Naučte se uběhnout pět kilometrů. Dovedu tě k maratonu snadno a rychle. Počet běžeckých trenérů a „škol“ v poslední době narostl takřka exponenciálně. Ruku v ruce s tím přibylo hobíků využívajících trenérských služeb (leckdy nikoli levných). Vyplatí se to?
Běhám podle citu a trénuju hlavně na závodech, říká Michal Kovář. Víc toho obvykle k tomu, jak trénuje, nenapovídá. Zato za něj bohatě mluví jeho výsledky. Patří mezi nejlepší české hobby běžce. Z běhání nikdy nedělal velkou vědu, přistupuje k němu s humorem a nadsázkou a především si to užívá.
Jenže nad intuicí mezi amatérskými sportovci v posledních letech pomalu ale jistě vítězí odborný přístup, nebo přesněji řečeno dohled. Ať už jde o běžce, který se připravuje na Rio, nebo je jeho cílem desítka za 50 minut, obrací se za službami trenéra. Běhá pak podle přesně předepsaného plánu, vlastně už ani neběhá, ale trénuje!
Systematický trénink přitom vyžaduje disciplínu. Jednotlivé tréninkové jednotky by se neměly přehazovat, trénink totiž jinak postrádá smysl, neboť pak nedochází k rozvoji požadovaných schopností. I kdyby se zrovna za oknem ženili čerti, nebo ptáci padali vedrem ze stromů, musíte to odběhat. Stejně tak ani únava či bolavé nohy nejsou dost dobrým důvodem, abyste si dali neplánované volno.
Pokud se posouváte a vynaložené úsilí dokážete adekvátně zúročit na závodech, pak se odříkání vyplatí. Jenže co když neděláte dostatečně velké pokroky nebo se dokonce vůbec nezlepšujete?
Odborně sestavený trénink má pro hobíky celou řadu nevýhod. Pokud jde o trénink na dálku, trenér nad běžcem nemá dohled, nedokáže pak dobře odhadnout, v jakém stavu je zrovna jeho svěřenec.
Snadno se tak může stát, že se běžec dostane do vleklé únavy, přetrénuje se nebo se zraní. Hrozí to především u méně zkušených běžců či začátečníků, kteří ještě neznají dostatečně dobře své tělo a nedokážou správně identifikovat jeho signály.
Navíc tréninky, které jde z příliš velké únavy, mají zpravidla stejný účinek a smysl, jako kdyby je neabsolvoval vůbec.
Komplikace přinášejí pevně stanovené plány také pro běžný život, který se musí z velké části podřídit tréninkům. Ze začátku to sice nemusí vypadat jako problém, přece všechno jde, když se chce. Jenže pokud se musíte podřizovat svému koníčku měsíc co měsíc, nebo rok co rok, může to být na obtíž nejen vašemu okolí, ale nakonec i vám. Z rekreačního sportu se pak místo zábavy stává povinnost a rutina. A to je škoda.
Na druhou stranu spoléhat na intuici v případě začátečníka může být velmi ošemetné. Bez zkušeností se hůř odhaduje, kdy ještě máte málo, nebo naopak už dost. Pokroky můžou přicházet pomaleji, což pochopitelně frustruje. Pokud se navíc opravdu chcete zlepšovat, dřív nebo později vám nejspíš nezbyde, než strávit nejedu hodinu v příjemné společnosti třeba Arthura Lydiarda nebo bratrů Hansonových. Nepoučená intuice je totiž čirou hloupostí.
O kolik jednodušší je přenechat zodpovědnost trenérovi a soustředit se hlavně na běh, že? Jenže i tak se musíte naučit poslouchat vlastní tělo a hlavně – slovy Dana Orálka – „jeho řeč filtrovat a interpretovat“. „To je umění, které se většina lidí učí celý život a aplikovat to na své případné svěřence umí jen hrstka těch nejlepších trenérů,“ dodává na svém blogu.
Dan běhá přes 30 let, a jak sám přiznává, za tu dobu se svého těla „naposlouchal více než dost a přece mi interpretace některých signálů dělá problémy“. Ať už si „pořídíte“ trenéra, nebo se vydáte na přirozenější, byť možná trochu klikatější cestu, nevyhnete se tomu.
Přesně předepsaný plán také na leckoho může fungovat jako bič. Sami od sebe byste zrovna dneska běhat nešli, možná vlastně ani zítra. Ale pokud to máte předepsané, přinutíte se snáz. To je velmi častý argument.
Jenže má jednu velkou mezeru – pokud nepatříte mezi profesionální atlety, pak je pro vás běh „jen“ koníčkem, který by vás měl především těšit. Pokud se tak neděje, pak byste měli zvážit, zda spíš nejezdit na kole, nehrát tenis nebo neskládat puzzle.
Sečteno a podtrženo, ať už se rozhodnete pro trenéra, nebo budete běhat „podle sebe“, běh by pro vás měl vždy zůstat zdrojem radosti. Jakmile zjistíte, že se vytrácí, zpozorněte. Nutit se do něčeho, co děláte dobrovolně sami pro sebe, přece postrádá smysl…
