Roční archiv: 2012

3 běžci, 3 tratě, 3 různé pohledy…, ŠUTR54 jako suprové vyladění před Kunratickou, ŠUTR54 aneb Šťastné Utrpení 157 Trailových Romantiků, ŠUTR54 na půl plynu a půl banánu…

Zbystřit by měli všichni. Je totiž úplně jedno, jestli pracujete v sedu, máte málo pohybu, anebo naopak sportujete a máte pohybu příliš a je jednostranný a tedy není úplně správný, možná víte, že s vašimi zády není vše v pořádku, anebo jste možná po úraze, máte skoliózu anebo, jak se říká vadné držení těla, možná máte ploché nohy, nebo jste po nějaké operaci pohybového systému. Najděte člověka, kterého nikdy nebolela záda…

 

Rozum velel oběhnout jen jedno kolo šutrů. Jednak protože můj skromný trénink posunul mé hranice trochu níže a jednak protože nemám zcela vyhráno. Poslední kontrola v IKEMu sice nedopadla špatně, ale výrazy lékařky provádějící vyšetření (např.: "To je jak věštění z křišťálové koule.") mi v jistotě návratu k obvyklým dávkám nepřidaly. Jednu výhodu to má: neprožívám žádný stres z blížícího se závodu, a tak ani porucha vlaku cestou na start ŠUTR54 mě nevykolejila. Jen mě překvapilo, že strojvedoucí vystoupil. Říkal jsem si, že Michal by mě určitě nechal vyběhnout i později. Že bych měl čas třeba o hodinu delší, není vůbec podstatné.

Mašinfíra se po deseti minutách vrátil a na start jsem se nakonec stihl dostavit necelou čtvrt hodinu před Michalovým "Tak běžte!" i se zastávkou na dva předzávodní rohlíky.

Startovní kamínky byly podle důvěrného zdroje částečně od řeky, částečně ze svahu Troje a zbytek od supermarketu. Schválně odkud bude ten můj. Přál jsem si ten od řeky s nějakým pěkným číslem. Do ruky mi vklouzl hnědý se stotřináctkou. Krása.

Rychle trenky, dvě trika, rukavice a kelímek a už se běželo. Byl jsem zase v tom. V radosti z pohybu barevným listím, v radosti lidí, které baví to co mě. První opatrný seběh, nasávání tlející vůně, hledání příjemného tempa. První kopec vzhůru. Nebudu blbnout a hezky se projdu. Alespoň mám dost času pokukovat po kroucených větvích, nechat sklouznout nohu po kameni, hltat barvy jaké člověk nevyrobí.

I když nejsem zrovna extrovetr, mám potřebu tyto pocity sdělit, přenést na druhé, ověřit zda je ostatní také mají. Mají. Sdílená radost se exponenciálně násobí. S přibývajícími kilometry stoupá má euforie a možná i rychlost. Těším se na použití mého žlutého kelímku na devátém kilometru. Ve správný čas na správném místě stojí skvělí dobrovolníci s vodou a pivem. S Honzou Dufkem si připíjíme na zdraví, povídáme o dětech. Ještě jeden kelímek piva a vrháme se do druhé půlky.

Těším se jak to pustím za silnicí na Horoměřice. Široká cesta dává pokyn "Leť!". Tak letím omámen tímto místem, dnešním dnem, atmosférou, kterou Michal nabalil na tento závod. V následujícím  kopci sebou nesu vzpomínku. Vzpomínku na výjimečného člověka, který spojoval běžce bez rozdílu. Na jeho úžasná vyprávění při cestách na závody. Na jeho vždy pozitivní náladu a trefný komentář. Přemýšlím, zda znám někoho takového, kdo miluje běh a dění okolo něj, koho díky jeho přirozenosti a otevřenosti mají všichni v oblibě. Vím, že Ivo byl jen jeden a že jakékoliv srovnání s ním je liché. Přesto si vybavím Michala, který nás tu dnes spojil.

Rok 2012. Svět žije online a hlavně sociálně. Kdo není sociální, denně neaktualizuje status  a alespoň obden netvítuje, ten je dinosaurus (neplést s politickými dinousaury, na jejichž vyhánění si před každými volbami vždycky nějaky debil /pozn. autora: „debil“ je synonymum pro českého politika /vzpomene). Nejsem sociální, žiju 20km za městem uprostřed lesa a mých případných […]

Na začátku byl dotaz na běžecký server. Zněl jasně: chci dát chřibák pod čtyři hodiny, zvládnu to za půl roku?

Lahůdka v podobě nejstaršího německého maratonu, Nora Dvořáková alias D.B., "horké zboží", "prášky na praní" a "čerstvé maso", Start! - Finish! Jak jsme tedy doběhli? Radost z pohybu na čerstvém luftu...

Včerejší běh byl neuvěřitelný. Díky tomuto blogu jsem oslovil nejednoho běžce, který se mi snaží poradit, jak na to. A já? Jsem nadšený. Cítím euforii z toho, že se mi to podařilo a zatím daří i přesto, že znovu chodím do práce. Ráno brzo vstávám a když přijdu domů, jsem schopný udělat si zelený čaj a okamžitě usnout. Zvláště to platí o těchto zimních časech, kdy brzo zapadá slunce a máme jako

42. týden - oblačno, místy zataženo, 43. týden - zataženo, déšť, Úprk o Únětickou desítku aneb 13. rozhodně běhej a na pověry nedbej! UDIVUJÍCÍ UDÁLOST – ÚPRK ÚNĚTICKÝM ÚDOLÍM!, Vyhlašování, Bizarní ceny?, Největší ovace?, Slovy klasika – nemusí pršet, jen když teče!