Domů Vyhledávání
sedmička - Výsledky vyhledávání
Pokud nejste spokojeni s výsledky, prosím, udělat další vyhledávání
Beskydská 7 – Konec dobrý, všechno dobré
4.9.2015, Třinec
"Ahoj, jsem ten odpadlík z 63. km, pamatuješ? Píšu, protože mi odpadl parťák na B7 a hledám někoho, kdo by byl ochotný a v nejlepším případě i schopný udržet tempo a zvládnout závod v trochu lepším čase." napsal mi Mirek pár týdnů po Týnišťských Šlápotech, které jsme běželi částečně spolu.
Přestože je Míra o 20 let mladší teprve sedmnáctiletý klučík, byl schopný se mnou na Šlápotech držet krok (nebo spíš já s ním) a celou první polovinu s parametry 62 km a +3000 m převýšení dát společně za 9:34 v druhém nejrychlejším čase za Honzou Suchomelem. Druhou polovinu už neběžel, ale i tak na mě dost zapůsobil.V podstatě mi i pomohl ke konečnému vítězství, protože mě v první polovině pěkně rozeběhl. Takže když jsem si v kalendáři ověřil, že na B7 můžu, nebylo co řešit.
"Jdu do toho s tebou! Věřím, že se nám nějaký slušný čas podaří." odpovídám.
Sice závody dvojic už nijak nevyhledávám, ale co, když nic, tak to určitě bude lepší trénink něž dokola vybíhat na Říp. Navíc B7 už jsem jednou v roce 2012 běžel a bohužel kvůli parťákovi čas nic moc 18:47. Takže určitě velká šance na zlepšení. Pokud to půjde Mirkovi tak jako na Šlápotech, máme šanci na parádní čas. Na druhou stranu vzhledem k tomu, že toho v 17ti ještě za sebou moc nemá a bude to jeho první stovka, stát se může cokoliv.
Zbytek srpna utekl jak voda. 4. září je tady a my spolu stojíme na startu B7 v Třinci. 95 km s +5 440 metry převýšení před námi. Úplně jsem už zapomněl, jaká je to masovka. Na náměstí se tu mačká přes 3 000 závodníků. Snažím se nás procpat někam dopředu na nějakou dobrou startovní pozici, ale už to moc nejde. Všude je plno.
"Vím, že bych to neměl být já, kdo nám dává rady, ale neměli bychom přepálit začátek." prohodí Míra v rámci čekání na start.
"Jj, to je jasný, půjdeme rozumně." odpovídám. "Jen teď ze začátku se musíme dostat trochu víc dopředu nebo se v nástupu na Javorový zašpuntujem."
"Start" a je odstartováno.
"Ahoj, jsem ten odpadlík z 63. km, pamatuješ? Píšu, protože mi odpadl parťák na B7 a hledám někoho, kdo by byl ochotný a v nejlepším případě i schopný udržet tempo a zvládnout závod v trochu lepším čase." napsal mi Mirek pár týdnů po Týnišťských Šlápotech, které jsme běželi částečně spolu.
Přestože je Míra o 20 let mladší teprve sedmnáctiletý klučík, byl schopný se mnou na Šlápotech držet krok (nebo spíš já s ním) a celou první polovinu s parametry 62 km a +3000 m převýšení dát společně za 9:34 v druhém nejrychlejším čase za Honzou Suchomelem. Druhou polovinu už neběžel, ale i tak na mě dost zapůsobil.V podstatě mi i pomohl ke konečnému vítězství, protože mě v první polovině pěkně rozeběhl. Takže když jsem si v kalendáři ověřil, že na B7 můžu, nebylo co řešit.
"Jdu do toho s tebou! Věřím, že se nám nějaký slušný čas podaří." odpovídám.
Sice závody dvojic už nijak nevyhledávám, ale co, když nic, tak to určitě bude lepší trénink něž dokola vybíhat na Říp. Navíc B7 už jsem jednou v roce 2012 běžel a bohužel kvůli parťákovi čas nic moc 18:47. Takže určitě velká šance na zlepšení. Pokud to půjde Mirkovi tak jako na Šlápotech, máme šanci na parádní čas. Na druhou stranu vzhledem k tomu, že toho v 17ti ještě za sebou moc nemá a bude to jeho první stovka, stát se může cokoliv.
Zbytek srpna utekl jak voda. 4. září je tady a my spolu stojíme na startu B7 v Třinci. 95 km s +5 440 metry převýšení před námi. Úplně jsem už zapomněl, jaká je to masovka. Na náměstí se tu mačká přes 3 000 závodníků. Snažím se nás procpat někam dopředu na nějakou dobrou startovní pozici, ale už to moc nejde. Všude je plno.
 |
 |
"Jj, to je jasný, půjdeme rozumně." odpovídám. "Jen teď ze začátku se musíme dostat trochu víc dopředu nebo se v nástupu na Javorový zašpuntujem."
"Start" a je odstartováno.
Prodíráme se masou lidí vpřed, až teprve kousek před nástupem na sjezdovku na Javorový se to uvolňuje. Letíme nahoru, pomáháme si hůlkami. Jde to skvěle a úplně lehce. Forma jak bič. Míra kousíček za mnou. Je to dobrý. Na vrcholu Malého Javorového balím hůlky a rozebíhám se dál.
"Teď tlačíš na pilu nebo běžíš normálně?" ptá se Míra za mnou.
"No, normálně. Co ty?"
"Na mě to trochu přepalujeme."
"Aha, ok, tak radši zpomalíme."
To už je tu ale klesání z Javorového dolů do Řeky. Sbíháme docela slušně rychle dolů. Přes druhý vrchol Ropice, kde Míra trošku nestíhá se dostáváme na první občerstvovačku v Morávce. Futrujeme melouny, doplníme vodu a už mrkám na Mirka, že jdeme dál. Vypadá, že se mu ještě ale moc nechce.
Nastupujeme do stoupání na Travný. Otáčím se. Míra zase nějak nestíhá a očividně se trápí.
"Půjdu svým tempem, nechvátej a jdi podle sebe, počkám na tebe někde výš." říkám mu.
V půli stoupání si musím odskočit. Mezitím mě míjí grupa asi 15 lidí. Na odbočce tras Sport a Hobby pak čekám na Míru. Dlouho nejde. Asi byl v tý skupině, co mě předhonila. Kopnu do vrtule a vydám se je stíhat. Postupně je všechny ve stoupání na Travný dojdu a předhoním, ale Míra nikde. Dojdu až k vrcholovému čipu a ani tam není. Sakra musí být tedy někde hodně dole za mnou. Nakonec na něj čekám nahoře kolem 20 minut. S holkami z kontroly závodíme v tom, komu je větší zima. Prý jim, hlavně z toho když mě vidí, jak se tu klepu jen v kraťasech a tričku.
Míra přichází, je vidět, že dnes bohužel asi nemá den. Nicméně jsme kompletní, takže vzhůru dolů. Běžíme docela svižně. Najednou si ale Míra ustele do šutrů. Nic mu není, ale od té doby brzdí už i z kopce. Na občerstvovačce v Krásné musím zase čekat, než mě dotáhne. Rozdíl na kontrolním čipu může být u týmu maximálně jedna minuta, takže čekám a čekám. Mezitím dorážejí klahotkové Šoubovic ségry a dnes nezávodící výjimečně pouze fotící Přema Kocyan. Aspoň si mám s kým pokecat. Za pár minut je tu i Mirek.
Na Lysé jsme ještě za tmy před pátou ranní. To mě na tu prozatímní bídu těší, protože před 3 lety jsme tu byli až za světla. No, není to tedy tak špatný, ale furt doufám, že se Míra ještě nějak nakopne a zatáhneme za to.
Seběh z Lysé si prostě užívám, ale kvůli rozestavenému chodníku asi naposled. Doufám, že na to pak hodí ještě asfalt a vedle vyšvihnou čtyřsedačkovou lanovku. Nicméně letím dolů, skáču přes šutry, předbíhám ostatní. Běžel bych dál, ale Míra je v zase nedohlednu, tak zastavuju a čekám. Když dorazí, má kolena od krve.
"Tý jo, cos dělal? Ty si hodil zase mrchu?" ptám se.
"Prosím tě, nic neříkej!" odpovídá mírně podrážděně a rosekanej běží opatrně dál.
Dole v Ostravici na nás čeká výborná polévka. Snažím se náš čas na občerstvovačce nějak zrychlit, ale Míra očividně potřebuje alespoň chvilku oraz. Ok, tak ale jen chvilku.
Jdeme dál. Ještě na konci Ostravice před nástupem na Smrk s Mirou dotáhneme mého starého známého Petra Kubištu, kterého jsem od Andorry neviděl. Jsem rád, že si spolu a jeho parťákem Petrem Skibou ve stoupání trochu pokecáme.
Výstup na Smrk je jako vždy výživný. Na celé trase vůbec nejvyšší. Kluci nám za chvíli zdrhnou, ale my s Mírou držíme také celkem svižné tempo, takže cajk.
Horší je to ale v následném klesání. Začalo pršet, což není žádný problém, ale Míra má potíže s klesáním. Už nemůže moc běžet v podstatě jen jde. Jít pomalu z kopce je pro mě snad ještě horší než jít jakkoliv do kopce. Pouštím to tedy dolů, pak někde vždycky zastavím, čekám na něj a tak stále dokola. Čekání je ale stále delší a delší. Chladnu a v dešti se do mě dává čím dál tím víc zima. Přestává mě to nějak bavit.
Nejvíc lituju, že jsem si taky nestáhl do mobilu vychytávku na B7: "videoklip proti trudomyslnosti". Ukázali nám ho včera kluci, co nás se ségrami Šoubovic vezli do Třince.
Hodně dobrý, to by mi určitě pomohlo :). Nicméně promoklý a zmrzlý dorážím i bez videa do Čeladné na 63. kilometru a zase čekám na Míru. Regulérně tady přemýšlím, jestli to má pro mě cenu, jít dál deštěm tímto tempem rovnajícím se skoro chůzi nebo to tady raději nezabalit. Ale kde že.
Na občersvovačce v Čeladné sedí Petrové (Kubišta a Skiba) a ládují se kyselem, tak se k nim přidám a láduju se taky. Mezitím dorazí Míra, odpípnem si spolu čip a doporučím mu ať si dá to kyselo taky.
"Je výborný, to tě nakopne!"
A fakt že jo. 60 kilometrů se tady trápí, pak si dá kyselo a je jak vyměněnej. Příště si ber Míro to kyselo s sebou do termosky!
Z Čeladné stoupáme spolu s Petry na Čertův mlýn a Míra dupe nahoru ve skvělém tempu úplně bez problému. Běžíme dolů, Míra běží taky. Drží se, stíhá, no prostě paráda.
Před Pustevnami přichází pro změnu moje chvilka, vždyť já jsem dneska ještě nechodil žádnou mrchu! Předbíháme v kamenité cestě v klesání velkou skupinu hobíků. Chci se napít, snad jen na piko-sekundu nesleduji cestu, když se mrknu po hadičce od camelu a je to tady...
"Brrrrrrrrrk"
Zakopávám o šutr a letím po hubě v té rychlosti přímo na tygra do kamení. Snažím se to ještě v předklonu doběhnout, ale nedá se to ustát. Tak tak se stihnu alespoň ještě odrazit pravou a nasměrovat celý pád víc vlevo k lesu mimo cestu, kde není tolik šutrů. Vše zakončuji ukázkovým parakotoulem přes ruku na záda a bok.
"Prásk" ozve se z batohu.
Aha, hned vím, co to je. To už znám z Istrie. Camel. Vstanu a po zádech mi stéká studená lepkavá Kofola. Spona camelu zase nevydržela a praskla. Ach jo.
"Jsi v pořádku? Není ti něco?" všichni okolo se s obavami ptají. Mě ale vůbec nic není. Naštěstí. Fakt vůbec nic, ani škrábanec.
"Ne, nic mi není. Díky. Jsem na to trénovaný a mám v tom roky praxe. Hlavně to nikdo prosím vás nezkoušejte!" uklidňuji okolí.
To bych to nebyl já, aby se mi nějaká ta mrcha nepovedla. Navíc dnes konečně ve dne a před užaslým velkým obecenstvem. Ach, jsem na sebe tak pyšný!
Pádíme dál. Míra to valí dolů jakoby nic, chvilkami dokonce přede mnou. Petrové se nás stále drží, takže všichni spolu dorazíme až do Ráztoky. Jenže Petrovi S. nějak protestuje žaludek, takže uděláme ještě krátký zastavení u stánku. Aby řeč nestála kopneme tam jedno pivko a razíme dál zase nahoru na Radhošť.
Ve stoupání to Mirek, stále asi ujiždějící na kyselu v žaludku, nějak rve a nakonec kluky necháváme za sebou a trháme se. Z Radhoště už nás čeká pouze klesání do Pindule, pak poslední osmý kopec Velký Javorník a seběh do Frenštátu.
"Teď se budu ještě v seběhu šetřit, ať mám sílu na to poslední klesání, to dáme už úplně naplno. Jo?" plánuje Míra
Super, už naprosto nepochybuje o tom, že to nakonec dá. To je dobře, protože hlava je vždycky ta největší překážka. Délka trasy ani kopce to nejsou.
Že by se Míra nějak dolu do Pindule šetřil mi teda nepřijde. Tempo parádní, předháníme spoustu lidí a za chvilku jsme dole.
Pindula je bez debat úplně nejlepší občerstvovačka na trase. Dokonce tu mají i točenou kofolu, chleba se škvarkama a co mě nejvíc dostalo i kysaný zelí! Po všech těch gelech a energo tyčkách ta pravá vzpruha na žaludek. Mňam.
Poslední kopec Veký Javorník. Na hoře jsme za chvilku. Označíme se u čipové kontroly a míříme dál. Mrknu na stopky na hodinkách. 16:21. Do cíle 7 km.
"Za jak dlouho jsme dole v cíli když poběžíme?" ptám se kontroly.
"Tak za tři čtvrtě hodiny byste mohli být dole."
"Ok, musíme to dát max za 39 minut, ať máme výsledný čas pod 17 hodin. Souhlas?" ptám se Mirka
"Ok, tak jdeme" a rozeběhl se dolů.
Co rozeběhl, on nasadil dolů takovou kládu, že než jsem se stačím po stoupání zase rozehřát a přepnout na seběh, nemůžu ho ani dohnat. Pak ho ale dotáhnu a běžíme spolu dolů snad ještě rychleji. Je to úžasný, tak těžký a technický seběh a my spolu letíme dolů, jak smyslů zbavení. Míjíme už i nějaké fanoušky na trase a všichni na nás nevěřícně zíraj, jak valíme dolů, a tleskaj. To je jízda!
Jsme dole před Frenštátem, pod 17 hodin do cíle to stíháme úplně v pohodě. Dokonce na vydýchání po seběhu máme čas přejít i na chvilku do chůze. Pak už to dotáhneme klusem až do cíle.
Jsme tu. Cíl! Poslední čipovku v cíli si označujeme v čase 16:52. To znamená dolů z Velkého Javorníku jsme to až sem do cíle dali za nějakých 31 minut! Až později při porovnání časů zjišťuji, že ten poslední seběh jsme měli i s krátkou chůzí skoro o 20 sekund rychlejší než vítězná dvojice Cypra se Svobodou. První dvě třetiny závodu se moc nepovedly, ale tahle poslední ta byla ukázková.
Máme to za sebou, paráda. Nakonec 45. místo z 393 týmů v kategorii Sport. Mám radost z toho, že se to Mírovi nakonec povedlo a že má svojí první trailovou stovku se skvělým časem. Dobře necelou stovku, 95 km s +5440m, ale v 17ti letech za 16:52? Pro mě před dvaceti lety něco naprosto, ale naprosto nepředstavitelného.
Díky orgům a dobrovolníkům, za pěknou akci. Petrům a Šoubovic ségrám za fajn společnost na trase a hlavně Mirkovi za to, že to nevzdal (prý to chtěl zabalit už na 20. km) a nakonec to s přehledem dal.
Odkazy
Nastupujeme do stoupání na Travný. Otáčím se. Míra zase nějak nestíhá a očividně se trápí.
"Půjdu svým tempem, nechvátej a jdi podle sebe, počkám na tebe někde výš." říkám mu.
V půli stoupání si musím odskočit. Mezitím mě míjí grupa asi 15 lidí. Na odbočce tras Sport a Hobby pak čekám na Míru. Dlouho nejde. Asi byl v tý skupině, co mě předhonila. Kopnu do vrtule a vydám se je stíhat. Postupně je všechny ve stoupání na Travný dojdu a předhoním, ale Míra nikde. Dojdu až k vrcholovému čipu a ani tam není. Sakra musí být tedy někde hodně dole za mnou. Nakonec na něj čekám nahoře kolem 20 minut. S holkami z kontroly závodíme v tom, komu je větší zima. Prý jim, hlavně z toho když mě vidí, jak se tu klepu jen v kraťasech a tričku.
Míra přichází, je vidět, že dnes bohužel asi nemá den. Nicméně jsme kompletní, takže vzhůru dolů. Běžíme docela svižně. Najednou si ale Míra ustele do šutrů. Nic mu není, ale od té doby brzdí už i z kopce. Na občerstvovačce v Krásné musím zase čekat, než mě dotáhne. Rozdíl na kontrolním čipu může být u týmu maximálně jedna minuta, takže čekám a čekám. Mezitím dorážejí klahotkové Šoubovic ségry a dnes nezávodící výjimečně pouze fotící Přema Kocyan. Aspoň si mám s kým pokecat. Za pár minut je tu i Mirek.
 |
| Autor: Přemysl Kocyan |
 |
| Autor: Přemysl Kocyan |
Seběh z Lysé si prostě užívám, ale kvůli rozestavenému chodníku asi naposled. Doufám, že na to pak hodí ještě asfalt a vedle vyšvihnou čtyřsedačkovou lanovku. Nicméně letím dolů, skáču přes šutry, předbíhám ostatní. Běžel bych dál, ale Míra je v zase nedohlednu, tak zastavuju a čekám. Když dorazí, má kolena od krve.
"Tý jo, cos dělal? Ty si hodil zase mrchu?" ptám se.
"Prosím tě, nic neříkej!" odpovídá mírně podrážděně a rosekanej běží opatrně dál.
Dole v Ostravici na nás čeká výborná polévka. Snažím se náš čas na občerstvovačce nějak zrychlit, ale Míra očividně potřebuje alespoň chvilku oraz. Ok, tak ale jen chvilku.
Jdeme dál. Ještě na konci Ostravice před nástupem na Smrk s Mirou dotáhneme mého starého známého Petra Kubištu, kterého jsem od Andorry neviděl. Jsem rád, že si spolu a jeho parťákem Petrem Skibou ve stoupání trochu pokecáme.
Výstup na Smrk je jako vždy výživný. Na celé trase vůbec nejvyšší. Kluci nám za chvíli zdrhnou, ale my s Mírou držíme také celkem svižné tempo, takže cajk.
Horší je to ale v následném klesání. Začalo pršet, což není žádný problém, ale Míra má potíže s klesáním. Už nemůže moc běžet v podstatě jen jde. Jít pomalu z kopce je pro mě snad ještě horší než jít jakkoliv do kopce. Pouštím to tedy dolů, pak někde vždycky zastavím, čekám na něj a tak stále dokola. Čekání je ale stále delší a delší. Chladnu a v dešti se do mě dává čím dál tím víc zima. Přestává mě to nějak bavit.
Nejvíc lituju, že jsem si taky nestáhl do mobilu vychytávku na B7: "videoklip proti trudomyslnosti". Ukázali nám ho včera kluci, co nás se ségrami Šoubovic vezli do Třince.
Povinná výbava na B7 - Videoklip proti trudomyslnosti
Hodně dobrý, to by mi určitě pomohlo :). Nicméně promoklý a zmrzlý dorážím i bez videa do Čeladné na 63. kilometru a zase čekám na Míru. Regulérně tady přemýšlím, jestli to má pro mě cenu, jít dál deštěm tímto tempem rovnajícím se skoro chůzi nebo to tady raději nezabalit. Ale kde že.
Na občersvovačce v Čeladné sedí Petrové (Kubišta a Skiba) a ládují se kyselem, tak se k nim přidám a láduju se taky. Mezitím dorazí Míra, odpípnem si spolu čip a doporučím mu ať si dá to kyselo taky.
"Je výborný, to tě nakopne!"
A fakt že jo. 60 kilometrů se tady trápí, pak si dá kyselo a je jak vyměněnej. Příště si ber Míro to kyselo s sebou do termosky!
Z Čeladné stoupáme spolu s Petry na Čertův mlýn a Míra dupe nahoru ve skvělém tempu úplně bez problému. Běžíme dolů, Míra běží taky. Drží se, stíhá, no prostě paráda.
Před Pustevnami přichází pro změnu moje chvilka, vždyť já jsem dneska ještě nechodil žádnou mrchu! Předbíháme v kamenité cestě v klesání velkou skupinu hobíků. Chci se napít, snad jen na piko-sekundu nesleduji cestu, když se mrknu po hadičce od camelu a je to tady...
"Brrrrrrrrrk"
Zakopávám o šutr a letím po hubě v té rychlosti přímo na tygra do kamení. Snažím se to ještě v předklonu doběhnout, ale nedá se to ustát. Tak tak se stihnu alespoň ještě odrazit pravou a nasměrovat celý pád víc vlevo k lesu mimo cestu, kde není tolik šutrů. Vše zakončuji ukázkovým parakotoulem přes ruku na záda a bok.
"Prásk" ozve se z batohu.
Aha, hned vím, co to je. To už znám z Istrie. Camel. Vstanu a po zádech mi stéká studená lepkavá Kofola. Spona camelu zase nevydržela a praskla. Ach jo.
"Jsi v pořádku? Není ti něco?" všichni okolo se s obavami ptají. Mě ale vůbec nic není. Naštěstí. Fakt vůbec nic, ani škrábanec.
"Ne, nic mi není. Díky. Jsem na to trénovaný a mám v tom roky praxe. Hlavně to nikdo prosím vás nezkoušejte!" uklidňuji okolí.
To bych to nebyl já, aby se mi nějaká ta mrcha nepovedla. Navíc dnes konečně ve dne a před užaslým velkým obecenstvem. Ach, jsem na sebe tak pyšný!
Pádíme dál. Míra to valí dolů jakoby nic, chvilkami dokonce přede mnou. Petrové se nás stále drží, takže všichni spolu dorazíme až do Ráztoky. Jenže Petrovi S. nějak protestuje žaludek, takže uděláme ještě krátký zastavení u stánku. Aby řeč nestála kopneme tam jedno pivko a razíme dál zase nahoru na Radhošť.
Ve stoupání to Mirek, stále asi ujiždějící na kyselu v žaludku, nějak rve a nakonec kluky necháváme za sebou a trháme se. Z Radhoště už nás čeká pouze klesání do Pindule, pak poslední osmý kopec Velký Javorník a seběh do Frenštátu.
"Teď se budu ještě v seběhu šetřit, ať mám sílu na to poslední klesání, to dáme už úplně naplno. Jo?" plánuje Míra
Super, už naprosto nepochybuje o tom, že to nakonec dá. To je dobře, protože hlava je vždycky ta největší překážka. Délka trasy ani kopce to nejsou.
Že by se Míra nějak dolu do Pindule šetřil mi teda nepřijde. Tempo parádní, předháníme spoustu lidí a za chvilku jsme dole.
Pindula je bez debat úplně nejlepší občerstvovačka na trase. Dokonce tu mají i točenou kofolu, chleba se škvarkama a co mě nejvíc dostalo i kysaný zelí! Po všech těch gelech a energo tyčkách ta pravá vzpruha na žaludek. Mňam.
Poslední kopec Veký Javorník. Na hoře jsme za chvilku. Označíme se u čipové kontroly a míříme dál. Mrknu na stopky na hodinkách. 16:21. Do cíle 7 km.
"Za jak dlouho jsme dole v cíli když poběžíme?" ptám se kontroly.
"Tak za tři čtvrtě hodiny byste mohli být dole."
"Ok, musíme to dát max za 39 minut, ať máme výsledný čas pod 17 hodin. Souhlas?" ptám se Mirka
"Ok, tak jdeme" a rozeběhl se dolů.
Co rozeběhl, on nasadil dolů takovou kládu, že než jsem se stačím po stoupání zase rozehřát a přepnout na seběh, nemůžu ho ani dohnat. Pak ho ale dotáhnu a běžíme spolu dolů snad ještě rychleji. Je to úžasný, tak těžký a technický seběh a my spolu letíme dolů, jak smyslů zbavení. Míjíme už i nějaké fanoušky na trase a všichni na nás nevěřícně zíraj, jak valíme dolů, a tleskaj. To je jízda!
Jsme dole před Frenštátem, pod 17 hodin do cíle to stíháme úplně v pohodě. Dokonce na vydýchání po seběhu máme čas přejít i na chvilku do chůze. Pak už to dotáhneme klusem až do cíle.
Jsme tu. Cíl! Poslední čipovku v cíli si označujeme v čase 16:52. To znamená dolů z Velkého Javorníku jsme to až sem do cíle dali za nějakých 31 minut! Až později při porovnání časů zjišťuji, že ten poslední seběh jsme měli i s krátkou chůzí skoro o 20 sekund rychlejší než vítězná dvojice Cypra se Svobodou. První dvě třetiny závodu se moc nepovedly, ale tahle poslední ta byla ukázková.
Máme to za sebou, paráda. Nakonec 45. místo z 393 týmů v kategorii Sport. Mám radost z toho, že se to Mírovi nakonec povedlo a že má svojí první trailovou stovku se skvělým časem. Dobře necelou stovku, 95 km s +5440m, ale v 17ti letech za 16:52? Pro mě před dvaceti lety něco naprosto, ale naprosto nepředstavitelného.
Díky orgům a dobrovolníkům, za pěknou akci. Petrům a Šoubovic ségrám za fajn společnost na trase a hlavně Mirkovi za to, že to nevzdal (prý to chtěl zabalit už na 20. km) a nakonec to s přehledem dal.
Odkazy
- Stránky závodu B7
- Oficiální výsledková listina B7 2015
- Záznam z mého sporttesteru Suunto Ambit 3
- Všechny mé fotky ze závodu
Valašský HRB – návrat Zbyňka CYPRY do závodů
Rozhovor s jedním z našich nejlepších závodníků na tratích Ultra Trailu nebo Ultra SkyMarathonu. Po ročním boji se zraněním, jak říká, začíná od nuly.
Jeho...
Výsledkový servis – jaro/léto 2014
Je to jako přes kopírák (stejně jako loni). Sezóna v plném proudu a závodí se každý víkend. Práce hodně, času málo a nestíháme nic psát. Takže aspoň takhle…
SILVA
foto: Mirek Hasal
Vzal bych to postupně od Pošuku, ale Radek Brunner si splnil sen a vyhrál v sobotu Silvu Norticu 103 km a stal se mistrem republiky v ultramaratonu pro rok 2014. Obrovská gratulace, blahopřejeme a jsme na Tebe hrdí!!! Skvěle zaběhl taky Martin Knol, který běžel 100km+ vzdálenost poprvé a umístil se na na mistrovství republiky na dvanáctém místě a to se počítá. Klobouk dolů, kucí! Lída Filipová byla na 90km trati mezi ženami třetí a Lenka Horká si zaběhla osobák na půlmaratonu. A teď trochu zpátky.
POŠUK
U sousedů v Pošembeří je dobře. Rodinná atmosféra, piknik, dětské závody, známé tváře, myslivci, vzduchovky, točený birell a dobroty od Karamely. Parádní a v tempu docela těžká trať nahoru dolů údolím říčky Šembery okořeněná pověstným výběhem plyňáku. Letos kromě potu a slz došlo konečně i na to bláto. Náš trenér Honza Havlíček vyhrál a nastavil nový traťový rekord, na čtvrté příčce celkem se umístil Jirka Václavík a Michael Dobiáš byl osmý. S Tomášem Luňákem a Martinem Knolem jsme předvedli sílu týmové spolupráce a ve starších mužích jsme doběhli na 5. - 7. místě. Klára Jakešová vyhrála závod mladších žen, Anička Kudrnová byla čtvrtá, Kristýna Hájková šestá a Lenka Horká osmá. Samozřejmě i ostatní běžci SKB se do toho opřeli a dali do toho svoje maximum. Maucta!
Kompletní výsledky dospělých jsou tady: http://www.posuk.net/uploads/5/½/6/5126633/posuk_vysledky_aktual_2014.pdf
Výsledky dětských závodů tu:
http://www.posuk.net/uploads/5/½/6/5126633/posuk2014_deti.pdf
Fotky dospělých tady: https://www.flickr.com/photos/123989176@N05/sets/72157644404298395/
celého Pošuku tady: https://www.flickr.com/photos/123989176@N05/sets/72157644095052918/
a děti tady: https://www.flickr.com/photos/123989176@N05/sets/72157644350859746/
Tak zase za rok, Pošuk je tradice: http://www.posuk.net/
PRAŽSKÝ MARATON
S pražským maratonem to bylo podobný jako s půlkou. Moc lidí z klubu se na něj nechystalo, pár lidí dalo přednost závodům venku, někdo nezaběhl limit na MČR a Radek, který se na něj těšil, si na Perunu zvrknul kotník a musel odpočívat. Dobré časy z klubu zaběhl tradičně Jirka Václavík (2:48:14), Jaromír Vicari. (2:58:04) a Ivan Švingr (3:11:53) Stabilní formu potvrdil taky Martin Knol (3:14:32) který tu po dvou půlmaratonech a brdské padesátce v řadě zaběhl docela do pohody limit na Boston. Anička Kudrnová sice Prahu neběžela, ale zaběhla týden předtím pěkný čas ( 3:23:07 ) na maratonu v Salzburgu stejně jako Honza Pipek (3:20:09).
LÍŠANSKÁ SILNIČNÍ SEDMIČKA
Malé lokální závody máme rádi. Petra Zárubová a Lenka Horká jdou nahoru a na Líšanské sedmičce obsadily 2. a 6. místo! Blahopřejeme.
JENŠTEJNSKÁ PĚTKA
A když jsme u těch “malých” závodů. Láďa Gášek byl koncem května na bedně druhý v závodě Jenštejnská pětka. Také blahopřejeme!
ŠUTR
Šutr je srdeční záležitost a podle toho to taky vypadalo. Babická účast vysoká. Kdo neběžel, tak pomáhal, a vedle časomíry jsme měli i vlastní šatnu s dresama a limonádama a padly solidní výkony. Radek Brunner vyhrál s přehledem závod na 72km. Anička Kudrnová byla třetí na trati 54km. Na dvou kolech (36km) byla Kristýna Hájková stříbrná a Martin Knol pátý. Na 18km okruhu chytil Tomáš Luňák bronz, Honza Pipek byl čtvrtý a Lukáš Šebesta pátý. Na té samé trati Klára Jakešová vyhrála závod žen, Lenka Horká byla pátá a Lída Filipová dvanáctá. Díky Michaelovi a Trailpoint crew za super závod.
Komplet výsledky najdete tady na sportovním servisu. (http://www.sportovniservis.cz/sutr-jaro-2014/)
O víkendu je Okolo Vlasti a Runtour v Hradci. Držte nám palce a stay tuned.
Michal
Běhám srdcem!
Znáte takové ty situace, kdy se člověk něco dozví a má pocit, že se na okamžik zastavil čas, ale samozřejmě ví, že čas jako takový se zastavit nemůže?...
Něco takového se mi nedávno stalo.
Nová práce a s ní spojená vstupní prohlídka u doktora. Spojil jsem teda jedno s druhým a objednal se rovnou i na prohlídku preventivní. (Pokud to nevíte, jste údajně povinni ze zákona se na ni jednou za dva roky dostavit k doktorovi ;-) )
Odevzdání moči, odběr krve a od sestřičky k doktorovi. Jsem za něj rád, protože ten můj člověka fakt proklepne od hlavy k patě. Od minula vše při starým, sice pořád maličko hrbím záda, ale jinak jsem zdravej člověk. Už se oblíkám, doktor datluje data do počítače a v tom mi říká: "Já si vás ještě jednou poslechnu jo??" ....nádech, výdech, nádech... "Vypadá to, že máte šelest na srdci"... Čas se zastavuje, tma, ihned myslím na přítelkyni/budoucí ženu a... na běhání... Vybavuje se mi Caballo Blanco, kterýmu prý údajně selhala hercna (srdce) při běhu...To vše v tom krátkým okamžiku, kdy se čas pomyslně zastavil. "Já vás nechci děsit. Jenom, že posledně jsem nic podle záznamu neslyšel. Je to sice nezřetelné, ale myslím, že tam je. Přijďte třeba ještě za tři dny až si půjdete pro výsledky, já si vás poslechnu pro jistotu ještě jednou a pak případně pošlu na vyšetření"... "Jak často, že to běháte?"... "No docela dost. I půlmaratony a i takové závody jako Beskydská sedmička"... "To buďte v klidu, kdyby to bylo něco vážnýho, tak to by jste půlmaraton jen tak neuběhl"
Trošku se mi ulevuje. Dojdu domů a ihned sedám ke Googlu a hledám informace. Jsem poté mnohem klidnější. Je několik druhů šelestů (asi 6), takové ty obyčejné, skoro nezřetelné má velká část populace a ani o tom údajně neví. Prý... Podle Googlu... Beru tak běžecké boty a střihnu si 17 kilometrů. Den na to 7 kilometrů v "Arnulfkách"-prvně v novém roce.
Za tři dny si jdu teda pro výsledky. Cukr v krvi-minimální. Cholesterol-minimální, prý dokonce velmi nízký!... "Tak já si vás teda ještě poslechnu. Noooo... Slyším to tam i dnes. Dám vám teda kontakt na kardiologii a zajděte si tam na ECHO." Jdu domů a pak znovu běhat! Následující den už ležím ráno na kardiologii a jak těhotné ženě po mě jezdí "nagelovaným čímsi" (nevím jak se ta věc jmenuje :-) ). Akorát ne na břichu, ale v oblasti srdce. Nic nevidím, jenom slyším. Zřetelně. (http://depts.washington.edu/physdx/heart/demo.html) Zvuky podobné prvním třem z odkazu.
Diagnóza??
Srdce je zcela v pořádku. Všechny, chlopně, síně, komory apod. fungují podle doktora jak mají. Organická příčina šelestu nenalezena. Jen mi prostě přes hercnu (srdce) proudí víc krve a to způsobuje ono šelestění. Toto je vlastně i definice šelestu! Ptám se ještě kardiologa na běhání a říká to samé co můj doktor. Kdyby to bylo něco vážného, určitě bych měl problémy už dřív a pokud já sám se cítím dobře, tak se není čeho obávat. Prý pokud ale běhám nějak hodně, doporučil by mi ještě nějaké výkonnostní testy, jako dělají profesionální sportovci. Na to moje Run Free, to asi nebude potřeba. (I když přiznávám, že výsledek z takových testů by mě zajímal.) Poděkuju a odpoledne jdu zase běhat! Od té doby, kdyby mi sdělil obvoďák onu zprávu však trošku jinak... Víc SRDCEM! A taky když se mě někdo zeptá, co mám na srdci, říkám: "ŠELEST" :-)
RUN FREE!
Něco takového se mi nedávno stalo.
Nová práce a s ní spojená vstupní prohlídka u doktora. Spojil jsem teda jedno s druhým a objednal se rovnou i na prohlídku preventivní. (Pokud to nevíte, jste údajně povinni ze zákona se na ni jednou za dva roky dostavit k doktorovi ;-) )
Odevzdání moči, odběr krve a od sestřičky k doktorovi. Jsem za něj rád, protože ten můj člověka fakt proklepne od hlavy k patě. Od minula vše při starým, sice pořád maličko hrbím záda, ale jinak jsem zdravej člověk. Už se oblíkám, doktor datluje data do počítače a v tom mi říká: "Já si vás ještě jednou poslechnu jo??" ....nádech, výdech, nádech... "Vypadá to, že máte šelest na srdci"... Čas se zastavuje, tma, ihned myslím na přítelkyni/budoucí ženu a... na běhání... Vybavuje se mi Caballo Blanco, kterýmu prý údajně selhala hercna (srdce) při běhu...To vše v tom krátkým okamžiku, kdy se čas pomyslně zastavil. "Já vás nechci děsit. Jenom, že posledně jsem nic podle záznamu neslyšel. Je to sice nezřetelné, ale myslím, že tam je. Přijďte třeba ještě za tři dny až si půjdete pro výsledky, já si vás poslechnu pro jistotu ještě jednou a pak případně pošlu na vyšetření"... "Jak často, že to běháte?"... "No docela dost. I půlmaratony a i takové závody jako Beskydská sedmička"... "To buďte v klidu, kdyby to bylo něco vážnýho, tak to by jste půlmaraton jen tak neuběhl"
Trošku se mi ulevuje. Dojdu domů a ihned sedám ke Googlu a hledám informace. Jsem poté mnohem klidnější. Je několik druhů šelestů (asi 6), takové ty obyčejné, skoro nezřetelné má velká část populace a ani o tom údajně neví. Prý... Podle Googlu... Beru tak běžecké boty a střihnu si 17 kilometrů. Den na to 7 kilometrů v "Arnulfkách"-prvně v novém roce.
Za tři dny si jdu teda pro výsledky. Cukr v krvi-minimální. Cholesterol-minimální, prý dokonce velmi nízký!... "Tak já si vás teda ještě poslechnu. Noooo... Slyším to tam i dnes. Dám vám teda kontakt na kardiologii a zajděte si tam na ECHO." Jdu domů a pak znovu běhat! Následující den už ležím ráno na kardiologii a jak těhotné ženě po mě jezdí "nagelovaným čímsi" (nevím jak se ta věc jmenuje :-) ). Akorát ne na břichu, ale v oblasti srdce. Nic nevidím, jenom slyším. Zřetelně. (http://depts.washington.edu/physdx/heart/demo.html) Zvuky podobné prvním třem z odkazu.
Diagnóza??
Srdce je zcela v pořádku. Všechny, chlopně, síně, komory apod. fungují podle doktora jak mají. Organická příčina šelestu nenalezena. Jen mi prostě přes hercnu (srdce) proudí víc krve a to způsobuje ono šelestění. Toto je vlastně i definice šelestu! Ptám se ještě kardiologa na běhání a říká to samé co můj doktor. Kdyby to bylo něco vážného, určitě bych měl problémy už dřív a pokud já sám se cítím dobře, tak se není čeho obávat. Prý pokud ale běhám nějak hodně, doporučil by mi ještě nějaké výkonnostní testy, jako dělají profesionální sportovci. Na to moje Run Free, to asi nebude potřeba. (I když přiznávám, že výsledek z takových testů by mě zajímal.) Poděkuju a odpoledne jdu zase běhat! Od té doby, kdyby mi sdělil obvoďák onu zprávu však trošku jinak... Víc SRDCEM! A taky když se mě někdo zeptá, co mám na srdci, říkám: "ŠELEST" :-)
RUN FREE!
Moje plány pro rok 2014
Jeden rok střídá druhý a opět nade všemi jako Damoklův meč visí slovo "předsevzetí". (Budu víc běhat, přestanu kouřit, budu zvedat víc na bench, dám víc gólů, čím víc gólů dáme, tím víc bodů máme, nebudu jíst tučná jídla apod.) Moc to nemusím, proto si taky nic takového nedávám. Spíš mám takový ucelený seznam toho všeho, co bych rád stihl. :-) Jako například seznam závodů, na kterých bych se rád ukázal. Jediné co může zavánět předsevzetím je porce km, kterou jsem si letos vytyčil a také to, že chci "být zdravý a aby se mi vyhýbala zranění," ale to druhé by nemělo být ani tak předsevzetím, jako spíš toužebným přáním každého běžce. Moc dobře vím, o čem mluvím/píšu. Ještě teď mě občas po doběhu bolí koleno. Naštěstí to už není tak strašné, jako v prosinci. (klepu na vše dřevěné co mám po ruce) Pomáhá mi spoustu protahovacích cviků a balančních cvičení, které jsem našel buď na internetu, nebo si sám sobě vymyslel. Mezi nejoblíbenější z nich patří onen na obrázku. Schválně si jej zkuste. Určitě ucítíte pnutí v místě puntíku-boční strana hýždí. Cca v místech, kde začíná stehenní povázka.
RUN FREE!
Doktory/fyzioterapeuty jsem zatím nenavštívil, nemám "nemocniční" prostředí rád. Je to tam všude cítit "nezdravě", nebo nevím, jak takovou tu směs dezinfekce a pyžma pacientů a nemocných/chorých nazvat. Ale to máme asi v rodině. (Vzpomínám si na historku o mém dědovi, jak když ho vzali kdysi do nemocnice na nějaké vyšetření, tak cvrnkal do teploměru jak malej školák, aby vylezla rtuť nahoru a on mohl být propuštěn :-) )
No ale přejděme k těm plánům. Pokud zdraví dovolí, tak odstartujeme s Tomem hned z ostra.
Leden:-24 hodin kolem Lysé Hory. Snad nebude taková zima, že by člověk ronil kroupy. :)
Duben:
-v Jeseníkách bude ještě plno sněhu, tak bych si chtěl střihnout pouze trasu Half Horské výzvy. Navíc týden na to je v Brně půlmaraton, takže se nechci nějak zrušit.
- Na moje narozeniny a na Bílou sobotu se běží výše zmiňovaný Půlmaraton v domácím Brně. Nabízí se tak možnost porovnávání výsledků z loňského ročníku. :)
Květen:
-to je pro změnu Horská výzva na daleké Šumavě. Ale kdo ví, Tom bude finišovat ve škole, takže leda s někým jiným. (Chcete mě? :-) )
Červen:
-Pokud se mi Šumavská horská výzva zdá daleko, tak co teprve ta Krušnohorská. Uvidíme, snad jedna z nich vyjde.
-Půlmaraton v Olomouci je nekřesťansky drahej. (Soráč, ale 1000,- za závod je docela dost) Stejně jako všechny běhy Runczech. Možná zkusím přemluvit svoji drahou, jestli by si nezkusila aspoň "ruku v ruce" ten rodinný běh. :) A pokud ne, je tu pořád možnost ve stejný termín odjet do Beskyd na noční přechod Lysá-Javorník. :)
Červenec:
-Horská výzva na Slovensku Sice ještě nemají vybrané pohoří, ale Slovensko je kousek a tamní hory jsou srdeční záležitost! Tady je účast jistá!
Srpen:
-svatba!! 2.8. vyběhnu společně se svojí nejmilejší na nejtěžší ZÁVOD v životě. Tím bude manželství! Držte palce, ať nám tento závod vyjde až "do cíle" :-)
-svatba!! 2.8. vyběhnu společně se svojí nejmilejší na nejtěžší ZÁVOD v životě. Tím bude manželství! Držte palce, ať nám tento závod vyjde až "do cíle" :-)
-Týden po svatbě je Hostýnská Osma Tak uvidíme, jestli nebudu mít nějakou velkou opici, nebo nepojedeme na svatební cestu (třeba do Jiljí)
Září:
-Beskydská sedmička registrovaní s Tomem jsme a je to srdeční záležitost. Oslavíme moje loňské zásnuby a snad se i časově zlepšíme. :)
-Pokud by se konal Brněnský Masakr, šel bych do něj. :)
Říjen:-Opět plánuji Vokolopriglu loni to byla super záležitost, takže další příležitost ke zjištění, jestli jsem se za ten rok zlepšil, nebo zhoršil. :)
Tímto výčet končí. Samozřejmě pokud bych narazil na nějaký menší závod, někde poblíž, rád na něj spontánně vyrazím. :) Z tohoto výčtu je zatím jistá jen 24 hodinovka na Lysé (zaplaceno) a B7 (přihlášeno). Uvidíme, kolik toho letos stihnu. Co se naběhaných km týká, tak bych rád překonal loňský rok (cca 1110 km). Pokud se mi podaří Husarský kousek jako loni, (z 300 km za rok 2012 na 1110 km za rok 2013) tak budu moc rád. :) Znamenalo by to nějakých 1920 km. Tak ať nežeru, chci odběhat 2000 km. :) Ale především si chci nadále užívat každý výběh do přírody s přáteli a přítomnost svoji budoucí ženy.
RUN FREE!
Jo a možná přece jenom jedno předsevzetí. :-) Budu se snažit víc psát pro CzechOUT a propagovat jej :)
Jubilejní bilancování, aneb jak jsem téměř jako Forrest Gump proběhl šesti roky života
Tak nějak se nabízí napsání dalšího blogu/článku.
Zdroj obrázku: wikipedia
Martin se mě v pondělí ptal: "Tak co, jak si oslavil tu "TISÍCOVKU?"
Co na to já?
"Ale, Tom mi donesl ten den do práce slivovicu, tak jak jsme doběhli, tak jsme ji ochutnali." (do jedné nohy)
........
Je fakt, že jsem tenhle "milník" vyhlížel jak (typičtí studenti MATFYZU prominou) typický student MATFYZU první rande. Loni se mi totiž povedlo naběhat nějakých 300 km. Proto jsem si na Nový rok řekl, že zkusím naběhat letos alespoň 500....To jsem překonal, ale snad už někdy před letníma prázdninama... Ale pojďme na samotný začátek.
Ne nebojte, nebudu psát co který den Bůh stvořil.
Vrátím se do roku 2007 a cca měsíce září. Tenkrát někdy mi dala košem moje tehdejší přítelkyně. Abych se z toho lépe vzpamatoval, začal jsem BĚHAT. No běhat... Jednou za týden, nebo čtrnáct dní, jsem vyběhl tady v Brně na takový kopeček s výhledem na Brno (Bílá hora). Kilák a půl tam, kilák a půl zpět. Tehdy jsem si říkal, že si aspoň udělám lepší fyzičku pro fotbal, vyčistím hlavu a že mi všechny ženský světa můžou být víte kde... Později jsem začal i hodně cvičit a chodit do posilovny, abych něco konečně udělal se svojí věčně rachitickou postavou a nebyl pořád ve fotbale za takové "vořezávátko". Jenže fotbal je prostě hra pro jiný lidi. Řekl bych jinou mentalitu lidí, než jsem já. (Něco jako jsou pro Brňáka Pražáci. Nebo volavky pro jelena.) Já na to došel po 11 letech. A tak bylo na čase tenhle vlak opustit. Fakt soráč kluci nagelovaní. :) Na ten fotbal ještě občas mrknu, jak se "hraje o čest a slávu a pro radost ze hry." Zbrojovku ještě občas taky sleduju, ale to je tak vše.
Zůstala mi ta posilovna a "běhání". To kardio je přece taky důležitý. To ti potvrdí i Róny Koulemám. (Ronnie Coleman)
.jpg)
Zůstala mi ta posilovna a "běhání". To kardio je přece taky důležitý. To ti potvrdí i Róny Koulemám. (Ronnie Coleman)
.jpg)
Bílá Hora v Brně
Další takový dva větší zlomy přišly asi až v roce 2011. Objevil jsem někdy na jaře cosi, co se jmenovalo (a pořád jmenuje) Beskydská sedmička! To musím zkusit. Po horách chodím pravidelně, cvičím, když budu víc běhat... Jo to půjde! Ale se mnou do toho nikdo nepůjde, napadlo mě... A nešel. Ale zápal do běhání byl od té doby větší. Tenhle zápal se rozhořel pak někdy v prosinci 2011. To k nám do hokny začala chodit na brigádu jistá Zuzka. Zjistil jsem, že taky běhá. Hodně jsme toho o běhu prodebatovali. Dokonce běhala víc než já. A znáte to, jaká dokáže být chlapská ješitnost. No a co, že je prosinec, je tma a zima. S čelovkou se dá taky běhat! Přece ženské pohlaví nebude lepší než já! Od té doby bych tak nějak to svoje běhání nazýval během. Už jsem byl schopen obkroužit i sedmikilometrové úseky. Doběhnout na Stránskou skálu, ať bylo léto či zima.
Někdy na jaře roku 2012 jsem se pak domluvil s Tomem, že vyrazíme na Beskydskou sedmičku! Začal jsem se do toho dostávat. Dokonce tak vehementně, že jsem si rozbil hlavu o strom v Jeseníkách. Ale hlavně jsem po 5 letech zahodil všechen ostych a předsudky a našel si konečně Ženu. Ženu s velkým Ž.
V září jsme sice na Beskydské sedmičce neuspěli, ale od té doby začal běhat i Tom!! A to, že i já na tom, měl maličký podíl... tak nějak, jako Forrest, mě do dneška těší.
V září jsme sice na Beskydské sedmičce neuspěli, ale od té doby začal běhat i Tom!! A to, že i já na tom, měl maličký podíl... tak nějak, jako Forrest, mě do dneška těší.
Přišel Nový rok (ten současný) A někdy na jeho přelomu mě to moje srdéčko představilo Martinovi a jeho ženě Johance. Vidím ho jako dneska. Delší černý vlasy, ostře řezaný rysy a tričko s vlkem! Zjistili jsme, že oba běháme a tak jsme začali domlouvat něco společnýho. Rsp. Martin víc začal. :-) Psal mi pořád o nějakých indiánech v Mexiku, maníkovi co byl bělochem a stal se jedním z nich a kterýmu říkali Caballo Blanco. O tom, jak má rád indiánskou kulturu apod.. A to všechno tou jeho krásnou brněnštinou :-)
(zde malý výtažek)
Zdar, zétra du na přednášku Dana Orálka, jestli znáš...
běžel v mexiku ultramaraton s tarahumarama o kteréch je ta knížka born to run
tak se domluvíme a dáme maraton?
já chodím aj o půlnoci, když to na mě přinde:D
třeba do Adamova a zpátky...
sandály značky teva hurricane, nebo jedu v ručně vyrobenéch sandálkách a nebo naboso
Tohle na mě sypal přes skype s kadencí samopalu vzoru 24 (a někdy ještě mnohem rychlejší).
Koncem února jsme se pak domluvili a střihli si 11 km dlouhý výběh. A ani mi to nepřišlo a najednou tu byly trasy okolo 14-16 km. Leckdy i v dost kopcovitém terénu. A mě prvně v životě napadlo zkusit si zaběhnout půlmaraton. První půlmaraton za 1:48:43.
Potom už ani nebyl čas na posilovnu, nebo lezení, kterému jsem taky na malý čas podlehl. Byl tu běh! Prostě Run free! Byly to trasy kolem 20kiláků, lesem, s naprostou pohodou a s pitím ze studánky. Žádní nezpocení maníci co dávají na benchpress 130kg a prohlíží v zrcadle víc sebe, než činky. Žádní manekýni co si hrajou na všechny ty Ronaldy, Neymary, Došky, Pacandy apod. Přitom mají společnou jen vizáž a pití alkoholu... Jen já, (my) ticho a les. Taková ta naprostá souhra, férovost a poctivost...
Těšilo mě, že běhání drželo i Toma a díky Sports-Trackeru jsme se často hecovali. Však jsme se pak vydali spolu na Horskou vývzu a opět po roce na B7. (Co na tom, že jsme celou trasu neběželi)
Člověk prý běhá, proto, že často potřebuje od něčeho utéct, např. od problémů, stresu apod. Zmiňovaní Tarahumarové zas např. prchali před bílými muži.
,,Člověk, který utíká před tím, čeho se bojí, někdy shledá, že si k tomu jen zkrátil cestu." (J.R.R. Tolkien)
A tak když jsem kdysi před těmi 6 roky začal běhat. V podstatě utíkat před něčím (ženy), jsem si k tomu od čeho jsem utíkal našel cestu... Letos pak na B7 došlo k dalšímu životnímu zlomu. Požádal jsem v cíli svoji přítelkyni o ruku...
Letos v listopadu se pak moje kilometráž přehoupla přes 1000 km. Ač jsem se na těch 1000 km těšil, žádný euforický prožitek se nedostavil. Něco, jako, že bych běžel, měl 999.9 km a najednou by přišel orgasmus a pak zas najednou 1000.1 km a já běžel dál... Ne!...Nic!..
Běh se nezměnil a zůstává dál tím během jak ho znám. Možná díky tomu jsem si zase uvědomil, že to není o kilometrech, ale o té čistotě a jednoduchosti pohybu, svobodě a pobytu venku, s kamarády (se zvířátky, jako jsou srnky, divočáci, jezevci apod. :) ) Prostě nic, žádná změna. Běh je pořád stejně krásný. Neměnný. Ať vám na "tachometru" svítí 100, 1000, nebo X000 kilometrů a ať jste Scott Jurek, Arnulfo Quimare, Dan Orálek, Tony Krupicka, nebo Myšpulín z Třeskoprsků...
Přemýšlel jsem, že bych v prosinci maličko zvolnil, ale nechce se mi. Chci běžet pořád víc. :) Kór teď, když zvládám za týden to, co v lednu za celý měsíc. Navíc budu mít teď v zimě co do činění s Lysou Horou. A to po dobu 24 hodin! To přece nejde zvolnit :)
Run Free!
Koncem února jsme se pak domluvili a střihli si 11 km dlouhý výběh. A ani mi to nepřišlo a najednou tu byly trasy okolo 14-16 km. Leckdy i v dost kopcovitém terénu. A mě prvně v životě napadlo zkusit si zaběhnout půlmaraton. První půlmaraton za 1:48:43.
Potom už ani nebyl čas na posilovnu, nebo lezení, kterému jsem taky na malý čas podlehl. Byl tu běh! Prostě Run free! Byly to trasy kolem 20kiláků, lesem, s naprostou pohodou a s pitím ze studánky. Žádní nezpocení maníci co dávají na benchpress 130kg a prohlíží v zrcadle víc sebe, než činky. Žádní manekýni co si hrajou na všechny ty Ronaldy, Neymary, Došky, Pacandy apod. Přitom mají společnou jen vizáž a pití alkoholu... Jen já, (my) ticho a les. Taková ta naprostá souhra, férovost a poctivost...
Těšilo mě, že běhání drželo i Toma a díky Sports-Trackeru jsme se často hecovali. Však jsme se pak vydali spolu na Horskou vývzu a opět po roce na B7. (Co na tom, že jsme celou trasu neběželi)
Člověk prý běhá, proto, že často potřebuje od něčeho utéct, např. od problémů, stresu apod. Zmiňovaní Tarahumarové zas např. prchali před bílými muži.
,,Člověk, který utíká před tím, čeho se bojí, někdy shledá, že si k tomu jen zkrátil cestu." (J.R.R. Tolkien)
A tak když jsem kdysi před těmi 6 roky začal běhat. V podstatě utíkat před něčím (ženy), jsem si k tomu od čeho jsem utíkal našel cestu... Letos pak na B7 došlo k dalšímu životnímu zlomu. Požádal jsem v cíli svoji přítelkyni o ruku...
Letos v listopadu se pak moje kilometráž přehoupla přes 1000 km. Ač jsem se na těch 1000 km těšil, žádný euforický prožitek se nedostavil. Něco, jako, že bych běžel, měl 999.9 km a najednou by přišel orgasmus a pak zas najednou 1000.1 km a já běžel dál... Ne!...Nic!..
Běh se nezměnil a zůstává dál tím během jak ho znám. Možná díky tomu jsem si zase uvědomil, že to není o kilometrech, ale o té čistotě a jednoduchosti pohybu, svobodě a pobytu venku, s kamarády (se zvířátky, jako jsou srnky, divočáci, jezevci apod. :) ) Prostě nic, žádná změna. Běh je pořád stejně krásný. Neměnný. Ať vám na "tachometru" svítí 100, 1000, nebo X000 kilometrů a ať jste Scott Jurek, Arnulfo Quimare, Dan Orálek, Tony Krupicka, nebo Myšpulín z Třeskoprsků...
Přemýšlel jsem, že bych v prosinci maličko zvolnil, ale nechce se mi. Chci běžet pořád víc. :) Kór teď, když zvládám za týden to, co v lednu za celý měsíc. Navíc budu mít teď v zimě co do činění s Lysou Horou. A to po dobu 24 hodin! To přece nejde zvolnit :)
Run Free!
PS: Co se týká běhání v Luna Sandals... Čeká se na jaro. Nicméně na zimu jsem dostal od CzechOutu minimalistické New Balance. Za pár peněz a recenzi. :-)
Run Free!
Run Free!
Zdroj obrázku: wikipedia