Ze začátku MS je vždycky čas i na věci kolem, pak se únava hromadí, taky různých věcí k řešení je víc a najednou je tu konec zvonec. A zas je čas psát… Ale je takový … Continue reading →
Leadville 2012 – May Queen (2.díl)
S vystrelem masy pohnou se kupredu s nadsenim sovetskych obrancu Stalingradu vrhajicich se pod pasy nemeckych tanku. Statisticky vzato je vysledek naseho pocinani vice nez srovnatelny s relativnim mnozstvim prezivsich rudoarmejcu. Startovni caru prekra...
Leadville 2012 – Prolog (1.díl)
Parkujeme na 3.ulici necele dva bloky od Harrison Avenue, presne jak jsme si vcera naplanovali. Jeste chvili vaham nez otevru dvere a vypnu motor. V aute je urcite hodne pres dvacet, venku mozna tak tri nejvice ctyri stupne. Mrknu na Honzu. Kyvnem na sebe jako ze teda jo. Poprve ani jednomu neni moc do reci. Kdyz konecne otevru dvere ovane mne venkovni chlad. Neni to ale tak hrozne jak jsem se bal. Vetsinu teplych veci jsem si vcera rozdelil do drop bagu a zbytek pujcil Honzovi. Uplne jsem zapomnel ze by mi i na startu mohla byt zima. Pres bezecky sortky tak mam pretahnute teplaky a la stara Blazkova, svrsek pak je od pyzama. Nastesti je to solidni bavlnenej sedivej kus, zadny medvidkove nebo letadylka. Na hlave cerveny satek na pirata, proste klasika. Kulicha a rukavice uvidim nejdrive po 65ti kilometrech, mam je schovane v tasce v Twin Lakes, kdyby nahodou mela byt na Hope Pass nejaka snehova boure.
Do startu zbyva sotva 20 minut a my se sourame tech poslednich sto, dve ste metru co nam od auta zbyva. Stejnym smerem samozrejme proudi davy dalsich bezcu, vysnorenych povetsinou v nejnovejsich modelech termopradla od Underarmoru, Craftu, videt je i Salomon a Pearl Izumi. Skoro kazdy ma na zadech velbloudi hrb, a vetsina z nej nervozne usrkava dlouhou hadickou. Ja pobezim de facto v neznackovem pyzamu a bez hrbu, v kazde ruce obycejny trictvrtelitrovy cyklisticky bidon. Zacinam s naredenou kolou. U zabran ohranicujicich stratovni koridor potkavame Jacoba Waltze se svym pacerem Brianem Cronem. Zdravime se a prejeme si hodne stesti. Jacoba jsem pred dvema lety porazil na mensi kilometrove padesatce. Tehdy teprve zacinal, ted uz je z nej bezec par excellence a ja proti nemu nemam sanci. Jsem rad ze mame duvod prolomit to neprirozene ticho uprostred sumiciho davu a dobiram si ho jestli pobezi na 22 hodin podle mezicasu Davida Coblentze. Jacob se skromne usmeje, ale ze urcite ne, ze to vidi spis tak na 23 hodin. Pta se pak na nase plany, jestli bychom mu nemohli vzit do Winfieldu pacera. Me plany jsou ale mnohem mene ambicioznejsi a je jasne ze by Honza (az se k nemu prida Veronika a Michal) Briana nikdy nemohl dovest vcas. Do startu zbyva uz jen par minut, radsi se proto loucime a ja s Jacobem vplouvame propusti do startovniho sektoru. Zatimco ja okamzite obracim zpatky dozadu a vracim se k Honzovy co stoji za zabranou, Jacob mizi z dohledu v blizkosti startovni cary kam se obvykle radi ti nejrychlejsi.
Znovu se uvidime az kousek pred obratkou. Jacob s Brianem v patach bude po pomerne konzervativni prvni pulce srset optimismem a energii, vydrapa se v pohode podruhe na Hope Pass, jen aby jej o par hodin pozdeji zacaly trapit bolesti kotniku. Na Half Pipe stanici si je oba necha pro jistotu otejpovat, coz vsak pomuze jen docasne. V noci tak s klesajici teplotou klesne i Jacoba rychlost natolik, ze jeho telo nebude stihat vytvaret potrebne teplo. Na silnici do Fish Hatchery v silne hypotermickem stavu dostane zachvaty zimnice a proto radsi vezme stopa. Na obcerstvovacce mu pak okamzite odstrihnou cip, cimz pro nej jeho premierova stovka po 76 milich definitivne skonci. Jeste dalsi hodinu se ale bude pod dohledem zdravotniku a sveho ustaraneho vodice nekontrolovane klepat zabalenej ve spacaku.
Behem poslednich minutek hlasatel stale do kola vykrikuje svoji propagandu ze vsichni jsme lepsi nez si myslime, ze vsichni si umime hrabnout a taky hrabneme hloubeji nez si umime predstavit, ze nas nikdo nenecha na holickach, ze jsme na zavod tvrde dreli a urcite to dokazeme a jak se tesi, ze nas tady vsechny uvita zpatky … no nevim … nepatrim mezi ty nejvetsi cyniky, ale Leadville je povestna obrovskymi ztratami mezi bezci. Kdyz jich dokonci polovina, bude to dobry rok. A tak kdyz si konecne svlikam teplaky jen nevericne vrtim hlavou. Podam je Honzovi a zacnu se rozhlizet po ostatnich. Zasnu jak jsou vsichni nateseni, nebojacni a rozhodni … a pritom se z nich kazdy druhy nevrati … mozna ani ja … panna nebo orel ? … atmosfera je ale tak nabita, ze to nakonec dostava i me (Honzovi oci vzrusenim zari jiz davno) a i moji ustaranou tvar nakonec ovladne usmev. Zapinam celovku, placnem si s Honzou, zazubime se na sebe jak kdybychom prave vytriskali nejakej bar a taky urcite neco na sebe drsnacky procedime. Slova uz ale nevnimam, usima mi rezonuje davove odpocitavani poslednich vterin. Stavim se na uroven tech uplne poslednich a pro jistotu jeste o par kroku couvam … snad jako abych mel misto se poradne rozbehnout az se ozve po dvojce a jednicce to dlouho ocekavane “Go!”.
Já vs. Borelióza – 1:1 po poločase
Co jsem stihnul/nestihnul a zrušil za poslední měsíc, Současný stav - již jsem jen na hranici, Běžecký víkend v Krušných horách, Jak dál - Frankfurt je blízko a znovunalezení běžecké pohody, "Běžecký" minisouhrn
Od Žebrácké pomalounku k Baroku
Tak konečně jsem se dostal souvisleji k dopsání anabáze na Žebrácké 25. Pozdě ale přece.
Vlastně ani není o čem pořádně už psát. Vzpomínky mizej tak rychle..
Cestou do Žebráku mi cinkly na mobilu motivační vzkazy od Honzy a od S...
Ochutnávka
Blíží se nám Nike běh a já už si dokonce byl pro pověstné černé startovní triko. Po loňských zkušenostech s vedrem pořadatelé zvolili novou barvu triček ale černou tu čekal málokdo :))
Ale uvidíme materiál je velmi tenounký a vzdušný a potisky přijatelné :)
No ale o tom to vlastně ten dnešní zápisek není.
I když trošku taky je . Je to o vedru a běhání.
Na dnešek pondělí hlásej rekordní teploty . Všude varujou, že budou překročeny teplotní rekordy.
A tak jako serfař čeká na svojí vlnu i já sem si říkal to je moje příležitost si vyzkoušet jaké to je běhání v extrémních podmínkách . Jeden závod je vyhlášený svými teplotami a ne nadarmo je považován za jeden z nejtěžších. Proč si tedy nezkusit malou ochutnávku v lepších podmínkách i když u nás extrémních. Ano ráno sem si zabalil batoh (vzor12) a odpoledne poběžím z práce.
V práci pohoda klimatizace dělá svoje a ani netuším co je venku. V poledne vykouknu ven ale horký vzduch z pece mě zase zatlačí dovnitř. Koukám na předpověď ano teplota stoupá a v 16,00 bude TOP :) 40st :))
16,30 kontrola vodu mám (a dneska bude asi potřeba) a vyrážím.
Start je značně nesportovní tělo reltivně vychlazeno na 26st . Ale stačí pár minut a horký vzduch dělá svoje.
Jo na sluníčku je docela šílené peklo. Po dvaceti minutách se mi poprvé začíná vařit krev :)
Nechápu jak v těhle podmínkách může někdo běžet celej den. Zkouším vodu ale ta se okamžitě se syčením odpaří z patra .) Konečně se tělo prohřálo. Stačí trošku přidat a tepovka letí nad 160 což dneska je moje maximalní hranice. Za ní je pásmo zatmění. :) Kde a jak vysoko to jsem radši moc důsledně nezkoušel .
Dneska dokonce byla super vysoká setrvačnost tepovky . 160 rikam vydejchám přejdu do chůze a ona si tepovka letí dál a až po chvíly chůze se zastavuje na 168 a neochotně zase pajdá dolu:)
Stíne kde jsi :) Stín je dneska můj nejlepší kamarád . Možná taky jen díky stínu který se občas někde vyskytl jsem to přežil. Fakt to nechápu jak se v tom dá běžet déle, rychleji a dále ?
No přiznám pár okamžiků na hraně se zatměním sem zaznamenal :)) ale jak jinak si to vyzkoušet co snesu :)
No třeba se to na nike bude hodit.
Domu dorážim stylem 30s pomalej běh 90s chůze a finální kopec jsem si řikal přece nezastavím i při chůzi abych to přežil (jen sem zpomalil) takže mám osobák v rychlosti a to 15min/km.
No přežil jsem . Extrém jsem si lehce ochutnal a k běhání za horka získal patřičný respekt :)
No nezkuste si to když takhle teploučko je jednou za pár let :)
ps: večer když v telce vysílaj zprávy o extrémních teplotách a dosažených rekordech se usmívám.
Hlasatel hlásí horko vrcholilo kolem 17té hodiny . Lidé by neměli na sluníčku dělat žádnou fyzicky náročnou činnost . ... no prostě v duchu zářím, totiž já pako v tom přes hodinu běžel :))