2 míle s úsměvem Self-Transcendence Race, Olomouc 4.10.2015

    0

    Neděle 4.10.2015

    Říjnový lívancový běh se tentokrát z důvodu pořádání podzimní Flory běží výjimečně na stezce kolem Moravy. Mám ráda trasu v parku i tady u řeky. Obě mají něco do sebe :-).

    Místo rozcvičení zase kojení… Ale jak se dívám kolem sebe, tak on se tu stejně skoro nikdo nerozcvičuje.

    Na startu je dalších osm žen a všechny vypadají, že běhají velmi rychle. (Ikdyž já tak dneska v těch nových elasťákách možná také vypadám :-D.) Běh si chci užít a mohla bych si vylepšit svůj čas z minula.
    Konečně se mi podařilo dodržet taktiku, o které jsem již delší dobu uvažovala. A to snažit se držet člověka, u kterého je předpoklad, že poběží tak, jak já bych chtěla běžet. Jednoduché :-). Díky tomu se vyhýbám přepálenému začátku a navíc zjišťuji, že přede mnou není žádná jiná žena.

    Jednu krátkovlasou běžkyni mám sice po celou dobu v patách, ale držím to. Přece se nenechám předběhnout!

    Říkala jsem si, že čas pod patnáct minut by byl bezva, ale pod čtrnáct třicet jsem ho opravdu nečekala. Jsem z něj nadšená. Mám lívancový osobák :-). A to jsem byla včera nazvána pomaloběžkyní.

    To je na tom běhání to krásné, jak se rychle dostavují výsledky, když se mu věnujete :-).

    V cíli je připravený výborný čaj a místo lívanců pro změnu neméně dobrý perník. 

    Těsně před vyhlášením výsledků se probouzí doteď v kočárku spící Augustýnek. Asi chce na bednu. Zřejmě si je vědom svých zásluh.

    Ještě si hezky vyklušu a procházkou jdu s kočárkem domů. Gusta si zase na chvíli zdřímnul, ale pořád se ze spánku směje :-).

    Mít to všechno s kým sdílet, tak to nemá chybu.