Domů 2012
Roční archiv: 2012
Zasněženou stezkou
"Kouč" se také válel, a tak docházka byla všelijaká. Ale pokud vše dobře půjde a koleno bude mít alespoň za mák rozumu, žádné výmluvy už mu nepomohou :-).
A stejně tak ani vám :-)))! Protože nádherná zasněžená cyklostezka na Zbraslav, křupající sníh pod nohama, vynikající společnost, zábava i po tréninku polévka ve které stojí lžíce...tomu nelze odolat :-).
Těším se na vás příští týden!PS: Jo a víte při kolika stupních mrzne nafta a při kolika běžec... :-)?
1000 věcí, co mě serou
Ano, 1000 věcí, co mě serou je blog, který je zrovna in. Dokonce vydali knížku. Já nevím, asi mě serou jiné věci. Ostravak byl lepší a údernější… A když si pustím jednou za 3 měsíce v Česku rádio (tuším F1), tak je vidět, že po vzoru číňanů se dá kopírovat fakt všecko (tohle by měli někam […]
Severské zápisky – díl IV.
OB turistika Kdy na sever nejezdit? Sezóna švédského OB je rozkouskovaná. Zatímco v Česku se závodí v podstatě od konce března do konce října s tím, že prázdniny dělí OB rok do 2 bloků, ve Švédsku je situace drobně odlišná. Kromě prázdnin, které jsou však výrazně kratší, je orienťák tabu ještě v období od poloviny května do poloviny června, […]
Vzácné minuty
Dnes začal únor a já ve zmrzlém sněhu dělám tlustou čáru za lednovou mizérií. Jednou za to může nelichotivý zdravotní stav, častěji děti, občas sněhová vánice, neodkladné povinnosti...a nakonec zjistíte, že půl měsíce jste proseděli (proleželi) doma za pecí. Abstineční příznaky na sebe nenechají dlouho čekat, a tak když ráno za svítání stojím na zastávce, místo čekání na autobus bych se nejraději rozeběhla směrem k lesu. Celá natěšená vzhlížím k poslednímu lednovému víkendu, až bude chlap zase doma a já si užiji nedělní běh... Hm, není mi přáno, místo běhu ho v neděli ráno vezu na autobus do práce...a když jsem pak zase sama doma s dětmi, přemýšlím, co s tím. Takhle mne to už nebaví.
Začíná nový měsíc a já začínám také...musím pozměnit plány, musím se naučit využít každou volnou chvilku, protože okolnosti se mění a každý den může přijít něco neočekávaného. A já nechci, aby se "leden" opakoval znovu. Mezi povinností A a povinností B mi zbývá po převlečení 30 minut čistého času na běh. Jdu do toho. Zaváhám jen vteřinku, ale příště do toho půjdu rovnou po hlavě.
P.S. Oblečení na převlečení si ve školce nechám až po víkendu. Snad mi to projde, když můžou děti...
:-)
:-)
Únor
1.2.2012 - 4km běh
5.2.2012 - 7,5km běh + 200 schodů
12.2.2012 - 6,5km běh + 200 schodů
13.2.2012 - 11km šlapání do pedálů pěkně doma v teple
14.2.2012 - 3km chůze
16.2.2012 - 3km chůze
16.2.2012 - 3km běh
21.2.2012 - 8km šlapání do pedálů
22.2.2012 - 7km běh
25.2.2012 - spinning (20km)
5.2.2012 - 7,5km běh + 200 schodů
12.2.2012 - 6,5km běh + 200 schodů
13.2.2012 - 11km šlapání do pedálů pěkně doma v teple
14.2.2012 - 3km chůze
16.2.2012 - 3km chůze
16.2.2012 - 3km běh
21.2.2012 - 8km šlapání do pedálů
22.2.2012 - 7km běh
25.2.2012 - spinning (20km)
Na přímém slunci
Dvě hodiny v přímém slunci. Bez úžehu či úpalu. Purpurová linka nad obzorem s přibývajícími kroky měnila svou barvu přes oranžovou a bílou až k sytě modré. Ani chameleon by tyto odstíny světla lépe nezvládl. Běh se a za sluncem se stal ukazatelem cesty. Takové, kterou musím dojít sám.
Po 36ti hodinách očistného půstu se běžím do lesa jen podívat. Kilometr, dva, pět, tělo stále neprotestuje. Po sedmé nedělní hodině je všude pusto a prázdno. Stejně jako v mém žaludku, těle i hlavě. Mrazivé povětří mi znecitliví ruce. Je to známka uvolnění nebo počínajících omrzlin? Kdo ví. Nezbytná zastávka u stromu mě vybízí k ohlédnutí. Hle, tam kde mé kroky před okamžikem ušlapávaly zmrzlou zem, stojí v tichém zastavení laň. Vzájemně se těšíme pohledem. Jako by mi říkala: "Ze mě si vezmi příklad. Spím, jím a běhám. Nic víc, nic míň."
Třináctý kilometr, tělo slábne, mysl zažívá nové, nepoznané vjemy. Už se neotočím a svůj kruh uzavřu, oběhnu jej celý. Jsem na cestě, ve které musím pokračovat. Je snadné se zastavit, vrátit se, když vábení lenosti a návratu ke včerejším zvykům je silné. Touha je však silnější. Touha běžet svou cestu, vidět pokroky, které nese.
Ne jedna, ne dvě, ale hned šest laní na opačné straně pěšiny mě vábí. Pokračuj, poběž dál, jako my. Vydávám se k nim. Dokončit svoje kolo. Nikdo neříkal, že to bude snadné. Takoví už jsme my lidé. Pro snadnost žití jsme zapomněli na sebe. Musíme se znovu rozpomenout na naše instinkty a rozsvítit si tam, kde máme zhasnuto.
V duši tichého bojovníka se rozhostila Láska. Že ji sděluje každému, na koho si vzpomene? Cítí to tak, nelze se mu divit.
Po 36ti hodinách očistného půstu se běžím do lesa jen podívat. Kilometr, dva, pět, tělo stále neprotestuje. Po sedmé nedělní hodině je všude pusto a prázdno. Stejně jako v mém žaludku, těle i hlavě. Mrazivé povětří mi znecitliví ruce. Je to známka uvolnění nebo počínajících omrzlin? Kdo ví. Nezbytná zastávka u stromu mě vybízí k ohlédnutí. Hle, tam kde mé kroky před okamžikem ušlapávaly zmrzlou zem, stojí v tichém zastavení laň. Vzájemně se těšíme pohledem. Jako by mi říkala: "Ze mě si vezmi příklad. Spím, jím a běhám. Nic víc, nic míň."
Třináctý kilometr, tělo slábne, mysl zažívá nové, nepoznané vjemy. Už se neotočím a svůj kruh uzavřu, oběhnu jej celý. Jsem na cestě, ve které musím pokračovat. Je snadné se zastavit, vrátit se, když vábení lenosti a návratu ke včerejším zvykům je silné. Touha je však silnější. Touha běžet svou cestu, vidět pokroky, které nese.
Ne jedna, ne dvě, ale hned šest laní na opačné straně pěšiny mě vábí. Pokračuj, poběž dál, jako my. Vydávám se k nim. Dokončit svoje kolo. Nikdo neříkal, že to bude snadné. Takoví už jsme my lidé. Pro snadnost žití jsme zapomněli na sebe. Musíme se znovu rozpomenout na naše instinkty a rozsvítit si tam, kde máme zhasnuto.
V duši tichého bojovníka se rozhostila Láska. Že ji sděluje každému, na koho si vzpomene? Cítí to tak, nelze se mu divit.
Dnes ráno
Viděl jsi slunce, jak koupalo se v mlze
a cítil klid, co rezonoval ve tvé duši...
studeným prstem napsal mráz
vzkaz na ledovou plochu
snad rybám pod hladinou
a všude ticho - majestát královny Zimy
v koruně stromu veverka
a v houští černočerný pták...
To ticho jen tvé kroky porušily.
Když bílá zem ti křupe pod nohama
běžíš a slyšíš jen svůj přerývavý dech
u ohně dvanáct měsíců hledících do plamenů...
teď vládne LEDEN
a slunce svítí
nechci se vrátit zpět
do reality.
Čtvrtek pohledem Romana
Je čtvrtek dopoledne a na facebooku se objeví vzkaz od WRC :"Dnes je čtvrtek a tím pádem naše "pravidelná dávka emocí" v 18:25 na parkovišti před areálem Hamr sportu Braník :-)))! Nezmeškejte a buďte součástí přímého přenosu! Běhu zdar a VRCu zvláště :-))) Účast potvrzuji já a Honza, Veronika se omlouvá, že prý má nějaké učení, což by ovšem mohl tvrdit každý:) Z Nike lokalit jsme letos nějak vymizeli, tak netuším, jestli dorazí ještě někdo.
Já jako vždy vyrážím na poslední chvíli a cestou mně samozřejmě padá červená na každém semaforu. Na Hamr přijíždím v 18:32 a nikde nikdo. Naštěstí parkoviště hlídá hlídač a tak se ho ptám, jestli náhodou neviděl běžce v zelené bundě. No jasně, povídá, právě jeden vyběhl. Bezva, proklínám tu přesnost a říkám si, že až, teda jestli, Honzu doženu, vezmu si na něj číslo a zavedeme zpátky akademickou pětiminutovku. Rozbíhám se pěkně zostra, ale za chvíli mě začne píchat, tak zase uberu. Koneckonců se stejně potkáme, až se bude vracet.
No nic, 5km uteklo jak nic a konečně vidím pod mostem vydýchávat se postavu v zelené bundě s čelovkou na hlavě. Jenže, když doběhnu blíž, koukám že to není Honza, ale Pavel. Nazdar, povídám mu, v kolik si vybíhal? Přesně v půl, takže jsme se minuli o dvě minuty. Tak příště na sebe těch 5 minut počkáme. Abych nezapoměl, Pavel si přes svátky pořídil reflexní zelenou bundu :) Vyrazíme zpátky a kousek od mostu potkáváme...Honzu! Honza vyrazil v 18:35h. Povídá, že když byl na parkovišti, odchytl ho hlídač, jestli nehledá nějakého běžce a on že jo. Tak taky vyrazil za mnou a taky mě nedoběhl, jako já nedoběhl Pavla. Asi máme úplně stejný tempo:) No a aby jsme byli kompletní, za chvíli proti nám běží Marcel. Běžte dál, já to otočím u mostu a doženu vás. No, nějak nás nedohnal a to jsme fakt neběželi zas tak rychle. Ale zase to nebylo tak daleko od biografu, kde se odpojuje, tak neměl moc času. No a už jsme na Hamru, vypneme měřáky, navzájem si porovnáme výsledky a už máme namíříno do restaurace. Na Honzu tam čeká Kačka, na Pavla špagety a na mě birell. Prostě pohoda. Takže příští čtvrtek opět, ale vybíháme v 18:35h!!! Nebo tak nějak:)
Změna plánu
Dnes místo běhu...házení sněhu :-).
